Podhoubí
Marcelo Luján
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361676/bmid_podhoubi-Gne-361676.jpg
3
24
24
Hororový příběh uznávaného argentinského autora, jehož dějištěm se stává chata v idylickém údolí. Muži po večeři popíjejí na verandě, ženy vaří kávu a myjí nádobí. U bazénu sedí tři dospívající děti, čtvrté – čerstvě dospělý muž – na večírek právě přijíždí. Bude třeba dojet autem pro led, který právě došel... Konec zdánlivě všedního prázdninového dne se pro dvě rodiny stane začátkem tragédie, rozpoutá příval lží a krutosti. Začne se odvíjet příběh o ztrátě nevinnosti, bolesti a chorobné sexuální touze. Dvoje letní prázdniny postačí k tomu, aby se idylické místo proměnilo v peklo.... celý text
Přidat komentář
Kniha která vyžaduje po čtenáři maximální soustředění, kde se neděje jeden zvrat za druhým, to holt nemá v dnešní době úplně jednoduché. Určitě bych si přál, aby Argo vydalo i další Lujánovy knihy. Teď už ale k samotnému dílu. Žánrově se jedná o těžké psychologické drama, které spouští autohavarie za jedné letní noci a kolem této události se pak nabaluje další dění. Přičemž autor nevede příběh z bodu A do bodu B, vyprávění je ze začátku dosti zmatečné, informace jsou dávkovány po kouscích a kolikrát neúplně. S tímto autor pracuje velice chytře a nutí tak čtenáře neustále promýšlet různé scénáře. Jedná se o velice zdařilé dílo, ukazující temnou stránku lidských duši, jdoucí do hloubky lidských myšlenek a pocitů, a o tom má kvalitní literatura být.
Za mě výstižný komentář napsal NemmamSlov. Přesně něco takového jsem chtěl uvést i já před tím, než jsem zjistil, že to je napsané.
Dobrý príbeh sa pozná v tom, či dokáže v čitateľovi vyvolať pocity, či už pozitívne alebo negatívne a táto kniha trafila do čierneho. Je to zase niečo iné ako som zvyknutý čítať, ale dlho ma príbeh tak nepohltil ako je tento. Čítanie je trošku chaotické, ale dokáže sa na to rýchlo zvyknúť. Jednu hviezdu uberám kvôli záveru, zdal sa mi zmrvený, ale odporúčam prečítať, nech si každý spraví svoj názor.
A mě to sedlo! Dle komentářů jsem čekala nudu nebo rádoby uměleckou slátaninu, ale Luján překvapil. Ano, nejde o horor v pravém slova smyslu (tato nálepka knize bohužel škodí), ale spíše psychologické drama/thriller.
Na rozdíl od většiny mě forma bavila – trochu připomínala Murakamiho Afterdark (možná to tak je a možná to tak není...), čtenář znal hlavní linii a měl prostor sám si představovat, dotvářet, upravovat i přidávat... Mě osobně dlouho žádná kniha takto nezaujala – atmosférově mi připomínala mix Písně kamene a Betonové zahrady, cosi podprahového, podivně zneklidňujícího, temného, až pudového, co se dere na povrch s každou stránkou a uvnitř každé z hlavních postav... Atmosféra houstne, stupňuje se, posilněna navíc Mabelinými vzpomínkami, vizemi a instinkty (že by dokonce pokus o magický realismus?) Dokonce i název je bravurně zvolený, neumím si představit lepší. Opět víceznačnost, pudovost a odkaz k našim nejtemnějším skrytým „já“. Já si to zkrátka užila a měla knihu v hlavě ještě dlouho poté, co jsem dočetla.
dost náročná psychologická krimi o vině a manipulaci. samé náznaky fungují líp, než kdyby to autor napsal přímo, a tak čtenář nemůže knihu pustit z hlavy, i kdyby chtěl - má dlouhý dojezd, těžkou depresi.
Umělecké cosi, co mě nebavilo ani pro formu, ani pro nadstavbu. Přestože je téma silné a v mnoha ohledech krutější než leckterá akční vybíjená, udržet pozornost může být malinko problém. Stylistikou se totiž vyprávění vymyká standardům, na které je člověk z komerčního proudu zvyklý. Nehledě na všechny ty symboly, metafory a parafráze, kterými se to zde hemží jako mravenci ve spižírně. Marcelo Luján nedává čtenáři vůbec nic zadarmo a jednoduché zvraty roztáhne třebas i na několik odstavců. Z těch nejobyčejnějších lidských úkonů pak dokáže udělat noirové drama.
Chybou nakladatele podle mě bylo prezentovat Podhoubí jako hororový román, čistě proto, že o horor ve fantaskním slova smyslu nejde. Pár nadpřirozených motivů by se tu sice našlo, ale ty dost závisí na významovém uchopení. Každopádně kdybych od začátku věděl, že mám čekat psychologické drama psané s poetikou rozervaného Márqueze, přistupoval bych ke knize úplně jinak. Na druhou stranu, literární fajnšmekři si asi přijdou na své.
PODHOUBÍ může vyvolat mylné předpoklady už proto, že novela byla nakladatelstvím Argo ne úplně ideálně inzerována coby horor (to je ale jejich obvyklá praxe s jakou se třeba intelektuální hříčky od Bineta nebo Eca snaží prodat i čtenářstvu Dana Browna, které je početně mohutnější a zisky z něj komerčně vydatnější). Jde spíše o v letním vedru se odehrávající mrazivé psychologické drama tematizující rodinnou tragédii a temné stránky lidské duše, které vyplouvají na povrch ve zlomových situacích nebo při mocenské převaze nad druhými. Próza je čtenáři záměrně nepříjemná a to nejen svým znepokojivým obsahem, ale také podivným „přelévajícím se“ vypravěčem, který vypráví z odstupu, ale zároveň se tu více-tu méně fokalizuje do perspektivy jednotlivých postav – nicméně tyto přechody jsou náhlé, často i matoucí a vyžadují jisté soustředění. Navíc je to ale vypravěč rozmarně nevěrohodný, který příběh zprostředkovává sérií neustálých, opakujících se anticipací, z nichž ale dlouho neprozrazuje to podstatné. Vzniká tak napětí, které jistým způsobem spíš irituje, než dráždí – očekávání totiž dává tušit, že se odehraje/odehrálo něco nepěkného a pro publikum možná až frustrujícího…
nějak z knížky nemám dobrý pocit, konec byl docela napínavý, ale při čtení v hlavě chaos a nepohoda.. jazykově je to celkem katastrofa, nevím zda není třeba i krkolomný překlad..
Klasický knižní podvod!!! Další z knih, která si dovoluje se řadit mezi horor, ale není jím ani jediným slovem.
Dobře napsané psychologické drama o tragédii a vyrovnání se s ní.Věřím, že se dočkáme uspěšného zfilmování, který bude sbírat jednu cenu za druhou na filmových festivalech...
Ale nic s toho mně nezajímá, ja se těšil na HOROR !!!!
Od Podhoubí nečekejte horor, nýbrž mrazivý thriller o zvrhlém dospívání!
Způsob vyprávění nesedne každému. Když si zvyknete, čeká na Vás příběh napínavý a gradující až do samého konce. Kniha je rozdělena na dvě epizody, přičemž první má ještě tři kapitoly.
Co napsat závěrem? Je to prostě "Argo" - nečekejte jednoduchost knih z "Alpressu".
Dobrý den.
Tak jsem byl zase v letadle a četl knihu. A snad poprvý jsem si přál, aby letadlo spadlo a mé, o skály rozdrcené tělo, snědl medvěd, vykálel mě a pak mě sežrali brouci. Tak špatná je knížka Podhoubí.
Hororová, jak láká anotace, kniha rozhodně není. Tedy příběhem, stylem hororová je. Nic tak otravného jsem v životě nečetl a to už jsem pár knih viděl. KRISTE PANE JEŽÍŠI NA NEBI! Luján si podle mě udělal velkou statistiku nejhorších postupů v literatuře a pak je slepil dohromady, aby tím na dálku zabíjel náhodné čtenáře - já sám jsem třeba nebyl daleko od toho, abych si nepodřezal žíly.
Příběh je o tom, že se děcka vymelou v autě, a pak nějaký děcko vydírá jiný děcko, že řekne pravdu o bouračce, no a do toho matka těch děcek vzpomíná na to, jak ji zašpuntoval nudlárnu milenec před třiceti lety. Což o to, z toho se dá něco vykotlit, ale! ALE TEN STYL!!! Po sedmdesáti stranách jsem byl na hranici vyčerpání a knihu hodil do koše. Valím na nety, že to jdu zničit a vidím ty hodnocení a ceny, říkám si, Pali, neděláš chybu?, tak jsem tu svini vytáhl a dočetl. Připadám si, jako bych se vrátil z Vietnamský války s nejhorším průjmem všech dob.
Zatímco normální kniha funguje takto:
Eva a Fabian sedí v kuchyni a pijí limonádu. Eva potom odchází do pokoje.
Lujánova kniha funguje takto:
Eva a Fabian nesedí v kuchyni. Ne, počkat! Sedí v kuchyni. I Fabian, i Eva. Pokud by někdo vešel do kuchyně, viděl by je, jak pijí limonádu. Do kuchyně ovšem nikdo nevejde. Eva a Fabian sedí v kuchyni a dívají se na limonádu. Kdyby se podívali doleva, viděli by matku, jak seká trávník. Ale do leva se nepodívají. Eva pije limonádu a napadne ji odejít do pokoje. Fabian to ještě netuší. Netuší, že se za chvíli Eva zvedne a odejde do pokoje a Fabian zůstane sám.
ZABIJTE MĚ!!!!
A aby toho nebylo dost, do těchto mouder Luján zasazuje dialogy jiných osob, které se odehrávají na jiném místě, aniž by za závorkami jmenoval postavy. No tak to už jsem pak měl v hlavě guláš s pěti knedlíkama. Já jsem tak naštvanej, že ani nemůžu bejt vtipnej.
Kniha nebyla vůbec špatná, pravdou je ,že je příběh trochu chaotický ale dá se na to zvyknout. Ještě den po přečtení nemám úplně jasno ,jak to všechno bylo, ale přesto mám z knihy dobrý pocit. Chce to opravdu číst velmi pozorně.