Podvolenie
Michel Houellebecq
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483883/bmid_podvolenie-dC4-483883.png
4
809
809
Vo Francúzsku blízkej budúcnosti akademik François sleduje postupný rozklad svojho života. Sexuálna túžba upadá, nemá blízkych priateľov a vrchol svojej kariéry dosiahol prácou o spisovateľovi z 19. storočia Jorisovi-Karlovi Huysmansovi. V spoločnosti neskorého kapitalizmu, v ktorej sa z konzumizmu stalo náboženstvo, je François duchovne vyprázdnený, a tak hľadá spôsob zaplnenia vákua svojej existencie. A nie je jediný. V prezidentských voľbách roku 2022 sa do druhého kola dostávajú Marine Le Penová z Národného frontu a Mohamed Ben Abbes z novovzniknutej strany Moslimské bratstvo. V kontroverznej koalícii s mainstreamovými stranami sa Ben Abbes dostáva k moci a Francúzsko sa zo dňa na deň radikálne zmení. Začína platiť islamské právo: ženy musia chodiť zahalené, podporuje sa polygamia a pred Françoisom sa otvára nový život. Podvolenie je krutou satirou a zároveň hlbokým zamyslením nad izoláciou, vierou a láskou. Autor vďaka talentu a vizionárstvu svoj pohľad na našu starnúcu civilizáciu formuluje s dávkou komiky a zároveň fatalistickou melanchóliou. Podvolenie je podmanivým politickým a morálnym podobenstvom.... celý text
Přidat komentář
Varování před degenerací západního světa, který požírá sám sebe. Krize středního věku, samota, splněné pracovní mety a co dál. Je Islám cesta -za mě určitě ne, ale kniha se mi líbila.
Jakoby jediné co lidem v jejich zoufalství zůstává, je četba.
Kniha plná politiky, filozofie, sexu dobrého jídla a konkurenčních ideologií. Zkrátka všeho, co mě baví a zajímá. Určitě stojí za přečtení, už i pěkně popsaný způsob převzetí moci v Evropě Islámem je realisticky načrtnut. Člověk se až diví, že to ještě tak neproběhlo, nebo už jo?
Zdá se mi, že Houellebecq nevaruje ani tak před islámským záborem jako před degenerací západního intelektuálního světa, která ho umožňuje. V tomto směru je titul románu naprosto výstižný. Přesun moci tu probíhá v podstatě pokojně, v rámci demokratických principů. Islámské ideje nejsou děsivým strašákem, ale pro velkou (mužskou) část populace spíš zajímavou a příjemnou inovací. A ty křesťanské už jsou tak vyprázdněné a nejasné, že v podstatě chybí motivace je bránit. Takže jak to s tou evropskou civilizací nakonec dopadne? Možná nezkolabuje a prostě se promění. Otázka ovšem je, jak hodně ta proměna bude bolet. A koho.
Taký francúzsky Kundera by som povedala. Hora intelektuálnych rečí - sex alebo kopec túžobných kecov po sexe - ďalšia hora intelektuálnych rečí - ďalší sex alebo ďalší kopec túžobných kecov po sexe - a tak stále dokola so sem-tam primiešanou politikou. Počúvané ako audiokniha a tentokrát to pre mňa nezachránil ani ako vždy skvelý Igor Bareš.
Na Podvolení jsem se dost těšit, po skvělých Elementárních částicích či Platformě jsem si říkal, že mě čeká další parádní jízda, ale trochu chyba lávka. Politika a veškeré společenské změny (na které jsem byl hodně zvědavý) stojí poněkud v pozadí, místo toho se nám dostává do bohatosti typický houellebecqův životem unuděný hrdina jehož výstřelky a myšlenkové pochody stojí mnohdy za to, ale předlouhlé pasáže o jeho literární lásce, Huysmansovi, byly na mě až příliš. Sečteno, podtrženo, kniha mi nenabídla nic moc nového, co bych neašel v ostatních Houellebecqových knihách a ani zpracování na mě moc nezapůsobilo... Což ovšem neznamená, že se netěším, že si přečtu další Houellebecqovy knihy.
Bavila mě. Smála jsem se - sex, bála jsem se - nenápadné ústupky a proti tomu postupné nabírání síly jiné kultury. Co kdyby?
Alternativní historie, která by zas tak alternativní časem být nemusela. Moje první s Houellebecqem rozhodně nezklamalo. 8/10
Dlouho jsem o knize slýchával a četl. Názory na ní se různily. Vše ovšem naznačovalo, že půjde minimálně o z průměru vystupující text. Už po pár stranách mi bylo jasné, že sem nesáhl vedle. Houellebecq mě svým stylem psaní pohltil. Je to zvláštní, ale připadá mi, že takto umí psát jen Francouzi (Celine, Camus ...). Navíc to vysoce aktuální téma, které je jistě hodně "zromantizované" co dějové linie týče. Pro mě určitě ne poslední kniha od autora.
Oproti Elem.částicím či Platformě mě kniha nenadchla a ani jsem ji nedočetla. Námět je však velmi zajímavý, škoda.
Kniha je pro mě bohužel velké zklamání. Velmi dobrý nápad, ale zcela neproměněný a zůstává spíš jako okrajová dějová linie, táhnoucí se kolem hlavního děje tedy životní přemítání nihilisty s krizí středního věku. Už jen z první části, kdy dojde k politickému patu, by se dal vybrousit ve velmi dobrý politický román, ale autor to však přejde jen pár poznámkami a vysvětlení toho co bude následovat. Pak se to samozřejmě stane a celá Francie se jak přepnutím tlačítka okamžitě změní a je pravověrně Islámská, bez jakýchkoliv náznaků problémů a třecích ploch, které mělo, po předchozím rozdělení společnosti, které z knihy vyplynulo, logicky přijít. Francouzi jsou zde prezentování jak podlézači, kteří jsou výměnou za pár 15-18 letých holek do postele, obratem ochotni popřít své názory a vnímání světa. Naopak Islám zde jen působí jako takový sjednotitel rozhádané společnosti (jakoby neplatilo, že nejnestabilnější a nejrozhádanější země světa jsou ty islámské).
Takže namísto knihy plné třecích ploch a následného slibovaného podvolení společnosti jsem dostal jen naříkání stárnoucího nadržence po ženských a přemítání o životě francouzských spisovatelů, kterému je vše ukradené a jen slintá po předstaně, žemu z toho kápne nějaká holka a potom klidně salam alejkum. Ta jedna hvězdička je za dobrý nápad, ale na to knihu číst nemusíte. Vše podstatné se dočtete v anotaci. V knize víc není.
Mé první seznámení s Houellebecqem a věřím, že to nebylo naše poslední setkání. Kniha velmi zajímavá a podnětná, kor v dnešní době (já ji navíc začala číst při prezidentských volbách). Co beru za určité minus, i když to není autorova chyba, neustálé omílání francouzských klasiků, ve kterých se zkrátka nevyznám.
Od samoty k úzkosti. Od vyprahlosti k odevzdání.
Od potřeby náboženství k odstranění sebe sama.
Od sebenaplnění k přijmutí.
.......
Hlavní postava charakter k zulíbání :)
Celé by se to dalo parafrázovat,něco ve smyslu: Já chudák ateista !
Z podstaty jsme utvářeni,vychováváni a vyznáváme historicky především křestanské hodnoty aniž věříme.Zásadní moment je však v tom,hlavně at to stojí a hezky mě ho vyhul :) to jen tak ve zkratce.
Západní svět je zkažený a vyprahlý,proste o odpuštění.A nebo přijměte spásu.
Vždyt podlehnout je tak snadné.Jistě to skýtá jisté výhody.
Od autora se dočkáte jeho oblíbenosti.Spousty dumání mezi řádky.Intouškovské vsuvky.Politikaření a pokud holdujete Francouzské literatuře budete jako ryba ve vodě.
Děj,pokud je tu nějaký,je tu spíše kulisou k rozehrání sond o Evropské shnilosti.
A té naší tzv.západní civilizaci je tato kniha věnována především.V negativním smyslu samozřejmě,tak jak,jsme si již u tohoto vypravěče zvykly.
.......
Jak se s tím poperete,je čistě na vás.Komu se nadržuje a kumu se spílá ?
Je to satira či snad manuál.Vizionář smíření.Cynismus.Sarkastická etúda.Groteskní povyražení.
Můžete si vybrat.
Touha + sex jako jedinné východisko,co nás pohání.Má smysl a je zadostiučiněnou odměnou.
Již od dob lovců a sběračů :)
Kudy vede cesta z prázdnoty.To lhostejno nám není.
Jak nevyhořet ? Když stačí vyvanout.Bude to stačit ?
Podnětná kniha,která je ideální k přemýšlení.
Připomíná mi to styl Kundery např. v Nesnesitelné lehkosti bytí. Minimum příběhu, spíše je to plné politiky, Huysmanse, filozofických úvah...takže ta anotace mě navnadila opravdu na něco úplně jiného. Pokud člověk není Francouz, moc se v četbě nejspíš nezorintuje.
(SPOILER) Paradoxně dnes se s agresivními požadavky náboženských vládních stran na omezení sekulárních svobod potýkají v Izraeli, kam jedna z postav před novým režimem utíká. Houellebecq rozumně netvrdí, že se jedná o věštbu ani že jím prezentovaný souběh okolností představuje pravděpodobný scénář. Volí asi sobě blízký úzce profilovaný pohled univerzitního vyučujícího, který navíc v průběhu děje mizí na venkov, takže většina z mého pohledu zajímavějších událostí se odehrává na pozadí bez bližšiho vysvětlení. Po všech nadšených ohlasech jsem trochu zklamán. Houellebecq je jeden z mála, kdo demografické změny v západní Evropě reflektuje, ale navzdory zvěstem velmi krotce. I tak to stačí na relativně nadšené přijetí konzervativnější obce. Závěrečné pasáže s úvahami o slasti z podvolení mi připomínají jistý román s letopočtem v názvu.
V zásadě líbilo, ale uvítal bych, kdyby to bylo víc o islámské Francii a méně o francouzské literatuře. Chápu, že pro Francouze je Huysmans možná něco jako pro nás Neruda, ale pro mě by to klidně mohlo být o portugalské či lotyšské literatuře a efekt by byl stejný.
Obávám se, že autor má vestecky dar, i když doufám kvůli vám všem, kteří žijete v Evropě, že se mýlí. Velmi dobře napsaná a sugestivní kniha.
Tak už došlo na Houellebecqa. Nejdřív jsem si říkal, co na něm všichni mají. Hlavně ti kritikové. Ale čím dál víc jsem nacházel: jak nedodělků, všechno bylo jen tak našrtnuté; tak nápadů. A říkal si, že ten závěr je jak ze 70. let v Československu: normalizace také nehrozila ničím strašným, stačilo se "podvolit". No a ten islám není tak strašné náboženství, stejně jako každé jiné, které se vezme dogmaticky, do krve a statků a vyznání víry a ani o krok vedle. A nejde jen o náboženství - posedlost gendery, národy, tradicemi, modernismem, třídou, ..., je vlastně o tom samém - upnutí se na myšlenku, se kterou nemusí všichni souznít, a její prosazování do hrdel a statků. Uvidím dál, kam se autor posune, ale ty dvě otázky (normalizace a dogmatismus) jsou nastíněny docela dobře. A druhý rozměr - francouzští autoři, které vůbec neznám, ale reálně existovali, včetně vazeb na Starou Říši a Josefa Floriana. To zas bude objevování!
Nicméně českého e-nakladateli další hvězda dolů za to šílené seskupování slov - někde mezery chyběly, někde přebývaly.
Hodně zvláštní kniha, dramata staršího muže... Pro mě druhá kniha od Houellebecqa a moc mi asi autor nesedí.
Zkusil jsem tohoto kontroverzního pána, jakým Michel Houellebecq bezesporu je, ale kniha se mi nelíbila. Horkotěžko jsem ji dočetl.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sex zfilmováno islám Francie francouzská literatura budoucnost muslimové společnost a politikaAutorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
(SPOILER) Čteno ve francouzštině.
Jazykově je to (v originále) pěkné dílo, ale tím to asi končí... Vezměte si jiné Houellebecqovy knihy a přimíchejte trošku alternativní reality a máte Podvolení. Kdo čeká politický román o souboji hodnot, má smůlu. Jak už tu bylo přede mnou napsáno, politická linka je naprosto neuvěřitelná. Jeden den se do krve všichni hádají, země je na pokraji občanské války, a pak najednou bum, všichni jsou v klidu a happy. Ano, samozřejmě, že lidé se nakonec podvolí, ale v řádu jednotek měsíců, ani ne? Nicméně o tom vlastně kniha ani není. Je o jednom sexuálně frustrovaném intelektuálovi, co nemůže najít stabilní vztah. Zabaleno do spousty intelektuálních povídání - literaturu i úvahy mám ráda, ale tady to působilo dost nudně a rozvláčně. Přesto to zabírá většinu prostoru, a to do té míry, že jsem si vzpomněla na seriál Teorie velkého třesku, kde Amy dospěje k závěru, že Indiana Jones je ve filmech o Indiana Jonesovi naprosto zbytečný, neboť děj by se bez něj odvíjel naprosto stejně. I tady mám pocit, že tři čtvrtiny knihy jsou na islámském převratu naprosto nezávislé a tři čtvrtiny zbylé čtvrtiny by dobře fungovaly, i kdyby v těch volbách vyhrála Marine Le Pen. Mám z toho trošku dojem, že kdyby to nenapsal Houellebecq, zapadlo by to v zapomnění (právem).