Pohádky (26 pohádek)
Hans Christian Andersen
Výbor 26 nejznámějších Andersenových pohádek v novém českém překladu. Jejich poetické kouzlo je mistrně zachyceno v mnoha barevných ilustracích J. Trnky. Předmluvu Pohádka života napsal Gustav Pallas.
Přidat komentář
Knihu jsme dostala už jako dítě, ale vždy jsem zvládla přečíst jen jednotlivé pohádky. Téměř pravidelně jsem si před vánočními svátky četla pohádku Strom a několikrát i křesadlo. Až letos jsem sáhla po knize a přečetla ji od začátku do konce. Jsem za to ráda, protože mi doposud unikly pohádky Sněhová královna, Mořská ženka, Císařovy nové šaty nebo Ošklivé kačátko. Znala jsem je jen z vyprávění, nebo zfilmované, ale musím říci, že se mi v knize líbily mnohem více.
Andersenovi pohádky znám z televizních zpracování, ale nikdy jsem je nečetla. Knížku s nádhernými obrázky pana Trnky (vydání z roku 1967) jsem objevila až nyní. První dvě pohádky se mi nějak zvlášť nelíbily. Potom jsem se oprostila od české představy pohádky, začala příběhy chápat spíš jako bajky, nebo podobenství a pak teprve jsem objevila jejich kouzlo. Třeba Smrček je nádherný.
Úplně nejdřív jsem se potkala s Cínovým vojáčkem,měla jsem krásné omalovánky a protože se mi líbily,četla mi pak maminka ten příběh. Byl smutný a vojáčka mi bylo strašně líto. Pak mi krstná četla "Dievčatko so zápalkami" a mě to stálo další slzičky. Přesto to ale byl začátek platonické lásky,která trvá dodnes.
Někde jsem četla,že Malá mořská víla byla obrazem Andersenovy vlastní nenaplněné lásky. Tak doufám,že stejně jako ona je v jeho příběhu nakonec odměněná za svou oběť,tak i pan Andersen se někde tam "nahoře" usmívá díky nám,kteří jeho příběhy milujeme
Andersenovy pohádky jsem jako dítě neměl rád, z Holčičky se sirkami či Cínového vojáčka mě jímal čirý smutek. Měl jsem ale rád Křesadlo, snad z titulu dětského pyromanství, představa nekonečného zdroje ohně pro mě byla, a vlastně pořád je, magická.
První opravdové křesadlo, které jsme našli, bylo schované na dně šuplíku v kůlně, děda s ním kdysi asi zapaloval autogen, k dalšímu křesadlu jsem se dostal až v dospělosti. Chce to sice trochu umu a jednoduché know how, ale je to fakt úžasná věc, i když není zrovna kouzelná!
Má v dětství nejoblíbenější :) A Trnkovy ilustrace - překrásné i děsivé zároveň, pro mě zkrátka nezapomenutelná srdcovka. Simecef: Přesně, smrt s královskou korunou... ten obrázek mi nedal spát.
Andersenovy pohádky jsem si v dětství četla pořád dokola. Ale milovala jsem hlavně Trnkovy ilustrace k nim. I když jsem je znala do posledního detailu, stále v nich bylo tolik prostoru pro fantazii a představivost. Mám doma vydání z roku 1967.
Tak hodnotím jako dospělý - krásné ilustrace, klasické pohádky. Jak dítě bych hodnotila jinak, protože mi pohádky připadaly drastické. A klasické pohádky jsou drastické, i Němcová je zachycovala v té drsné podobě. Postupem času však "změkčovaly".
Každé dítě mělo pod postelí nějakého bubáka inspirovaného reálnou předlohou. V mém případě šlo právě o smrt s královskou korunou na hlavě z Andersenovy pohádky o slavíkovi. Jiří Trnka zkrátka dokázal být jako kreslíř dokonalý.
Moc jsem se těšila, až budu tuto knížku předčítat dcerce a když se tak stalo, vůbec mě to nebavilo. Některé pohádky moc hezké, ale některými jsme se prostě nemohli prokousat. Je mi líto, ale vícekrat už asi ne.
Pohádky určitě spíše pro dospělé nebo starší děti, jsou většinou smutné až depresivní. Nicméně to je prostě Andersen, k jehož tvorbě to tak nějak patří.
absolutně nelíbilo, to už je mi kulturně bližší Šeherezáda. A není to pro děti, páč to jsou drasťárny
Nádherné pohádky, které jsem jako malá přímo hltala, i když jsou většinou hodně smutné..
Krásné poetické pohádky, ale například z jeho Děvčátka se sirkami mám deprese ještě dnes.
Část díla
Bezová matička / Bezová maminka / Bezinka / Dryáda
Kdo skočí nejvýš / Skokalíci / Závody ve skoku
1845
Květiny malé Idy / Helenčiny květiny / Květiny Boženčiny / Květiny malé Růženky / Iduščiny květiny
1835
Malá mořská víla / Mořská ženka / Mořská víla / Malá morská panna
1837
O hloupém Honzovi / Hloupý Honza / O hlúpom Jankovi / Hlúpy Jano
1855
Autorovy další knížky
2000 | Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) |
1979 | Sněhová královna |
1956 | Pohádky a povídky 1 |
1969 | Flétnové hodiny |
2000 | Sněhová královna a jiné pohádky |
Četla jsem v květnu 2007. Podle mých poznámek:
Pohádky nejsou jen o pohádkových bytostech, nebo o lidech, ale často o věcech. Některé jsou spíš pro dospělé, některých jsem se jako dítě bála.