Podoba
Tana French
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457100/bmid_dokonala-podoba-ofh-457100.jpeg
4
515
515
Dublinské oddělení vražd série
< 2. díl >
„Z případu vraždy se často stává skutečná šachová partie, ale tohle bylo něco jiného. Mým skutečným protivníkem nebyl vrah, ale oběť – dokonale na mě připravená po všech stránkách, zcela nevypočitatelná…“ Detektiv Cassie Maddoxová, jedna z hlavních postav předchozí knihy, která se dosud úplně nevzpamatovala z potyčky s psychopatem, opouští oddělení vražd a nastupuje na oddělení domácího násilí a začíná chodit s bývalým kolegou, detektivem Samem O'Neillem. Když ji zavolá na místo činu svého nového případu, s hrůzou zjišťuje, že zavražděná dívka je její dvojnice. Ba co více, v průkazu totožnosti je uvedené jméno Lexie Madisonová, tedy identita, kterou Cassie před lety používala jako agent oddělení tajných operací. V případu, v němž chybí jakékoli stopy, podezřelí i jediný náznak Lexiiny skutečné totožnosti, nachází Cassiin bývalý šéf životní příležitost – poslat Cassii namísto oběti a vylákat vraha, aby se pokusil dokončit svoje dílo. Tana Frenchová po velmi zdařilém prvním románu V lesích, za nějž získala v roce 2008 cenu Edgar Allana Poea, vydává další strhující román, který kritika i čtenáři nadšeně chválí. Tana Frenchová (* 1973) vyrůstala v Irsku, Itálii, USA a Malawi a od roku 1990 žije v Dublinu. Vyučovala herectví na dublinské Trinity College a pracuje v divadle, filmu a dabingu. Za román V lesích (Argo, 2010) získala v roce 2008 cenu Edgara Allana Poea (An Edgar Award) za nejlepší první román. V roce 2008 vyšla úspěšná a vysoce hodnocená Podoba a v roce 2010 vyšel její třetí román Faithful Place, jehož vydání chystá nakladatelství Argo v roce 2012.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
The Likeness, 2008
více info...
Přidat komentář
Kniha mne neskutečně vtáhla do děje. Z psychologického hlediska perfektně vykreslené postavy. Vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. A proto nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček. A moc nepřemýšlet nad těžce uvěřitelnými fakty.
Sherlock Holmes si nasadí falešný nos, zuby, vousy, vlasy a hrb, silně napadající na pravou nohu si vyzbrojen holí zařídí podnájem u paní Hudsonové v Baker Street 221b. Celý měsíc tráví v diskusích s doktorem Watsonem, aniž ten odkryje pravou totožnost svého nového spolubydlícího.
Podobnou zápletku nám předkládá k uvěření Tana Frenchová. Detektiv Maddoxová podobně snadno nahradí zavražděnou studentku ve společném bytě, kde prostě začne bydlet v komunitě s výjimečně dobrými kamarády.
Podobně se psalo snad před těmi 130 lety, dnes už by to projít nemělo. Pro mne je tento zádrhel už těžko k vyžehlení, i když se čte kniha dobře. Jen je opět
velice dlouhá, rozvláčná. Psát a číst detektivky o 500 a více stranách je zbytečnost.
Tedy:
neuvěřitelné a dlouhé, přesto se to přečíst dá.
Pri druhej knihe akoby sa autorka vyvarovala niektorých nedostatkov z predošlej a čítanie ma bavilo o čosi viac. Síce aj tu je opäť veľa opisov a psychologických rozborov postáv, ani tempo nie je závratné, no opäť to má skvelú atmosféru a dokáže ma pohltiť. Tretia kniha asi nebude čakať dlho na svoje preskúmanie.
(SPOILER) Tých ťažko uveriteľných vecí je tam veľa: dokonalá dvojníčka, s rovnakým menom, zvláštny postup vyšetrovania a hlavne fakt, že tá pretvárka nebola odhalená po 5 sekundách... Kvôli nim som mal zo začiatku pocit, že to bude mysteriózny žáner. Ale je to psychologická kniha, napísané tak dobre, že som prekusol aj jej zbytočnú rozvláčnosť a extrémnu dĺžku. Ako môže niekto napísať dielo, ktoré je tak premyslené do najjemnejších detailov? Každý rozhovor je vypointovaný a konanie postáv uveriteľne obhájené. Má v tom autorka vopred jasno, alebo to tvorí "za pochodu"? V tomto ohľade je to geniálna kniha a z hviezdičiek teda neuberám napriek spomenutým slabinám.
(SPOILER) Když jsem začala knihu číst, říkala jsem si - ty jo, to je celkem fajn. Trochu jsem si musela povzpomínat na první knihu série a tak trochu jsem zapomněla, co se tam stalo. A zmínka o Ryanovi byla až snad ve třetině knihy. Jedna věc, která se určitě nedá přehlednout, jsou ty nesnesitelně depresivně dloooooooooooooooooooooooouhé kapitoly. 26 kapitol na 520 stran, to snad nesvede ani King. Když se na začátku příběhu Cassie blížila k místu činu a nabízelo se jí odkrytí té záhady, proč na ni Sam, Frank a policajti z daného městečka tak civí, tak jsem si říkala, páni, vždyť je jasné, co spisovatelka rozepisuje na dlouhé lokte. Nějak jsem tak pokračovala ve čtení. Musím říct, že Cassie mě pěkně štvala, protože primárně zapomněla na důvěru mezi šéfem a celou operací a o věcech lhala. A ono to vůbec nesloužilo k dobré věci. A u kapitoly asi 23 nebo tak nějak, na mne došla krize největšího kalibru. Byla to snad ta nejdelší kapitola a v ní se probíralo tak zvláštně, co se stalo. Opravdu jsem byla vzteky bez sebe a říkala jsem si, tak to už sakra vyklopte! Pro jeden žánr knih se používá termín slow burn romance (ty moc ani nevyhledávám), Tana French je přebornice na slow burn krimi. A tady nadbytek stránek značně ubližuje. Co se týká podoby Cassie a Lexie, asi mě to ani moc nepřekvapuje, ale po napadení a jistém zásahu Frankovy sestry, to lze brát v potaz. Něco jiného je chování, chutě, osobní projevy jiného kalibru. Nejde mi do hlavy spíš to, jak nešťastná náhoda a manipulativní jedinec se dá popsat na několik set stran tak pomalu běžící detektivky/thrilleru. Byť mě čtení bavilo a četlo se to celkem dobře, tak asi dám dloooooouhou pauzu.
Říká se, že každý máme někde na světě svého dvojníka. Jenže jedna věc je tělesná podoba a druhá věc je kopírování chování, gest a mimik člověka. Něco jiného je být agentem v utajení a hrát někoho, kdo vlastně neexistuje, druhá věc vložit se "do člověka". Můžete zachytit celkové nuance, ale ty "drobnůstky", které nás utvářejí a charakterizují... Čert ví, snad, možná. Každopádně detektiv Cassie to má dost těžké, když spatří mrtvou dívku - obraz sama sebe. A ještě víc, když ji má "hrát". A žijte s nimi - ve škole, v domě. Nikde není úniku, jen když je sama na nočních "procházkách". Otázkou je, jestli člověk udrží ten neutrální post, nebo se do své role vžije tak, že je ohroženo něco mnohem víc než vyšetřování..... Zde podle mne ani tak nešlo vypátrat vraha, jako zjistit, zda je možné žít spolu tak, jako tito kamarádi, aniž by nedošlo k nějakým rozporům či "ponorkové nemoci". A ten konec? Dle mne je docela reálný. No - posuďte sami, přečtěte si ji a uvidíte.
Pecka. Za mě jednoznačně nejlepší kniha této autorky (četl jsem všechny). Malókdo má takhle správně vyladěné hořké konce jako French, a konkrétně tenhle byl spolu s tím z V lesích přesně podle mého gusta :-) Prostě královna irské detektivky.
Skvělý, skvělý, skvělý. Za jednoho předpokladu - že připustíte, že existuje skoro dokonalá podobnost a že během pár dní lze nasát a naučit se dokonale napodobovat jiného člověka, jeho chování, myšlení, řeč. Pokud ten předpoklad přijmout nedokážete, vůbec tohle nečtěte. Pokud to dovedete, čeká vás dechberoucí jízda. Zhltala jsem to za dvě jízdy vlakem, jeden večer a další odpoledne. V ten večer jsem nepokračovala, protože jsem nechtěla číst na noc, tak tísnivý to v určitý chvíle bylo. A ve dne jsem dočítala v práci, protože jsem prostě nemohla jinak. Větší důkaz toho, že mě nějaká knížka fakt strhla, asi nenajdu.
Frenchová je fantastická. Její detektivky jsou vlastně komorní psychologický dramata z policejního prostředí, kde se taky stane vražda. Umí vystavět dokonalou, tísnivou, stahující se atmosférou, která vás vtáhne. Umí skvěle prokreslený postavy, který dovedou vyvolat vaše sympatie i hnus. Cassie mě v tomhle díle pohltila a já ten příběh sledovala s ní, skoro jejíma smyslama. Skvělá knížka tohle umí, že cítíte vůni oblečení, whisky a višňových palačinek spolu s postavama. A tohle skvělá knížka je.
V podstatě celou knihu jsem trnula, co přijde v závěru. Ani vlastně nešlo tak moc o to, kdo zabil Lexie, ale o to, co se tam nakonec stane. Trnula jsem a v hlavě se mi honila spousta šílenejch scénářů, který se přelévaly podle toho, co se zrovna dělo. Čekala jsem horší psycho. Ale stejně ten závěr bolel a mrzel. Jak za tu, co to všecko způsobila, tak za tu, co na to navázala, tak (a asi nejvíc) za ty, co hrozně chtěli něčemu věřit a ze všech sil se snažili... ale některý věci prostě neurvete, ani když sebevíc chcete. A tohle na tý knížce bolelo asi nejvíc.
Pět hvězd a teď už vím, že tuhle sérii si pořídím do svý domácí brakový knihovny.
Nadstandartní počtení, detailní popisy prostředí, vypilované charaktery postav ... doporučuji milovníkům infiltrací, tajných agentů a irského venkova
To je tak úžasně napsané - inteligentně, vtipně, má to hloubku a možná i duši - může mít knížka duši? :)) Ten konec mě prostě dostal, ne ve smyslu kdo je vrah, ale jak to bylo popsáno, rozpitváno do poslední emoce.
Původně jsem chtěla dát 3* za rozvleklost, prostřední část mě vyloženě nudila, je o cca 2/3 delší, než by ji slušelo, konec to ale zachránil. :)
Začiatok rozvláčny a vyšetrovanie dosť nelogické, stred celkom zaujímavý až po odhalenie, ďalej to bola len nuda.
Smutná kniha. Veľmi smutná, rovnako ako prvý diel. Opäť rieši celú tragédiu konca priateľstiev – rieši ju poriadne, do hĺbky, čo je obrovské plus oproti iným románom, ktoré stále dookola premieľajú len partnerské, prípadne rodinné vzťahy. Znova predostiera myšlienku, že sex priateľstvá nenávratne ničí. Napriek tomu asi o pol hviezdičky slabšia ako Vtedy v lese. Zase tu máme zaujímavý úvod, strhujúci záver, no medzi tým oblasť so spomaleným dejom, kedy má človek pocit, že celé desiatky strán ho nikam neposunú. Nebolo to ešte nudné, ale rozhodne to nie je kniha pre tých, čo čakajú akciu na každom kroku. Taktiež som nebola až tak dokonale napojená na rozprávača ako v jednotke. Cassie rozoberá veľa svojich vnútorných pochodov, a predsa som jej konaniu občas nerozumela. Môj počiatočný podozrivý to nebol, čo ma tiež sklamalo. Na druhej strane sa ale nenaplnili moje obavy z toho, že zostane až toľko nevysvetleného ako zostalo po Vtedy v lese. Aj keď konanie obete vraždy by si vyžadovalo lepšie rozobrať, lebo z neho stále nie som múdra. Diskutujúci podo mnou vravia preškrtať, ja vravím, že chce viac, viac, viac. Spojiť ojedinelé náznaky, zodpovedať bezpočet otázok „prečo?“ na jednotlivé postavy. Tak ako v jednotke, aj tu sa pýtam, prečo sa aktéri tak neomylne ženú do nešťastia a lámu sebe aj druhým srdcia.
Anotácia je nevydarená. Čo by som v nej určite zdôraznila je, že ide o voľné pokračovanie Vtedy v lese. Že udalosti z prvého dielu sa budú spomínať aj tu, hoci decentne, okrajovo, bez výrazných spojlerov, aby nepokazili zážitok tým, čo predošlý diel nečítali. Že zavraždené dievča neuveriteľne sa podobajúce Cassie je bývalá identita Cassie z čias jej práce v utajení, čo robí celú vec ešte tajuplnejšou. Že je to dobré pre tých čitateľov jednotky, ktorí chcú vidieť príbeh Roba a Cassie z pohľadu Cassie a dozvedieť sa o ňom ešte jeden zdrvujúci, prekvapivý fakt.
Po ďalšom dieli už ale nesiahnem. Frank ma totiž naozaj nezaujíma.
Dej ma až tak nestrhol, žeby som mala potrebu čítať až do rána, ale dalo sa, aj keď tiež by som vedela niečo poskracovať.
Kniha mě zaujala, vtáhla do děje, ale... byla šíleně natahovaná, dlouhá, nudná... Popisů plno, děje málo, podstatných informací ještě méně, prostě takový pomaloučký, až nudný, příběh. Nebudu vypisovat co mi na knize nesedí co se děje týká, ale zredukovaná o třetinu, intenzivnější... tak taková by si to hodnocení zasloužila. Teď ani ne.
Při čtení této knihy jsem se šla několikrát přesvědčit na Dat. knih, jestli je hodnocení opravdu tak vysoké? Když opominu to, že je nemožné, aby byli dva lidé tak podobní, že nejbližší okolí nepozná, že s nimi bydlí někdo jiný, tak způsob vyšetřování mi přišel nesmyslný stejně tak chování hlavní aktérky. Kniha Na Věrnosti od stejné autorky je o mnoho lepší.
Podoba se mi líbila úplně stejně jako všechny zatím přečtené knihy od Tany. Dávkuji si je postupně. Jediná chyba je, že ty její knihy vycházejí tak málo!
Ono je to moc hezky napsané, takže takový nesmysl, jakože se někdo někomu podobá jako identické dvojče, aniž by nakonec vyšlo najevo, že se jednalo o nějaký čachr v porodnici nebo předání jednoho z dvojčat k adopci, můžu tolerovat. Ale je to podle mě blbost, lidi si můžou být hodně podobní, ale do detailů, pokud se nejedná o dvojčata, určitě ne. Já tyhle romány neberu moc jako detektivky, je to spíš taková sonda do různých životů s kriminální zápletkou. A čte se to hezky.
Mám moc ráda knížky Tany Frenchové, i když se k nim prakticky nevracím. V tomto jediném případě jsem byla trochu zaskočená výchozí zápletkou, tj. absolutní podobou oběti a vyšetřovatelky. Ne že by byl příběh špatně napsaný (to T. French ani neumí), ale ten základní motiv včetně infiltrace policistky "v přestrojení" mi připadal zbytečně laciný a rušil mě i při dalším čtení.
Podoba je i po šesti letech, kdy jsem ji četla poprvé (a od té doby asi pětkrát, v češtině i angličtině), jedna z mých nejoblíbenějších detektivek. Tanu French mám celkově velmi ráda, ale Podoba je u mě ještě výš, než její další knihy. Má všechno - zajímavé a skvěle vykreslené postavy, napínavý příběh, přesah do osobní roviny detektiva, romantickou linku, kořeny v minulosti...no mohla bych se rozplývat donekonečna.
Autorovy další knížky
| 2010 |  V lesích |
| 2012 | Na Věrnosti |
| 2013 | Ztracený přístav |
| 2015 | Místo pro tajnosti |
| 2017 |  Vetřelec |
Copak o to, krásně napsané, ale ústředním nápadem, který je nesmysl, z nás autorka dělá voly. Jediná z jejích knih, která je nepřirozeně vycucaná z prstu. Kdy by ji objevil touhle knihou, těžko by si přečetl ještě něco jiného. Jen pro sklaní "frenchovce".