Poďme kradnúť kone
Per Petterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113779/bmid_podme-kradnut-kone-NSm-113779.jpg
4
138
138
Po smrti manželky sa šesťdesiatsedemročný Trond Sander presťahuje do opusteného domu pri jazere. Jednej novembrovej noci sa objaví jeho sused, starší muž, ktorý žije rovnako ako on celkom sám so svojím psom. Keď sa predstaví, Trond v ňom spozná mladšieho brata svojho kamaráta z detstva Jona a v jeho spomienkach zrazu ožíva dávna minulosť. Nórsky spisovateľ Per Petterson získal v roku 2006 za tento román cenu denníka "Independent" v kategórii prekladová literatúra. V roku 2007 mu udelili Dublinskú literárnu cenu IMPAC, najvyššie dotované literárne ocenenie v Európe.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)Originální název:
Ut og stjaele hester, 2003
více info...
Přidat komentář
Obyčejná kniha o obyčejných lidských věcech. Stárnoucí muž, který se po smrti manželky usadí v chatě poblíž zapadlé norské vesničky, vzpomíná na zážitky které v mládí prožil se svým otcem. Moc se mi líbil pomalý styl vyprávění a perfektní vykreslení postav. Per Petterson se stává mým oblíbeným spisovatelem.
Milá kniha, která plyne pomalu a klidně, občas nabírá na rychlosti jako řeka, která je tomto příběhu svědkem mnoha událostí.
Jediná věc, kterou bych chtěla vědět, jak tento příběh vlastně dopadne? Poslední stránka přišla příliš brzy.
Můj dojem je spíš pozitivní. Příběh plyne klidně jako voda. Rád jsem se nechal přesvědčovat, že v obyčejném životě jsou důležité i jiné hodnoty, než které dnes vidíme kolem sebe.
Jen ten konec. S překvapením jsem zjistil, že takhle stránka je poslední, po ní už nic není. Ale jak to tedy dopadne?
Skrz naskrz ždímaný sentiment v rámci studeného příběhu jednoho samotářského muže. Ačkoliv jsem příznivcem norské kultury, tato Pettersonova stať mi přišla svým obsahem až příliš abstraktní. A zatímco v první půli jsem smutnou atmosféru ještě jakž takž akceptoval, v druhé polovině mi zkrátka chyběly ty správné grády a s nimi i tolik očekávaná katarze.
Velmi hezká knížka.
Její tempo je hodně pozvolné. Spolu s impresionistickou smyslností, se kterou evokuje autor různá prostředí v bohatých barvách, zvucích a vůních, to dobře nvozuje atmosféru vzpomínání starého muže na konci života. Jeho přemýtání o příbězích, které zažil, je dějově vlastně dost rozvolněné a poměrně neukázněné. Místy čtenář tápe, v kterém čase a na kterém místě se zrovna nachází. Ale v podstatě to dobře zapadá do té nostalgické atmosféry.
Nejde ale jen o sentimentální retrospekci! Hrdina je sice skrz naskrz obyčejný člověk, jedna vlastnost je na něm ovšem krásná. To, že na životních křižovatkách, na které se dostal, když jeho život vykolejil a vydal se nepříjemně nečekanou cestou, dokázal vždy najít dost sil a přijmout budoucnost i v podobě, kterou si nenaplánoval.
Vždyť je to paráda, když zjistíte, že jste se sice rozhodli dožít na samotě, ale okolnosti vás přesto spojily s dalším člověkem, umět svůj životní cíl ve jménu přátelství přehodnotit.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Jít krást koně |
| 2013 |  Na Sibiř |
| 2020 | Muži v mé situaci |
| 2015 | Proklínám řeku času |
| 2014 | Odmietam |
Atmosféra sněhu, zimy a zvuku motorových pil vás prostoupí, ani o tom nevíte. Ve své pomalosti a kráse geniální čtení. A vůbec mi nevadí, že příběh nijak negradoval, ba naopak. Tím se liší od ostatních a pro mě má větší cenu