Poezie jako vyprávění příběhů

02.10.2022

Společensko-literární studie sepsaná a vydaná pro radost autorčinu. Není to myšleno nijak špatně, přesto tahle knížka tímto nádechem působí. Kniha se pokouší představit české veřejnosti Philipa Sidneyho, jeho "kult" a zasazení do kontextu anglické renesance. A myslím, že velmi zdařilou formou souvislých přednášek; aspoň za sebe si dovedu představit, že takhle nějak probíhají autorčiny přednášky. Zároveň je to i menší kámen úrazu publikace, která se netají vznikem na akademické půdě. Předpokládá určitou znalost literatury obecně, stejně jako angličtiny, kontextu i literatury a četby v originále - už proto, že tvorba rodu Sidneyů mnoho českého překladů nezískala. Jinými slovy je kniha vzdálena populárně naučné literatuře, ačkoliv znovu musím zdůraznit příjemně "civilní" přístup autorky.

Philip Sidney přes svůj význam žil krátký život, stejně jako krátkou část zaplňuje v "Poezii jako vyprávění příběhů". Mnohem významnější je slovo "kruh" v podtitulu. I mně, ačkoliv vzděláním ani znalostmi se nemohu zvlášť pyšnit, je známější jeho mladší bratr Robert, jemuž je věnována větší část. Vrcholem knihy jsou pak dvě autorky, jejichž odkaz v renesanci i době následující podle mého dalece přesahuje Philipa, ač různým způsobem. Obě jménem Mary - Mary Sidney Herbert a Mary Wroth, jejichž dílům je věnován největší část rozboru.

Těmi vůbec nejzajímavějšími částmi textu pro mě byly asi tři. Jednak (možná) překvapující provázanost tří významných anglických rodů tehdejší doby (Essex, Dudley, Sidney) a mecenášství Sidneyů, jednak prvotřídní kapitola o ženském autorství v renesanční literatuře a v neposlední řadě zasazení tvorby Mary Wroth do současnosti s Shakespearem, což je významné především proto, že v rámci anglického velikána (i dějin obecně) je občas těžké si uvědomit, že nebyl sám=o)