Poéma dvanásť
Alexandr Alexandrovič Blok
Poéma Dvanásť Alexandra Bloka je symbolickým zvukovým zachytením búrania starého poriadku a sveta počas revolúcie v tisíc deväťsto sedemnástom. Záznamom, keď Blok ešte počul nielen rúcanie starého, ale už aj rútenie sa nového. Napísaná je tesne po revolučných udalostiach ako jedno z posledných slávnych diel autora. Piaty slovenský preklad naznačuje, že silnejúce doznievanie pretrváva skôr vo vnútornom priestore človeka, vnímané inak, než len sluchovým zmyslom. Má dobrý zvuk. Alexander Blok, jeho život a jeho biografia sú velmi zaujímavé. Blok Alexander Alexandrovič sa narodil 28. novembra 1880 v Petrohrade. Vrcholom tvorivosti jedného z najvýraznejších básnikov strieborného veku je Poéma Dvanásť . Obsahuje všetko – protirečivý postoj autora k tomu, čo sa deje a porevolučnú náladu, ktorej po októbrovej revolúcii „dýchal“ Petrohrad. Sám autor pripomenul, že celá báseň sa „narodila“ len za niekoľko dní. Už v marci 1920 bola báseň prvýkrát publikovaná a o dva mesiace neskôr vyšla ako nezávislá kniha. Poéma Dvanásť (1918) je čerstvou reakciou Alexandra Bloka na revolučné udalosti v roku 1917. Básnik vnímal revolúciu ako fenomén pozitívnej metamorfózy, duchovnej transformácie Ruska; východiskový bod nového času. Svoj článok z roku 1918 „Inteligencia a revolúcia“ dokončil takto: „Z celého tela, z celého srdca, z celého vedomia – počúvaj revolúciu“. Revolučný duch Bloku však nemal nič spoločné s programom boľševickej strany. Vo svojej poetickej reakcii, vo finále „revolučnej“ básne, sa Blok nezaobišiel bez kľúčového kresťanského obrazu, ktorý viedol k rôznym interpretáciám Spasiteľa „s krvavou vlajkou“ na čele oddelenia červených strážcov. Vynikajúci symbolistický básnik nasýtil svoje najslávnejšie dielo mnohými alegóriami a jasne čitateľnými znakmi, čoho výsledkom je emocionálne bohatá báseň rozprávajúca o revolučnom hlavnom meste. Je potrebné porozumieť týmto nezrovnalostiam a sémantickým nuansám. Poéma Dvanásť je súčasťou povinného čítania v ruských školách.... celý text
Přidat komentář
Dílo jsem přečetla bez znalosti autora a dějin. Velká chyba. Spousta věcí mi tam unikla. Doslov ještě z dob minulého režimu asi také není zcela spolehlivý interpretační zdroj.
V tomto diele je veľmi silný symbolizmus, ktorý bez poznania dejín (a ruštiny) môže čitateľovi neraz uniknúť. Blokovi 12 červenoarmejci sú vlastne 12 učeníci (apoštoli) nového náboženstva – o tomto symbole vie asi každý. No čo je v prekladoch takmer vždy prehliadané, to je posledný verš, a pritom tak veľavravný!
Впереди — Исус Христос.
Vpredu — Ježiš Kristus.
Hoc prekladatelia to často prehliadajú, v pôvodine (v ruštine) je Ježišovo meno napísané nesprávne (správne je Иисус Христос), čo bolo istotne Blokovým zámerom, pretože v tomto by omylom nepochybil. A ak je Kristovo meno napísané nesprávne, ide možno o symbol toho, že to nie je Kristus, ale antikrist(us), a tí dvanásti červenoarmejci sú jeho učeníci, teda nasledovníci antikristovi. To by zodpovedalo aj dobovému označeniu boľševikov zo strany ich odporcov.
Злоба, грустная злоба
Кипит в груди...
Черная злоба, святая злоба...
Товарищ! Гляди
В оба!
Blok je bezesporu zářná hvězda ruských stichů, která do dnešních dnů má neochvějnou pozici. Každý řádek je opředen něčím skrytým, nebo mnohoznačným, no a taková ambivalence není na škodu. Vypořádání se s následky říjnové revoluce v básni mohlo skončit fiaskem, každopádně procítěnost básní mě tentokrát porazila a já musím pokorně smeknout klobouk a doporučit dál ... Черное, черное небо.
Kasalův překlad (2016) je skvělý. Jednoho až mrazí z toho, co se tehdy v Rusku stalo, co lidé cítili a jak došlo k jedné z největších tragédií 20. století, tedy k bolševické revoluci. Silné sdělení na pár stranách poezie.
Silná báseň, a to obzvlášť v úchvatném překladu Václava Daňka. Škoda, že je tak krátká - jako průvod oněch vojáků, kteří v tajuplné atmosféře sněhové bouře procházejí městem, aby pak zase zmizeli ve tmě...
Aby jediná, párstránková báseň utáhla celou knihu, musela by mít mnohem silnější výpovědní hodnotu a tím pádem mnohem silnější účinek. Jistě, Dvanáct je mnohovrstevnaté dílo, Kasalův překlad je velmi zdařilý a doplňující studie by mohla být potenciálně i zajímavá, ale hlubší dojem prostě nezanechala.
Uvítala bych alespoň zmínku o autorce doslovu, aby čtenář věděl, co je zač, když posuzuje kvality všech českých překladů Blokovy Poémy. Na jednu stranu totiž studie působí velice sofistikovaně, na druhou je svými opakovanými citacemi Levého "podezřelá", protože nakonec vlastně nic moc nesděluje. Google mi našel jen někoho stejného jména z katedry pedagogiky, což by odpovídalo stylu a didaktickému obsahu, který hodně mluví, ale neříká vlastně nic. Kdyby se Kobyláková raději místo ukázek z Levého (ano, všichni jsme ho četli) ponořila do symboliky a vysvětlila víc o básni - hádám, že bude odbornice na ruskou poezii počátku století, tak o tom přeci musí něco vědět - zasadila báseň do kontextu doby, Blokova díla, popsala její další vliv atd... Ale ono nic. Obvykle velebím v případě, že jde o takto specifické dílo, alespoň nakladatelský počin, ale v tomto případě - pokud nejste rusofilové (a)nebo nadšení revolucionáři, je velká šance, že se s Blokovou poémou minete.
Báseň mnoha rovin/výšin. Zkrátka pro mě báseň "překvapivě" dalekosáhlého rozměru. A to i přes rozsah, který činí tak 30 minut oddechového čtení - všechno zdánlivé!
Autorovy další knížky
1976 | Pieseň lásky |
1987 | Na křídlech revoluce |
1980 | Verše o krásné dámě |
1980 | Zlato v azuru |
1949 | Dvanáct |
Myslím si, že ideologický pohled na báseň básníkovi, který zemřel v průběhu revoluce, velmi křivdí. Poému lze vnímat i jako touhu po změně a radost z jejího naplňování. Síla básně vynikne i ve zhudebněné verzi Jarkem Nohavicou.