Podobizna Doriana Graye
Oscar Wilde
Příběh s fantastickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Také před nadaným malířem rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování. Portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz. Tím, jak se ocitá plně pod Henryho vlivem a mění se jeho povaha, mění se portrét ve stvůru, která odráží ošklivost Dorianovy duše, avšak sám Dorian Gray nadále září půvabem a pelem mládí. Chová se už jako lord Henry. Pohrdne svou romantickou láskou, nezastaví se ani před zločinem. Nakonec zaútočí na podobiznu ohyzdného starce, ve kterou se původní portrét proměnil…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1927 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Jedno z nejlepších děl z povinné četby.
Lord Henry mi byl velice nesympatický, zdlouhavé popisy (kamenů) trochu nudili, ale Dorian Gray to krásně vyvážil. Je to taková ta postava, u které nevíte, jestli ji milujete nebo nenávidíte. Příběh je skutečně poutavý.
Čtu hrozně ráda a myslela jsem, že tohle budu mít přečtené během chvilky. Ale opak byl pravdou, kniha se mi četla těžko... po každé kapitole jsem usínala (což se mi normálně nestává, spíš nemohu knihy odložit) a nemohla jsem moc soustředit na děj :-( Bohužel jsem po půlce musela skočit na poslední kapitolu, nebo bych knihu četla ještě 14 dní - to jsem udělala poprvé.
V knize se objevují dlouhé odstavce, kterým nerozumím ( cizí jazyky, nebo se musíte pohybovat v určitém oboru abyste porozuměli). Často zdlouhavé popisy např. o kamenech. Jinak ale poutavý příběh a zajímavý děj.
Při čtení jsem se musela mnohokrát zastavit a přečíst odstavec ještě alespoň jednou. Až tak neuvěřitelné mi přišly činy, které byl Dorian schopen udělat a to často i s dobrým úmyslem. On je přesně tou postavou, která si nevidí na špičku vlastního nosu a jeho příběh nám na stříbrném podnosu servíruje, že bychom si z jeho chování měli všichni vzít ponaučení.
V knize je krásně ukázáno, jaký vliv můžou mít naše činy na ostatní a ostatní zase na nás.
Líbily se mi nebezpečné myšlenky Henryho, nezkažená povaha Basila a ve výsledku mě dost pobavily naivní, bezvýznamné, hloupé a naprosto zcestné snahy Doriana o polepšení.
Knihu určitě doporučuji. Hlavně kvůli Henryho brilantním idejím, které se dotýkají dost úzkostlivých témat.
Hodnocení: 8/10
Poslední věta: Teprve když si prohlédli jeho prsteny, poznali, kdo to je.
Úžasné dielo !! Na túto knihu som sa chystal už od roku 2017 , ale až nedávno som si ju konečne kúpil a dobre som spravil. Za prvé preto, lebo keby som ju čital pred týmy troma rokmi, tak by ma neoslovila, pretože by som bol na ňu primladý. Za druhé preto lebo je to naozaj užasné a aj dnes stále aktuálne dielo a možno dnes ešte aktálnejšie ako vtedy. Za tretie preto, lebo by som neveril, že dekadencia v próze môže byť taká dobrá. Dej je v podstate veľmi jednoduchý, celé sa to točí hlavne okolo 3 postáv. Ale Dorian Gray nie je postava, ktorá ma najviac zaujala. Najzaujímavejšou postavou je Lord Henry, ktorý práve vysloví asi najznámejší výrok : "Jediný spôsob, ako sa zbaviť pokušenia, je podľahnúť mu."
Na druhú stranu, toto nie je kniha pre každého, pokial uznávate skor tradičné a konzervatívne hodnoty, ani sa do tohto diela nepúšťajte, nebude sa vám páčiť.
Četla jsem na angličtinu do školy, ale nakonec mě kniha opravdu zaujala. Henryho názory jsem si poznamenala, jeho postava děj skutečně oživila. Co se týká Doriana, bylo skutečně vidět, že se snažil bojovat, ale občas člověk podlehne názorům ostatních a odmítá veškerou pomoc. Konec mě nezklamal, vymyšlený byl úžasně.
Jedna z nasich najstahovanejsich knih. Osobne som ju cital aj v cestine aj v anglictine. Milujem ceske knihy, ale bohuzial v anglictine sa mi citala ovela lepsie. Mam pocit, ze v ceskom preklade som sa niekedy stratil a v anglictine to malo vacsi dejovi spad a lepsie popisany celkovy dej knihy.
Stále aktuální knížka. Dnes trochu naruby. Svůj obraz si malujeme sami. Pro ostatní se začínáme stávat pouze tím, co je viditelné na sociálních sítích.
Oscar Wilde ve svém díle věnuje hodně prostoru úvahám o člověku, dalo by se jistě najít spousta citátů, pro které by se často našlo uplatnění. Zásadním bodem je zde dle mého názoru svědomí a jeho vliv na kvalitu života - a to, že pokud svědomí popřeme, stejně mu neutečeme - ať už vedle sebe budeme mít liberálního kamaráda nebo budeme o samotě.
Skvělé dialogy a text klouže k popisům a povrchnosti dle mého názoru hlavně proto, aby ladil s hlavní postavou.
Co se týče děje, tak ten byl skvělý, nápaditý, zajímavý i napínavý. Ale nelíbilo se mi autorovo psaní, zbytečné popisování věcí na několika stranách, kde čtenář přestane vnímat, co čte. Bez toho by kniha ode mě dostala vyšší hodnocení.
Úplný závěr knihy( á la poslední dvě strany) byl úchvatný. Jinak kniha měla spád, až na rozmezí stran 143- první polovinu strany 150, kterou jakoby psal někdo jiný, kde je popis toho, co Dorian Gray začal sbírat a začal se o to zajímat víc(šperky, vůně), aniž by to mělo pro další vývoj příběhu v knize nějaký význam. Je to na můj vkus poměrně hodně nemorální dílo( a to žiji ve 21.století-kniha poprvé vydána v roce 1891 dle knihy), nicméně prvotní nápad s obrazem hodnotím jako neotřelý a velice zajímavý.
Dovolím si vyjádřit jistý nesouhlasné stanovisko vůči anotaci. Ani mezi řádky nedokáži z knihy odvodit, že by lord Henry k něčemu Doriana ponoukal. Lord Henry na mě působil jako intelektuál, jež v hovorech mluví tak, aby šokoval společnost, ve které se nachází a tím to končí. Možná, že pokud bychom Basilla a Henryho brali jako hodnou a zlou část duše “peroucí” se v Dorianovi Grayovi o nadvládu, pak možná. To, co Dorian dělal, činil sám a rozhodně ne na základě nějakých intelektuálních řečí Henryho. Navíc na konci knihy se hlavní protagonista snaží zbavit svých hříchů tím, že svádí vinu na ostatní (ty, kterým údajně ublížil a pak vše přičítá Henrymu).
Nemorálnost, jež obsah knihy provázel, bych sice ráda zohlednila v hodnocení knihy, leč téma knihy je výlučnou záležitostí autora a ne mě. Nejspíš potřeboval “materii“ pro velký kontrast mezi Grayem a obrazem. Kniha byla čtivá a vcelku mě mrzí, že jsem si ji nepřečetla dřív přes výstrahu spolužačky, jež ji četla k maturitě, že mě to bavit nebude, protože kniha je nadmíru popisná (až na stranu 143- první polovinu strany 150 knihu hodnotím jako čtivou).
Přesto jak známý a ve škole chtěný Obraz Doriana Graye je mě neskutečně překvapilo, jak pesimisticky a nemorálně román působil. Jazyk a vykreslování prostředí se dají srovnávat s Bulgakovovým Mistrem a Markétkou, takže když v úvodní scéně Basil pracuje na Dorianově portrétu v rozkvetlé zahradě svého pozemku, připadáte si, že tu omamující vůni květin cítíte i ve svém pokoji. Děj se točí kolem tří vzájemně velice lišících se přátel. Proto dialogy mezi Basilem (věčným umělcem a ryzím mužem) a Henrym (těžkým hedónistou a filosofem) na mě působily jako nejpříjemnější části románu. Dílo je zaměřeně na vykreslení hnijící duše stárnoucího chlapce a v nekončícím boji sám se sebou. Nereálné prvky byly skvělým dovršením už tak narcistického díla a příjemně hrály ději do karet. Jsem si jistý. že se ke knize v budoucnu vrátím.
Hodnocení 9/10
1,5*
Nuda. Bohužel. Tahle kniha byla jedno velké a nudné zklamání.
Příběh byl ve své podstatě vlastně zajímavý, ale byl strašně nudně a zdlouhavě napsaný.
Od Oscara Wilde mám prostě mnohem radši jeho divadelní hry nebo kratší novely.
Kniha se četla dobře až na jednu pasáž s rozsáhlým a poměrně nudným popisem, u kterého jsem se často přistihl, že se toulám myšlenkami jinde. Rozhodně se neřadí mezi mé nejoblíbenější knížky, ale stojí za přečtení, jelikož občas je zkrátka potřeba se zamyslet nad svým vlastním obrazem.
Originální myšlenka, ale zpracování tématu už nebylo tak výborné. Velmi jsem se těšila až si ji přečtu, ovšem ve výsledku mě spíše zklamala. Polovina knihy byla rozvláčná a nezáživná. Na hlavní postavě není co obdivovat.
Toto je jedna z knih, která je napsaná svým stylem. Celkem mě bavila, jenom mě někdy "otravovalo" množství přídavných jmen - přívlastků, až bych možná řekla, že se mnohokrát jednalo o básnické přívlastky. Děj mě chytil, knihu jsem nepřečetla ani rychle, ani pomalu. Podle mého to je také jedna z těch lepších a vhodnějších například k maturitě.
"Dorian je pitomec".. Takhle věta se mi od půlky díla rojila v hlavě a nedala mi pokoj. Dílo je skvělé, výborné jako maturitní četba.. Bohužel, zřejmě teď nebyla ta práva doba na toto čtení, třeba jednou bude Dorian ještě lepší...
Příjemným stylem psaný román, který dokáže svého čtenáře svým jazykem uchvátit a naprosto strhnout. Je pravda, že některé pasáže knihy mohou vyžadovat 100% koncentraci k pochopení předkládaného děje, ale konečný výsledek stojí za to. Kniha předloží mnoho etických otázek k zamyšlení každému člověku, který je může úspěšně aplikovat napříč životem.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
1999 | Obraz Doriana Graye |
2005 | Jak je důležité míti Filipa |
1999 | Lady Fuckingham |
2004 | Strašidlo cantervillské |
1919 | Slavík a růže |
Opravdu drsná kniha. I když děj je notoricky známý, stejně se mě dost dotkl.