Podobenství o Františku Vláčilovi přehled
Šárka Horáková Maixnerová
František Vláčil, český filmový režisér, malíř a grafik. Jeho filmová tvorba vyniká expresivní obrazovou formou a hlubokým filozofickým podtextem, který je zdůrazněn dramatičností a výraznou psychologií hrdinů (Holubice, Markéta Lazarová, Údolí včel, Adelheid, Dým bramborové natě, Stíny horkého léta, Koncert na konci léta, Hadí jed, Stín kapradiny, Mág.). V roce 1995 získal Českého lva za celoživotní dílo. Jeho filmy strhují svou zemitostí, pravdivostí a úchvatnými obrazy. Kniha přibližuje skrytá tajemství, vášně, bolesti a problémy tohoto velkého umělce. Publikace na jejímž vzniku se spolupodílel syn Františka Vláčila je doprovázena bohatou fotografickou přílohou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Podobenství o Františku Vláčilovi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Na první pohled rozhodně prospěšná publikace v průběhu čtení vyvolává značný úžas nad zvolenou formou. Jistě je pěkné když autor není faktografický suchar, na druhou stranu, pokud vám zdánlivě faktografická kniha poví více o imaginaci autorky než o vlastním předmětu našeho čtenářského zájmu (tiše přitom předpokládám, že knihu čtou zájemci o Vláčila, nikoli o Horákovou), je cosi špatně. Situaci zachraňují snad jen přílohy v podobě Vláčilových autentických textů. Škoda. František Vláčil na slušnou knižní biografii ještě stále marně čeká...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2009 -
Cena Egona Erwina Kische
(1. místo)
Kniha Podobenství o Františku Vláčilovi v seznamech
v Přečtených | 12x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 6x |
Autorovy další knížky
2005 | Jiřina Štěpničková: Herečka v pasti |
2008 | Alžběta Bathoryová: Oběť, nebo vrah? |
2007 | Dvojjediná Štěpánka Haničincová |
2008 | Podobenství o Františku Vláčilovi |
2010 | Přísně tajné vraždy |
Oceňuji snahu napsat namísto klasické biografie knihu, která navodí atmosféru Vláčilových filmů, ale autorčino ledabylé nakládání s citacemi, vrcholící opsáním kapitoly o dobové cenzuře bez uvedení zdroje (autorem je Milan Bárta a studie vyšla pod názvem Cenzura československého filmu a televize v letech 1953-1968 v časopise Securitas Imperii), je zarážející, publikaci bere veškerou důvěryhodnost a zároveň vede k vážným pochybnostem o kredibilitě autorky.