Podivné počasí v Tokiu
Hiromi Kawakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389052/bmid_podivne-pocasi-v-tokiu-XQk-389052.jpg
4
243
243
Křehký příběh o přátelství, které časem přerostlo v lásku. Hlavními postavami jsou dva osamělí lidé uprostřed velkoměsta – sedmatřicetiletá Cukiko a její bývalý učitel ze střední školy. Kniha je neotřelým průvodcem po Japonsku, protože čtenáře nenásilně seznamuje i s japonskou kuchyní, kulturou, zvyky i zajímavými místy v Tokiu a jeho okolí. Zdánlivě prostý příběh křehkého vztahu sedmatřicetileté Cukiko a jejího mnohem staršího bývalého učitele, citlivě napsaný příběh plný očekávání a pochybností, rozchodů, náhodných setkání, nadějí a zklamání. Kniha získala v roce 2001 Cenu Džuničiróa Tanizakiho (Tanizaki Džuničiró šó) a později byla i zfilmována. Existuje také její zpracování do podoby kresleného komiksu manga.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Sensei no kaban / 先生の鞄, 2001
více info...
Přidat komentář
Podivné počasí v Tokiu je krásná a klidná kniha, která se čte téměř sama. Při jejím čtení věty plynou a čas jakoby se zastavil. Není to o žádných silných emocích, ale o jednoduchém poselství, které lze shrnout do jediné věty: "Je krásné mít vztah založený na lásce."
Tento styl psaní člověk buď má nebo nemá rád. Připomíná mi to sérii knížek Než vystydne káva od Tošikazu Kawaguči.
Čtení bylo pohlazení po čtenářské duši.
Krásné čtení, slova plynoucí jako spadaně květy po hladině tiché řeky….
Jedna z knih, na které se nezapomíná.
Jiný svět, jiné tempo, jiné příběhy, než na jaké jsme zvyklí v Evropě.
Pomalejší, prostší, ale neuvěřitelně krásné, křehké a opravdové.
P.S. Myslím, že knize měl zůstat její původní název. Přejmenování naprosto postrádá smysl.
Stejně jako jiným, mi vadil překlad názvu knihy, protože "Taška pana učitele" vystihuje lépe to, o čem vlastně román je. Abychom pochopili, v čem je kniha jiná, tak se musíme ponořit do toho, jak fungují vztahy v Japonsku. Tam prostě neexistuje něco jako, že by si takto starší muž nabrnkl mladší ženu (a navíc svojí bývalou žačku) a měli spolu něco jako vztah. Proto i sama hlavní hrdinka o svých pocitech pochybuje a rozebírá je skrz na skrz. Je to vlastně román o tom, že vás nějakým způsobem formuje kultura a civilizační návyky místa, kde žijete. Ty vnitřní city se pak stanou jakoby takovým vetřelcem. Pokud tudíž pochopíme to, že v Japonsku je spousta vztahů pořád "dohozená" a že námluvy mají formu přijímacího pohovoru do nové práce, tak musíme ocenit to, že Cuciko a Sensei prožili něco zakázaného, neslýchaného, ale zároveň jedinečného, co dělá jejich příběh pro Japonce hůře pochopitelným a fakticky zajímavým.
Příběh z jiné kultury, s jinými zvyky a melancholickými náladami... Čtivé, poutavé...
Osamělá úřednice Cukiko a její bývalý učitel na střední škole se postupně stávají přáteli, ale jejich vztah nakonec přeroste v krátkou, ale velice intenzivní lásku. Silný příběh, který čtenáře zároveň seznámí s japonskou kulturou, kuchyní, nebo místními zvyky. Za mně pět hvězdiček.
Krásný, poetický příběh o lásce, přátelství ale také o osamělosti. Kniha se mi moc líbila nejen jako citlivě napsaný román o hledání lásky, ale také jsem se hodně dověděla o japonských tradicích, japonské kuchyni i o mnoha zajímavých místech v Tokiu a jeho okolí. Moc mě pobavil zvláštní jemný humor, takže rozhodně doporučuji jako kvalitní oddechové čtení.
Krehký, poetický príbeh.
Áno, a trochu zvláštny, to tiež.
Celý ten vzťah hlavných hrdinov bol prchavý, éterický - vývoj aj jeho vyústenie.
Správanie Cukiko i Senseia, aj ich reakcie na jednotlivé situácie, mi prišli také "neeurópske", v dobrom zmysle exotické.
Zároveň sa to čítalo veľmi dobre. Je to taká nežná sonda do japonských zvykov, tradícií, kultúry...
A celý čas som mala chuť na pivo so saké:).
Tohle je příběh o hledání štěstí v každodenním životě a o tom, že láska prostě přijde v dobu, kdy to nejméně čekáte. Hlavní hrdinka je osamělá žena, která najde štěstí u svého bývalého učitele ze střední a uvědomí si, že život plyne mnohem lépe s někým, koho milujete. Melancholická atmosféra a příjemný popis hospůdky, kam postavy chodí popíjet, jsou sice zosobněním nudného života všedních dnů, ale zároveň i tím, co při čtení utkví v srdci čtenáře.
Kniha Podivné počasí v Tokiu je velmi poutavá. Jedná se o romantický příběh, který pomaloučku plyne. Cukiko, hlavní hrdinka, nemá přítele a životem volně proplouvá. Chodí do baru k Satoruóvi a nemá moc přátel. Sensei je bývalým učitelem Cukiko na vyšší střední škole a jeho manželka ho opustila. Veškeré dění se odehrává v ulicích Tokia nebo v jejich oblíbeném baru u Satoruóa.
Autorka Hiromi Kawakamiová pochází z Japonska. Má velmi specifický pohled na vývoj děje. Příběhy plynou a nedá se odhadnout, jak se změní. Publikace Podivné počasí v Tokiu získala japonskou cenu Džuničiróa Tanizakiho. Příběh byl též zfilmován. Kniha je velmi dobře hodnocena čtenáři. Kniha se v doslovném překladu z původní japonštiny jmenuje Aktovka pana učitele
Celý příbeh je o Cukiko a Senseiovi (sensei jap. učitel). Když byla Cukiko mladší, Sensei byl jejím učitelem. Jejich cesty se zkřížily po mnoha letech, kdy se neviděli. Setkávali se v hospůdce a popíjeli spolu saké. Postupně, i přes velkou věkovou rozdílnost, se jejich vztah prohluboval.
Kniha je zajímavá místem, kde se odehrává Tokio. Příběh plyne pomalu, tak jak plyne život Cukiko. Velmi poutavý je příběh rozdílností a podobností Cukiko a Senseie. Příběh je napsán velmi citlivě a skvěle popisuje pocity postav.
Podivné počasí v Tokiu je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Je určena dospělým, ale pokud máte rádi knihy, které nemají rychlé zvraty a rádi si popláčete, nebojte se po ní sáhnout. Kniha má 213 stran, je krátká, ale nabytá emocemi. Kdykoli si na příběh vzpomenu zahalí mě vřelý pocit. Kdybych měla knihu shrnout třemi slovy, popíšu ji takto: lehkost, něha, vzpomínky.
A. K.
Cukiko je na svůj věk trochu dětinská - na venek. Vnitřní monology a myšlenky mě hrozně bavily. A její vnímání důležitých maličkostí okouzlilo. Je to ovšem kniha, kterou si přečtu jednou a pak už ne. Ale mám tu od autorky ještě jednu :).
Japonské prostředí mám ráda, i když jsem tam nikdy nebyla. Hojně pomohly i vysvětlivky (jídla, fauna a flora, zvyky).
Také pomohlo mé věčné šmírování nejrůznějších kanálů právě z této země :).
Milá a poklidná kniha o jednom nesourodém vztahu,o osamění,o spoustě jídla a spoustě,ale opravdu spoustě saké .A já myslela, že na špici v konzumaci alkoholu jsme my:)))).
Pěkný, jednoduchý příběh o dvou osamělých, naprosto odlišných lidech, kteří se postupně dávají dohromady. Nepřekáží ani výrazný věkový rozdíl.
Nečekejte nic úžasného a převratného. Je to oddechovka s krátkými kapitolami, které popisují všední události jako popíjení v baru, výlety (třeba na houby) a občas je to protkané filosofováním o životě a rozdílným pohledem na něj.
Velké plus je, aspoň pro mě, že oproti jiným knihám, kde je jedním z hlavních témat milostný vztah, je tato kniha uvěřitelná. U jiných knih si vždycky říkám, jak je to zamilování, a celkový průběh přibližování se a výsledného vztahu, úplně mimo mísu a takhle to v realitě opravdu nefunguje. Tento příběh byl reálný a daný vztah působil přirozeně. Aspoň co se mě týče.
Knihu doporučuji jako oddechovou četbu. Možná bych jí dala méně hvězd než 4, ale když jsem se dívala na mé hodnocení jiných knih, rozhodně je tato na vyšší úrovni než ty, u nichž jsem hodnotila 2 a 3 hvězdami.
Dva osamělí lidé, touha po lásce, po blízkosti, filosofování, doslova zabíjení času po barech a spousta saké.... Starý pan učitel a jeho 37letá bývalá žačka. On věčně více či méně peskující a ona, nejprve tak nějak okouzlená, později zamilovaná. Ach tak.... Oba vlastně chtějí být spolu a přestože oba vědí, že tento vztah vzhledem k učitelovu věku může už brzy skončit, věčně se vzdalují, odcizují, vyhýbají se jeden druhému. Našinec by čekal, že si budou vážit každého dne, který můžou strávit spolu. A ejhle, ono je to úplně jinak.
Pro Japonsko mám slabost a tak se mi tento subtilní příběh o zvláštním vztahu dvou naprosto odlišných lidí líbil. Děj plyne klidně na pozadí měnícího se počasí a zajímavých gastronomických a kulturních reálií, nechybí ale ani určitá tajemnost a lehká ironie. Trochu mě překvapilo jak moc se hlavní postavy věnovaly popíjení saké.
Bláznivě kouzelné. Kouzelně bláznivé. Příběh docela o ničem i docela o všem. Popíjení v baru popsané z růžového obláčku. Mysticky, pohádkově podivné Tokio jednadvacátého století. Sensei. Cukiko. Nádhera.
Mono no aware. Vskutku, každá kapitola bola ako také poviedkové haiku. Zdanlivo všedné a banálne, ale aj podivne telesné, ukrývajúce viaceré vrstvy a roztápajúce sa do sveta. Akoby tento krátky okamih, táto orechová škrupinka ukrývala celý vesmír. A tak ako H, aj ja by som si v nej vedel predstaviť prežívanie večnosti a neustále plávanie skrz obrazy, napnuté medzi dvomi realitami ako fólia. Aj v tom Tokiu akoby príroda prehovárala nejako zmyselnejšie a hlasnejšie než u nás, akoby rozprávala nezakrytá závojom našich vedomí. Vďaka, naozaj vďaka za Japonsko. A vďaka aj za Kawakami, vďaka za lyriku skrytú aj vo všednosti prózy.
Podivné počasí v Tokiu
Příběh o učiteli a jeho bývalé studentce, kteří mají mezi sebou velký věkový rozdíl. Na mě byla knížka možná až moc pomalá a začala mě bavit až ke konci. Nicméně se mi líbilo jak byla napsaná. Chci si od autorky přečíst ještě Manazuru, třeba se mi bude líbit víc.