Podobizna
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49271/bmid_podobizna-49271.jpg
4
209
209
Novela o osudech malířů, kterým záhadný portrét lichváře přinášel povrchní úspěch a bohatství, ale i ztrátu talentu, nenávist ke skutečnému umění a touhu pronásledovat umělecky poctivé druhy.
Literatura světová Novely
Vydáno: 1972 , PráceOriginální název:
Портрет / Portret, 1835
více info...
Přidat komentář
Oproti autorovu neskutečně vtipnému a satirickému Revizorovi je tohle hodně jiné čtení, které mi atmosférou připomnělo Obraz Doriana Graye. Příběh je čtivý, napínavý a velmi mě zaujala myšlenka víry v umění. Myslím, že s knihou se bude dobře pracovat v rámci maturity, ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a je napsaná krásným jazykem.
Hluboký ponor do tvůrčího procesu, do umělecké i komerční stránky výtvarného umění. Obdivuhodné a pořád aktuální.
Rok vydání (1835) mě překvapil: nejdřív mi přišel děj chabý, ohraný, ale pak jsem zjistila, kniha vyšla o půlstoletí dřív než Obraz Doriana Graye (1890).
Co mě ale fascinovalo, byla barvitost jazyka a bohatost a sytost vyjadřování. A asi ze všeho nejvíc schopnost uhodit hřebíček na hlavičku a vybarvit naprosto živě pocit, situaci, emoci. Ruská literatura mě znovu uchvátila.
Samozřejmě znovu vyvstává otázka, jak by vyzněl moderní překlad. Je až s podivem, že tohle dílo u nás vyšlo jen 2x (1960 a 1972).
Krátká a pěkná povídka o síle umění, konkrétně malířské tvorby. Na začátku to trochu vypadalo jako horor. Sice čteno hlavně v rámci čtenářské výzvy, ale bylo to příjemné překvapení. U těchto starších děl mě odrazuje takové to krajinkářství (kdy, autor popisuje okolí a věci velmi rozsáhle), které se tady nekonalo. Najdete tady i trochu tajemna. Ale hlavní téma je lidská volba a povaha.
SPOILER: Přečteno kvůli čtenářské výzvě. Musím říct, že mě to docela překvapilo. Nečekala jsem, že kniha bude místy až trochu hororová, ale rozhodně můžu doporučit k přečtení. Líbila se mi i druhá část, kdy jsme se vlastně dozvěděli něco o samotném umělci, který portrét namaloval. Každopádně bych takový obraz nechtěla mít doma.
Za mě vynikající. Nemůžu popřít, že jsem si hned nevzpomněla na Doriana Graye.
Na to, jak je novela krátká, tak umí velmi intenzivně vyvolat pocit napětí, což mě moc bavilo. A taky jsem moc ráda, že se vlastně vyjeví celá historie obrazu.
Gogol je mým miláčkem.
Krátka ale krásna a tajomna novela, kde jedna maľba môže zmeniť charakter človeka.
Kraťoučká a příjemně strašidelná novela o malířích, kterým tajemná a záhadná lichvářova podobizna přinesla nejen slávu a úspěchy, ale také duševní šílenství a zkázu jejich talentu.
Moc se mi líbil tento jednoduchý, avšak psychologický, lehce hororově laděný příběh, kterému však nechyběl ani humor nebo filozofování. Určitě stojí za přečtení! Nebýt čtení ve skupině #klasikomilove asi bych se k přečtení jen tak nedostala, což by byla škoda.
Původem ukrajinský spisovatel Gogol napsal novelu Podobizna, která pojednává o osudech malířů, kterým záhadný portrét lichváře přinášel povrchní úspěch a bohatství. Samozřejmě vše není ovšem tak jednoduché a jasné, jak se může zdát. U těchto klasik mě vždy na první dobrou fascinuje jak je námět pořád aktuální dané době, neuvěřitelné. Téma rozhodně zajímavé, ale úplně mě samotné čtení nenaplňovalo a chvílemi až nebavilo, přesto jsem ráda, že jsem knížce věnovala svoji pozornost.
Píšu si, že Gogol, to není jenom nešťastný revizor, ale i příběhy z Petrohradu.
Něvský prospekt je moc poutavý příběh o hlavním petrohradským bulváru, kde se všechny sociální třídy mísí a dobré i špatné historky ve větru víří. Příběh o tom, jak se chasník zamiluje do prostitutky a má tu naivní smělost chtít zkrotit její divokost a stud je úsměvný, avšak určitě se nic nevyrovná podobizně.
Příběhu o zaprodanosti umělce a příslibu uznání bezpáteřních ignorantů.
Je to vlastně předchůdce Doriana Graye na severu Ruska, kdy nadaného malíře Čartkova uchvátí obraz starce, který jej brzy posedne a změní. Od té doby, co má obraz je jeho život schizofrenní a halucinogenní kolotočka. Obraz se hýbe, vchází do prostoru, ale i napomáhá malíři ke zlatě a sebevědomémým tahům štětcem. Je to jakási smlouva s ďáblem, po které je z něj mistr portrétomalby, avšak láska k řemeslu, kreativitě nahrazuje nechuť k umění a závist k dalších velikánům. Když jste na vrcholu nezbyde nic než trpká pachuť, že nevíte kam dál. Připomíná mi to zkorumpovanost a zkaženost některých umělců, co zapomínají kým byly a jak začínali. Spousta hudebníků měla odřené kalhoty a hráli na ulici, ovšem měli, co říct a průlomové album světu vyrazilo dech. Následně však přišla sláva, jiné hodnoty, standarty, okolí a styl života, jenž brzy zanechají jen dávnou známku toho, kým daný umělec byl. Portrét je pecka, je to děsivý autoportrét klamavosti sebe samotnýho a toho, že zapomínáme kým jsme.
Zrovna tato klasika nebyl můj šálek kávy. Přečíst se určitě dá (vzhledem k délce), ale bohužel pro mě to není nic, co bych chtěla číst znovu.
Chudoba versus bohatství, umění versus komerční kýč, zoufalství promarněného talentu, nenávratně mizející tvůrčí síla. Šílenství nešťastného malíře, ale i samotného autora, prosakuje četbou jako rozlitá barva. Novela je zajímavě rozčleněna na dva samostatné příběhy, které spojuje jen… TEN obraz a TA tajemná postava na něm.
Audiokniha: suverénní četba Borise Rösnera.
85 % (155 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Koupil obraz za vysokou cenu, opatrně jej přinesl do svého pokoje a se zuřivostí tygra se na něj vrhl, trhal jej, rval, rozřezával na kousky a dupal po něm provázeje to všechno divokým smíchem rozkoše…
…
skřípal zuby a požíral obraz baziliščím pohledem…
Audiojednohubka vyšperkovaná přednesem pana Rösnera.
Četla jsem kdysi dávno, tehdy mě zaujala strašidelná linka příběhu, tentokrát mě spíš dojal závěr.
Doporučovat Gogola je asi jako nosit dříví do lesa, ne?
Další z vynikajících děl zlatého věku ruské literatury. Od Gogola jsem četl také Vij a musím se přiznat, že to teda byl mistr spisovatel, a vůbec se nedivím, že Dostojevský se od něho učil. Nechci být přílišný nostalgik a sentimentalista, ale myslím, že se najde opravdu málo současných autorů, který se Gogoli vůbec jen přiblíží, nemluvě o tom, že na rozdíl od nich je Gogol dnes považován snad za přežitek a nudnou povinnou četbu, která se asi ani již nečte, ale spíše se nazpaměť učí z výtahů na internetu. Škoda, a to prosím nejsem nijak moc stár, nejsem žádný stařeček, který by nadával na mládež, jen myslím, že by bylo dobré více číst Gogola, než třeba rádoby literaturu, ale najdou se dnes i tací autoři, kteří jsou kvalitní, ale o to méně známí než autoři "severských detektivek" a "šokujících vražd", tak např. Marías, Auster či Saramago, ale kolik lidí tady je opravdu četlo a zná?
Jméno Gogol mám spojené spíše s humorným nádechem. Portrét mne tedy překvapil, dramatický, psychologický příběh spojený s jistým "metafyzičnem" a filozofií umění. Ale doporučuji.
Po téměř třiceti letech jsem se k této novele vrátila. Pamatovala jsem si náladu té povídky a tajemný až hororový nádech. Pár detailů, ale příběh jako takový jsem si s chutí oživila. Stejně tak, jako ve studentských letech, i teď dávám plný počet. Skvělá díla nezestárnou s věkem čtenáře.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
(SPOILER) Na 75 stranách nám autor předkládá nejen tragický příběh nadaného umělce, který své nadání zaprodal za bohatství a uznání, a to díky záhadnému obrazu, jehož příběh se dozvíme v druhé části knihy. Je to také náhled do ruské duše a drobnokresba Ruska 19. století.