Pohádky
J. R. R. Tolkien
Slavný anglický spisovatel se představuje jako autor podivuhodných příběhů s pohádkovými motivy. Kniha je doplněna autorovým esejem o pohádkách. Kniha obsahuje příběhy Kovář z Wootton Major, Nimralův list a Farmář Giles z Hamu a dále esej O pohádkách.
Povídky Fantasy Pohádky a bajky
Vydáno: 1992 , Winston SmithOriginální název:
Poems and Stories, 1980
více info...
Přidat komentář
Asi jsem čekala něco trošku jiného. Příběhy samotné mě moc nechytily. Byly sice dobře napsané, ale obsahově mě to zkrátka tak nebavilo. Vlastně mě nejvíc zaujala až část O pohádkách než samotné pohádky.
Hrozně se mk zalíbil příběh kováře, ale zbytek bohužel už nebyl asi pro mně. Do čtení prvních dvou jsem se musela trochu nutit. Třetí příběh je ale krásný, kouzelný a nedělal mi sebemenší problém ho číst. Asi se k příběhům vracet nebudu, ale to neznamená, že by pan Tolkien nebyl můj největší oblibenec.
Kovár z Veľkej lesnej, alebo teda Rozprávka o hviezdičke, je najlepšou z Tolkienových rozprávok. Nimral je taká fajn, starosvätská dickensovina, a Jilí so psom sú zábavní a originálni. Matematicky by mi to vychádzalo skôr na štyri hviezdy, chcem ale ohodnotiť aj skvelé audioprevedenie Ivana Trojana. Toho psa dal neskutočne. :)
Čekala sem asi něco jiného, takže mě to trochu zaskočilo - nejvíce List od Nimrala, který byl pro mě moc morální než pohádkový. Na druhém místě je Kovář z Velké Lesné pro mě pohádkový a prvním místě Sedlák Jiljí naprosto hobitovský, prostě super:-)
Trochu klasického fantasy spojeného především s britským stylem vyprávění, trochu absurdna, trochu přehánění a lidství... První tři příběhy stojí za to, rozhodně nejde o nic zaměnitelného a klasického. Především Nimral jako by vypadl z pera nějakého "usedlejšího" dadaistického umělce. Poslední třetina je pak spíše teoretickou prací, na kterou jsem úplně nebyl překvapen a která poněkud shodila řetěz dobře namazaného stroje...
Kovář z Wootton Major: Britský přístup k pohádkám o elfech a jejich Férii bývá podobný a pro českého čtenáře zvyklého spíše na zábavné figurky vodníků a čertů je dosti osvěžující. Fantazie, vážný přístup k věci, magie... A se znalostí této klasiky (například v mé oblíbené knize Jonathan Strange & pan Norrell) si pak člověk užije i parodii, jako jsou Dámy a pánové ze Zeměplochy.
Nimralův list: Velké překvapení. Od Tolkiena, kterého znám jen z knih o Středozemi, bych tuto absurdní hříčku nečekal. Jako kdybych četl fantasy od Kavky. Nečekané absurdní momenty střídají ty vtipné i naivně pohádkové.
Farmář Giles z Hamu: Spojení dvou předchozích přístupů. Více klasického fantasy - obr, drak, král... - ale také podivuhodností, jako je mluvící pes i vtipně proradný drak. A taky trochu toho šťouchnutí do lidství i státnictví... A mimochodem, byl dřív Giles z Hamu, nebo Bilbo z Hobitína?
O pohádkách: Pro fajnšmekry a milovníky Tolkienova díla, pro mě v pohádkové knize trochu navíc.
Jedna z knih, ke které se opakovaně vracím. Hlavně Kovář z Wooton Major je prostě nepřekonatelný, Nimralův list je spíš filosofické pojednání vzdáleně mi připomínající Poslední bitvu z Letopisů Narnie, ale dal by se brát i jako polemika s Lewisovým Velkým rozvodem nebe a pekla. A Farmář Giles z Hamu je asi nejklasičtější pohádka souboru.
Závěrečný esej pak jen dokresluje Tolkienův pohled na pohádky a vlastně obecně fantasy literaturu.
Tak 4,5*
Miluji pohádky a tyto jsou výjimečné. Kovář... Postava krále pohádkové říše je dost podobná Aragornovi. Ale tato pohádka se mi líbila spíš méně.
Farmář je krásně originální a vtipná pohádka ke které se ráda vracím.
Nimraluv list ani snad není pohádka jako obrazné vyjádření toho co je po smrti. Nejdřív prochází očistcem, který jen díky milosrdenství "Druhého člověka" může opustit a pokračovat dál - do nebe. Nepřipravoval se dost na cestu... To je tak krásné.
Přestože mám všeobecně pohádka ráda, těmto jsem na chuť moc nepřišla. Nejvíce se mi líbil Farmář Giles z Hamu, ale asi mi v paměti moc dlouho neutkví. Možná v jiném rozpoložení zkusím pohádky znovu. Esej o pohádkách jsem celou nedočetla.
Tuhle knížku jsem četla neskutečně dlouho, protože jsem si vždycky přečetla jednu pohádku a začala číst něco jiného. Ani nevím proč... Asi nejvíc se mi líbila hned ta první, Kovář z Wootton Major, klasická magická pohádka, takové se u nás vůbec nepíšou - což nechci říct, že je špatně, jen si moc často něco takového nepřečteme... Nimralův list byl zvláštní, tuhle si budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem ji asi úplně nepobrala... Farmář Giles z Hamu byl skvělý a vtipný... (nevím co víc k tomu dodat...) A nakonec esej O pohádkách, která nabízí trochu jiný pohled a spoustu nových myšlenek. Zkrátka a dobře, pěkné počtení, doporučuji.
P.S. Nechápu výtky proti názvu, kdo četl závěrečnou esej, ví, že podle Tolkiena je název "Pohádky" velice přesný a vhodný. Komentáře typu "I KDYŽ jsou to pohádky je to fajn" mě přiznávám značně vytáčejí. Pohádky nejsou žádný méněcenný literární druh, to je knižní rasismus... (mým cílem není nikoho urazit, pokud se stalo, pak se omlouvám... pokud nesouhlasíte, jsem otevřená kultivované diskusi)
I na malé ploše dokázal bez problémů vytvořit fungující plastické světy plné kouzla. Jen trochu jiného než toho, na jaké jsou zvyklí pravidelní návštěvníci Středozmě. Hluboké malé příběhy, ideální pro odpolední chvilky mudrování nad smyslem života.
Poslechnuto jako audio kniha, kterou četl fenomenální Ivan Trojan. Moc hezké, miloučké čtení. Musím se přiznat, že čteno hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale rozhodně dobrá volba. U Farmáře jsem se dokonale bavila. :) Doporučuji.
Tolkien o těchto příbězích mluví jako o Povídkách, ale pořád jsou zajímavá, ať jim každý říká jak chce. A když si člověk nejdřív přečte životopis autora, najde v nich úplně jiný význam.
Kniha pohádek od Tolkiena je fascinující. I když to snad jsou spíše fantasy povídky a tudíž je název knihy docela nevhodně zvolený.
Pohádky (i když to většinou nejsou pohádky v klasickém slova významu) se mi líbily a dobře se četly a mně se zrovna Nimralův list líbil nejvíc. Asi to souvisí s povahou toho kterého čtenáře či co... Esej si moc nepamatuji - už je to nějaký čas, co jsem knihu četl naposled.
Tolkiena zbožňuji, ale Pohádky asi nikdy nebudou patřit mezi mé oblíbené. Rozhodně ne Nimralův list. Brrr! Ovšem závěrečná esej byla balzámem pro duši a potěchou pro mé čtenářské oči a Tolkien opět dokázal, že je to PAN SPISOVATEL.
Část díla
Farmář Giles z Hamu
1949
Kovář z Velké Lesné
1967
Nimralův list
Autorovy další knížky
2006 | Společenstvo Prstenu |
1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
2007 | Návrat krále |
2006 | Dvě věže |
2007 | Húrinovy děti |
Tři pohádky, jedna snová a magická z říše Faerie; druhá alegorická se silným morálním i náboženským vyzněním; třetí o obyčejných lidských vlastnostech, o hrdinství nehrdinství, legrační i trochu vážná. No a pak esej o pohádkách, u níž jsem opravdu dlouho přemýšlela, které z našich pohádek jsou skutečnými pohádkami podle mínění Tolkiena, dotýkají se pohádkové říše Faerie a nejsou vlastně jen příběhy o lidech. Napadla mě třeba Sůl nad zlato, kde Maruška potká moudrou ženu věštkyni, dostane od ní proutek, který otevírá zemi k permonikům a solným pokladům... Ztracený chlapec... No každopádně to byl zase trochu jiný pohled na pohádky.