Podobenství o Františku Vláčilovi
Šárka Horáková Maixnerová
František Vláčil, český filmový režisér, malíř a grafik. Jeho filmová tvorba vyniká expresivní obrazovou formou a hlubokým filozofickým podtextem, který je zdůrazněn dramatičností a výraznou psychologií hrdinů (Holubice, Markéta Lazarová, Údolí včel, Adelheid, Dým bramborové natě, Stíny horkého léta, Koncert na konci léta, Hadí jed, Stín kapradiny, Mág.). V roce 1995 získal Českého lva za celoživotní dílo. Jeho filmy strhují svou zemitostí, pravdivostí a úchvatnými obrazy. Kniha přibližuje skrytá tajemství, vášně, bolesti a problémy tohoto velkého umělce. Publikace na jejímž vzniku se spolupodílel syn Františka Vláčila je doprovázena bohatou fotografickou přílohou.... celý text
Přidat komentář
Na první pohled rozhodně prospěšná publikace v průběhu čtení vyvolává značný úžas nad zvolenou formou. Jistě je pěkné když autor není faktografický suchar, na druhou stranu, pokud vám zdánlivě faktografická kniha poví více o imaginaci autorky než o vlastním předmětu našeho čtenářského zájmu (tiše přitom předpokládám, že knihu čtou zájemci o Vláčila, nikoli o Horákovou), je cosi špatně. Situaci zachraňují snad jen přílohy v podobě Vláčilových autentických textů. Škoda. František Vláčil na slušnou knižní biografii ještě stále marně čeká...
Autorovy další knížky
2005 | Jiřina Štěpničková: Herečka v pasti |
2008 | Alžběta Bathoryová: Oběť, nebo vrah? |
2007 | Dvojjediná Štěpánka Haničincová |
2008 | Podobenství o Františku Vláčilovi |
2010 | Přísně tajné vraždy |
Oceňuji snahu napsat namísto klasické biografie knihu, která navodí atmosféru Vláčilových filmů, ale autorčino ledabylé nakládání s citacemi, vrcholící opsáním kapitoly o dobové cenzuře bez uvedení zdroje (autorem je Milan Bárta a studie vyšla pod názvem Cenzura československého filmu a televize v letech 1953-1968 v časopise Securitas Imperii), je zarážející, publikaci bere veškerou důvěryhodnost a zároveň vede k vážným pochybnostem o kredibilitě autorky.