Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda
Robert Louis Stevenson
„Zatímco z obličeje jednoho vyzařovalo dobro, v rysech toho druhého bylo jasně a nepřehlédnutelně vepsáno zlo. Kromě toho zanechala zlolajnost (již nepřestávám považovat za smrtící vlastnost lidského já) na jeho těle otisk znetvořenosti a úpadku. A přesto když jsem si tu ošklivou modlu prohlížel, nepociťoval jsem u toho sebeslabší náznak zhnusení, naopak – zaplavila mne radost. Vždyť i toto jsem já. Hyde se mi jevil přirozeně a lidsky.“ Poklidnou atmosféru Londýna naruší znepokojující události. Podivně vypadající muž úmyslně ublíží dítěti a později dokonce spáchá vraždu. Kdo je zlověstný Edward Hyde a co jej pojí s doktorem Jekyllem, čestným a spořádaným občanem? Podaří se Jekyllovi zkrotit své vlastní já a touhu po jiném životě? Novela Roberta Louise Stevensona v novém českém překladu s ilustracemi argentinského výtvarníka Maura Cascioliho vypráví strhující příběh o souboji dobra a zla o jedinou duši a tělo.... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2015 , B4U PublishingOriginální název:
The Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 1886
více info...
Přidat komentář
Tato autorova kniha se mi líbila, protože měla zajímavý příběh. Četla se dobře i navzdory tomu, že je to již poměrně stará klasika.
Krátká novela a jednoduchý příběh, který zná tak nějak i ten, kdo knížku nečetl. Asi bych normálně dala 3 nebo 4*, protože mi tam něco chybělo, na druhou stranu je to klasika z 19. století a tak se k tomu musí přistupovat. Četla jsem vydání z roku 2015 a ilustrace Maura Cascioliho knížečku skutečně krásně doplňují.
„Pamatuj, že v této chvíli, v těchhle podivných místech snáším nejukrutnější duševní muka, jaká ani nejbujnější obraznost nemůže zveličit …“
Uzavření knihoven mě vrátilo zpět k některým knihám, které jsem četla před opravdu už mnoha lety, jako třeba právě notoricky známý hororový příběh doktora Jekylla a pana Hyda, jehož hlavním motivem je rozdvojení osobnosti, ale spíš bych řekla, že je to příběh o tom, že v těch nejtemnějších zákoutích své duše můžeme objevit opravdu nečekané rysy své povahy (u někoho by to pak mohlo znamenat vysvětlení nevysvětlitelných změn nálad či neadekvátních výbuchů emocí :-)).
A tak je vážený doktor Jekyll nucený své „druhé já“ (díky kterému realizuje své podivné tužby) držet v tajnosti, celým příběhem se tak vinou jako vlákna jeho lži, výmysly a nepravdivá tvrzení, která mají za úkol, odvést pozornost právě od jeho „druhého já“ – pana Hyda (bytosti zcela odlišné, ze které je „cítit cosi ohavného“) … po prvním střetnutí s panem Hydem čtenář každopádně okamžitě pochopí, že je něco špatně … právě totiž zahlédl duši, ve které došlo k absolutně striktnímu oddělení dobra a zla … a vážně to není pěkný pohled na to, co se stane, kdyby se každá tato nedělitelná složka nás přeci jen rozdělila …
„Kdyby se každý z nich mohl vtělit v jiného jedince, zbavil by život všeho, co je v něm nesnesitelné – hříšník by si mohl jít svou cestou, osvobozen od ctižádostivých snah a od výčitek svědomí svého ctnostnějšího dvojníka, a spravedlivý by se mohl vytrvale a bezpečně ubírat svou strmou stezkou,mohl by konat dobré skutky, v nichž nachází zalíbení, a nehrozila by mu pohana a kajícná pokuta za zlo páchané tím druhým.“
Stevenson pak celý nápad dovede až do úplné krajnosti – zlé já je tak naprosto odlišné od dobrého já, a to nejenom po duševní, ale i fyzické stránce …
„Zlá stránka mé povahy, která účinkem drogy ve mně získala drtivou převahu, nebyla tak silná a tolik vyvinutá jako ta dobrá, které jsem se před chvílí zbavil. A pak, při životě, jaký jsem vedl, tedy z devíti desetin konec konců přece jen ovládaném prací, ctností a sebezapřením, měla mnohem menší příležitost uplatnit se a vyčerpat. A proto se, myslím, stalo, že Edward Hyde byl o mnoho menší, tělesně slabší a mladší než Henry Jekyll.
Tak jako jednomu vyzařovala z obličeje blahovůle, měl ten druhý v tváři zřejmě a jasně vepsáno zlo. To zlo, o němž jsem konec konců stále přesvědčen, že je smrtelnou stránkou člověka, rovněž poznamenalo i tělo zohavením a zchátralostí.”
A víte, co je na tom všem nejďábelštější? … že “dobro a zlo” v nás přeci jen sdílejí něco společného – mají totiž společnou paměť!
A to je taky možná jediná naše záchrana!
“Zlo je (totiž) přirozenou součástí dobrého v člověku”, takže odpoutat ho od toho dobrého v nás, získalo by naprosto nekontrolovatelnou moc!
A na to, si dejte, milí čtenáři, pozor, neudělejte stejnou chybu, jako nebohý doctor Jekyll, který svou největší chybu udělal právě ve chvíli, kdy o lidské povaze začal uvažovat jako o rozdvojené, jen náhodně spojené (často protichůdnými vlastnostmi) - zapomněl totiž na jednotu – lidské identity! Zapomněl, že člověk je tvor celistvý, navzdory možná mnoha paradoxů v sobě samém :-).
Bylo to, po mnoha letech, zajímavé opáčko :-) … určitě jsem teď ten příběh ocenila daleko víc, než tehdy, kdy to pro mě byla prostě čistě příjemně hororová povídka … jasných 5*.
Tohle je legenda, a plným právem. Notoricky známý příběh v audioverzi vyslechnutý na ČRo - mimořádně zdařilé zpracování (Cupák, Nárožný, Racek, ...). Těžko cokoli dodávat, klasika je klasika.
Tento podzim je ve znamení audio knih. Další do sbírky - skvělé zpracování na ČR dvojce. Vůbec nechápu, že jsem až do druhé koronavirové vlny neobjevila tak úžasnou stanici s opravdu zajímavými dramatizacemi knih všeho druhu.
Notoricky známý příbeh rozpolcené osobnosti. Místy až s hororovou atmosférou. Knihu jsem četla asi před 30-ti lety, ale dramatické zpracování dodalo tomuto příběhu mnohem autentičtější podobu. Autor skvěle vystihl boj člověka se sebou samým. Většina z nás má v sobě "dvě osoby", tu "dobrou" a tu "špatnou". Občas spolu tyto dvě stránky našeho "já" bojují, ale většina z nás umí tu špatnou upozadnit. Někdy je však touha po tom být jiný, tak velká, že naše špatné stránky vyplavou na povrch a začnou nás pomalu ovládat. Je to snad touha po zvrácenosti, živočišné podstatě našeho bytí... vždyť celý život se snažíme své pudy ovládat... to je přeci znak civilizované a inteligentní bytosti.
Někdy však ta špatná stránka nás samých zvítězí nad rozumem a člověk se pak stává otrokem sebe sama.
Vše je schováno v tomto krátkém geniálně vymyšleném příběhu. A i po tolika letech od napsání je téma stále aktuální.
Toto dílo jsem si vyposlechla v audioverzi pro Český rozhlas. Zpracování samotné se mi velmi líbilo. Skvělé herecké obsazení, skvělý hudební a zvukový podkres. Naprosto fantastické.
Stejně tak se mi líbil příběh samotný. Přišlo mi to neuvěřitelně napínavé, tajuplné, temné a zároveň svým způsobem dost děsivé. Byla jsem do toho neuvěřitelně ponořená a hrozně mne to bavilo, ačkoliv jsem pointu knihy vlastně znala dopředu. Každopádně jsem si to i tak moc užila.
Nevím, do jaké míry byla v době vzniku probádaná schizofrenie, historické souvislosti této knihy vlastně moc neznám, abych se přiznala. Ale z mého dost laického pohledu jako by se to autorovi podařilo vlastně dost přesvědčivě zachytit boj dvou duší, dvou myslí o jedno tělo. Z knihy se tak vlastně pro mne vyklubalo velmi silné dílo se silným námětem. Nejsem si jistá, jestli tu knihu interpretuju správně a tu schizofrenii v tom mám skutečně vidět, ale na mne to tak působilo.
Nechápu, proč jsem se k tomuto skvostu nedostala již dříve. Neuvěřitelné dílo! Určitě si ho ještě někdy dám znova, tentokrát v tištěné podobě. Autor mne fakt zaujal.
Krátce a jednoduše (vše podstatné zde již patrně bylo napsáno): evergreen, který by neměl ujít pozornosti žádného čtenáře. Četl jsem několikrát, vždy se stejným nadšením.
Je to klasika, takže k ní přistupujeme s určitou pietou, přesto musím konstatovat, že přijetí faktu přeměny doktora Jekkyla v pana Hyda může chtít od některých čtenářů jistou míru přemáhání. Ale to nevadí, když je to všeobecně akceptovaná klasika.
Doktor Jekyll a pan Hyde. Jeden z nejslavnějších gotických románů, filosofická úvaha, inspirace pro mnoho dalších děl a vynikající kniha.
Tento krátký příběh jsem si přečetl již dvakrát a v obou případech s notnou dávkou nadšení a následného uspokojení. Pan Stevenson užíval naprosto geniální jazyk a disponoval schopností cele prvotřídně nastínit atmosféru a charaktery postav. Nebýt toho, že v dnešní době již každý zná tento příběh, přihodil bych, že umí navodit silné napětí.
Na pozadí sic jednoduchého, stále strhujícího a příjemného příběhu, nám Pan Stevenson předkládá mnoho filosofických úvah, od samotné dichotomie dobra a zla, přes důležitost svědomí, až po odraz lidského charakteru na jeho fyzickou podobu.
Sám autor nám předkládá, že pan Hyde je vlastně fyzickou podobou separovaného zla. Tedy v nitru člověka je jednak dobro, druhak zlo a Hyde je upřednostnění zla, které v čiré podobě proniká na povrch. Osobně se s jeho pohledem na zlo neztotožňuji, zlo je podle mne pojem bez jakékoliv dignity, ale to nechme stranou. Já bych pana Hyda prezentoval jako primitivní a základní Froudovský Id, který je oproštěný a neovlivněný egem a nedej bože superegem. Hyde – Id je samozřejmě pro společnost čímsi nepřijatelným a odpudivým ve své nezkrocené přirozenosti. V době kultivovanosti je samozřejmě dříve či později odsouzen na smrt, nebo při nejmenším vyhnanství.
Vedle mnoha dalších skvělých myšlenek nám pan Stevenson předvádí množství charizmatických postav. Nejlépe na mne působí – nejspíše i proto, že mu bylo věnováno nejvíce místa – doktor Utterson. Zcela fascinujícím způsobem pragmatický muž s pevnou vůli a neotřesitelným rozumem. Pravý anglický džentlmen, dalo by se říci. Těch je ale plná kniha s jedinou výjimkou – panem Hydem.
Když se nebudu dále rozepisovat, řeknu prostě, že se jedná o vynikající knihu – snad zbytečně krátkou, ale i to má své kouzlo – kterou plně doporučuji.
P.s.: Nedělám to často, ale tentokrát musím okomentovat i vydání, které jsem četl a které je klenotem v mé knihovně. Obsahuje totiž geniální ilustrace od Maura Cascioliho, které příběh dokonale vystihují a navíc dodávají knize ještě více k dobové atmosféře. Opravdu mnohokrát děkuji b4u publishing za tuto skvělou knihu. (ISBN 978-80-97222-34-8)
Přečteno dvakrát, viděla jsem i část muzikálu (jednou se na něj dodívám) a příběh inspiroval spoustu dalších knih a postav.
Knihu doporučuji všem, je to klasika a vůbec by nevadilo, kdyby byla v seznamu knih na maturitu - zasloužila by si to. Její příběh a poslavy jsou doslova legendární a světoznámé, vztahy mezi postavami a plot twisty jsou velmi dobře napsané.
Jedinou nevýhodou je, že je šíleně krátká. Přečteno za den, max dva. Chtělo by to více takto úžasných knih
Dr. Jekylla a Mr. Hydea je klasika. K ní patří ještě Drákula, Frankenstein. Přečteno jedním dechem.
Klasické hororové dílo R.L.Stevensona, které zná určitě naprostá většina čtenářského světa. Úžasný, napínavý a děsivý příběh se skvělou zápletkou a s překvapivým rozuzlením. Ve své době to musel být určitě čtenářský hit. Knihu mám v několika vydáních, ale nejhezčí je rozhodně to s ilustracemi Maura Cascioliho.
Mám moc rád spisovatele, kteří stáli u zrodu hororů a jejich díla, která v té době vznikla. Jedním z nich je i tento příběh o dr. Jekkylovi, který díky svým experimentům mění na lidskou stvůru. Tato kniha je pro mě klasikou mezi horory
Souhlasím s názory, že styl psaní autora je celkem složitý a jelikož často používá dlouhá souvětí, někdy jsem měla problém pochopit, o čem ten odstavec vlastně je. Příběh jako takový je zajímavý, jen škoda, že konec je tak známý, takže čtenáře už nemá co překvapit. Jinak se mi to četlo celkem dobře, ale podruhé bych to číst nemusela.
Tato, i ostatní povídky, jsou skvělé. Zejména, když přihlédnu k faktu, je dílo je staré přes sto let. Velmi čtivé a zajímavě pojaté archetypy postav, které jsou dnes často takřka klasikou.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství horory rozhlasové zpracování viktoriánská fantastika
Knihu jsem četla několikrát a považuji jí za literární klasiku fantastiky. Nejenom příběh sám o sobě, ale také autorův detailní rozbor obou osobností příběhu, je fascinující. Tentokrát jsem sáhla po audioknize v hlavní roli s Iljou Rackem, což byla vskutku poslechová lahůdka ochucená skvělými výkony všech účinkujících.