Podej mi ruku
Megan Abbott
Neodolatelný psychologický thriller o příšerném tajemství, které zničí neobvyklé přátelství a jednou provždy změní kamarádkám život. Říkaly jste si úplně všechno. Ale pak ti toho řekla příliš. Kit ve svém oboru vystoupala na samý vrchol. Mnoho neschází a dosáhne všeho, po čem kdy toužila. Nehodlá dopustit, aby ji cokoli zastavilo. Někdo jí však zastoupí cestu: Diane. V sedmnácti byly nejlepší kamarádky a sdílená ctižádostivost z nich učinila nerozlučnou dvojku. Až do chvíle, kdy Diane prozradila Kit své tajemství – tu nejhorší věc, jakou udělala, jakou si Kit uměla představit – a rozmetala jejich přátelství na kousky. Do dnešního dne je Kit jediná, kdo ví, co Diane provedla. A Diane zase ví něco, co by mohlo zničit vše, o co Kit tak dlouho usilovala. Kam až je Kit ochotná zajít, aby se jí všechna ta dřina, všechny ty oběti vyplatily? A čeho se naopak nevzdá? Diane si myslí, že je úplně stejná jako ona. Ctižádostivost: člověk ji má v krvi... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
Give Me Your Hand, 2018
více info...
Přidat komentář
Jedná se o náhled do psychicky narušené duše ženy. Kniha se četla poměrně dobře,nebyla tam hluchá místa a mělo to spád. Ale někdy to podání trochu skřípalo a myšlenky hlavní hrdinky jsem leckdy nepochopila.
Autorka zde asi usiluje o originalitu při psaní thrilleru a opravdu to originální je, ale až moc, alespoň pro mne. Vůbec nerozumím tomu, proč musí být příběh zašifrován tímto způsobem, jakoby pro velmi trpělivé čtenáře s extrémním IQ, kteří milují chemii, biologii a literaturu, ale ti by asi zase měli problém s logikou věcí a dějů. Těším se, až si zase přečtu něco srozumitelného a tak nějak normálního.
Výborně napsaná knížka, která má jen jednu chybu - totiž prostřídané kapitoly TEHDY a TEĎ. (Ach jo, proč to ti spisovatelé dělají?) Já jsem jí přečetla svojí metodou - nejdřív v jednom zátahu všechny kapitoly TEHDY a potom všechny vynechané TEĎ. Doporučuju! O nic nepřijdete, nic tím nezkazíte, pochopíte pár narážek, kterých byste si jinak vůbec nevšimli, chytí vás to a nepustí. To zbytečné střídání totiž možná některé čtenáře odradí, jak vidím v komentářích. Dokonce označeno jako odpad? Kdo si může dovolit takto označit tak úžasně hustý sloh, trefná přirovnání a skvěle vykreslené charaktery postav? Myslím, že jsem dost sečtělá na to, abych posoudila nesporné kvality tohoto psychologického románu; thriller to není. Thrillerový konec je mu spíš ke škodě, ovšem mně se dost často zdají konce knížek přehnané a vynuceně nepřirozeně dramatické, takže tady taky. Až na ten konec se mi to moc líbilo.
Já teda beru knihu jako dost průměrnou. Zápletka dobrá, ale příběh nudný, dlouhý a nakonec žádné drama. Rozhodně ne mrazivý thriller. bohužel - škoda.
Očekávala jsem rozhodně víc. Prostředí slibné, zápletka zajímavá a přesto mě to nebavilo. Knihy dočítám, takže jsem dočetla, ale ani konec mě nenadchl. Celkově mi kniha připadá dost nedotažená.
Dobrý triler. Dejovo síce nijako prevratný, máme klasické zdroje napätia aj rozuzlenie. Na ňom je prekvapivé hlavne to, že nebolo príliš prepojené s tým, čo sme čakali. To ale neznamená, že odhalenia a rozuzlenia v knihe poprepájané nie sú. A aspoň to nie je prvoplánové.
Kniha je najmä veľmi dobre napísaná. Jeden z mála románov, ktorého autor si uvedomuje, že keď rozpráva len o takých obkukaných banalitách ako medziľudské vzťahy, nemá o nich rozprávať banálne a klišéovito, ale naopak, čo najviac zaujať. Jazyk je pestrý, detaily zaujímavé a čo viac – prináša nám nefalšovaný pocit hnusu, odporu a telesných tekutín. Nie, nevyžíva sa v opise zohavených mŕtvol, ale prináša z výzoru každej postavy nejaký nechutný detail, prípade nechutné drobné poranenie. V súvislosti s menštruačným cyklom, ktorý postavy skúmajú, a prekvapivými úmrtiami, to prináša ten pravý pocit hnusu. A presne to v knihe tohto typu na takúto tému očakávam. Veľkým pozitívom je aj reakcia hlavnej hrdinky na vraždy a úmrtia – je z nich primerane zdesená, šokovaná, otrasená, šalejúca. Žiadne nepresvedčivé mávnutia rukou nad stretnutím so smrťou. Napriek tomu mi ale hlavná postava nebola sympatická. Okrem iného aj svojím presvedčením, že chlapi rastú na stromoch, stačí natiahnuť ruku a nejakého si odtrhnúť, len na to akurát nemá čas...
Podobně jako Horečka celkem zábavná jednohubka, která sází na hodně (někdy až příliš) pomalé tempo a snahu nebýt úplně povrchní, nicméně na to možná podobně jako zmíněná Horečka (jejíž zdejší hodnocení mě nepřestává udivovat) u čtenářů zvyklých na přístupnější či podbízivější styl dojede. Je ovšem pravda, že celkový dojem po natahované první polovině zachraňuje především závěr a dopis Dianiny matky, který dobře, nikoli však křiklavě objasní leccos, co se předtím objevilo jen v náznacích.
uhrančivý psychothriller psaný zvláštně neurčitým stylem. ten vás nutí zapomenout na to, že vlastně vidíte jen jeden úhel pohledu...ne úplně snadné čtení, člověk se musí kapku soustředit, ale psychologie si tu užije až na půdu.
Bylo to takové zvláštní... Děj dobrý, občas jsem se ztrácela a nechápala myšlenky hlavní hrdinky a některá místa mi nedávala smysl. Mrazivý thriller si představuji jinak, ale dočetla jsem až do konce:-)