Pohádky a povídky (1)
Hans Christian Andersen
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/4119/bmid_pohadky-a-povidky-1-KTC-4119.png
4
96
96
Pohádky a povídky vydané v roce 2003 obsahují prvních pětatřicet příběhů nejznámějšího pohádkáře na světě. Povídky a pohádky vycházejí u příležitosti dvoustého výročí narození autora a jsou doprovázeny ilustracemi Cyrila Boudy.
Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2003 , Albatros (ČR)Originální název:
Eventyr og histories, 1931
více info...
Přidat komentář
Knížka s nádhernou vazbou nebyla v mé knihovně, ale v knihovně mých rodičů. S úctou jsem ji otvírala, četla vždycky jen jednu pohádku a občas jsem plakala , nebo se děsila. K tomu překrásné, ale někdy taky morbidní ilustrace Cyrila Boudy. Nádherné pohádky, rozhodně ne pro malé děti.
Ja mam H. Ch. Andersena jako autora pohadek rada, ale nemohla jsem se vubec zacist. Prala jsem si, abych uz byla u konce knihy ????♀️????♀️
Pohádky od Hanse Christiana Andersena mám ráda už od dětství. Překvapilo mě však, kolik jich napsal a kolik jsem jich neznala. Rozhodně se od ostatních pohádkářů liší jak stylem vyprávění, tak i důrazem na neživé věci, kterým v pohádkách dává hlavní slovo. Člověk v nich najde poučení i zábavu.
Můj oblíbený pohádkář. Už od dětství mne fascinovala realita zasazená do pohádky. Andersen se nebál do svých příběhu vložit zklamaní, bolest a smrt. A právě tyto příběhy mě už od raného dětství přitahovaly. Srdeční záležitostí je pro mne "Děvčátko se sirkami", nádherný příběh o smrti, ale hlavně do naději v lepší zítřek.
Andersen mě nikdy nepřestane fascinovat. Děti jako posluchače či čtenáře příběhů zjevně nepodceňoval, nebál se temnoty, dokázal předměty, květiny, zvířata obdařit lidskými vlastnostmi a skrze ně vyprávět o těžkých tématech, od nenaplněné lásky přes nemilosrdné plynutí času až po smrt... A moje vydání ilustroval Cyril Bouda - což je obrázkový komentář par excellence...
Ja mam tyhle pohadky velmi rada, popravde asi i vice nez typicke pohadky bratri Grimmu. Je tu mene pysnych princezen, a kdyz uz je clovek musi zachranovat, tak na nich nebyva takovy duraz. Naopak se najde vzdycky nejake silne, nevinne a verne devce, ktere vsechny zachrani (napr. Gerda v Snehove kralovne, princezna v Divokych labutich apod.) a to rozhodne neni v pohadkach zrovna obvykle.
Co take velmi ocenuji je originalita, kdy v pribehu ci pohadce ma hlavni roli nejaky kazdodenni predmet (lampa, jehla, hracka), rostlina (smrk, kvetiny - hlavne vznesene ruze) nebo naprosto obycejne zvire (napr. slavici, sneci, mysi, vrabci, kachny apod.) a ja timpadem neumim odhadnout, jak se to cele bude vyvijet a bavi me to tak i cist.
Dalsi skvelou charakteristikou je socialni duraz mnohych povidek, kdy je popisovana zoufala chudoba, ale zaroven i nadeje, zboznost, radost a smysl dobroty. Pro nas neobvykle casto se tu objevuje smrt - hlavni hrdinove neziji stastne az do smrti, ale zemrou (napr. Devcatko se sirkami, Morska vila, Chlapec z bronzoveho kance, Babicka, Stary dum, Cinovy vojacek, Idusciny kvetiny atd.). Avsak spise nez krutost osudu to znazornuje neodlucitelnost a kazdodennost smrti, ta proste k zivotu patri a drive se od ni lide nedokazali tak sterilne odloucit jako to zvladame nyni my. Drive se take deti setkavali se smrti casteji. Nu a pro fajnsmekry se tu najde i par brutalnich vrazdicek - napr. ty v Kresadle, Mikulce a Mikulovi a Sedmikrasce. K tomu princezna, ktera kvuli sve blbosti a pyse zustane na ocet tu je take, kdepak zachranovat a napravovat ji!
Tak si představte, že jdete do kontejneru na papír vyhodit staré noviny a vrátíte se s takovýmto pokladem.....že to není možné? Věřte tomu, přece jsem tuhle krásu, která na mě vykoukla po otevření víka nemohla nechat napospas neblahému osudu.....
Kvůli čtenářské výzvě jsem se vrátila zpět do dětství, neb jsem dostala v první třídě krásně ilustrovanou knihu s výtahem některých pohádek od H.Ch.Andersena. Část z nich jsem tedy znala, s dalšími se seznámila nově. Pohádky od Andersena jistě nejsou pro každého, ale jelikož já jsem na nich byla "odkojená", tak to bylo opětovné shledání vskutku příjemné. Pořád na mě působí svým kouzlem i po letech. Osobně mám asi úplně nejradši Iduščiny květy, Malou mořskou vílu a Sněhovou královnu.
Knihu jsem si půjčila ze zájmu- konečně poznám, jak znějí pohádky v originálu a Andersen je známý klasik, tak si rozšířím literární vzdělání. A musím říct, že pohádky mě zklamaly. Nemám porovnání s ostatními z jeho doby, ale formulačně je na tom kniha hodně špatně, věty jsou sestaveny zvláštně a mnohdy trochu zmateně, obsahově je taktéž zvláštní, ale možná je to dané tím časovým odstupem (dvě století jsou dvě století...). Nic mě ale nepřesvědčilo, kniha mě nebavila, nedoporučuji a dávám dvě hvězdy.
K oběma dílům: Jako malou mě tyhle pohádky fascinovaly, současně děsily. Spoustě z nich jsem nerozuměla, zvláště povídkám z druhého dílu, ale tu tesknou nebo strašidelnou náladu jsem přesto vycítila. Napomohly k tomu i neuvěřitelné ilustrace Cyrila Boudy, které pro mě tenkrát byly téměř důležitější než text; pokud se na ně podívám dnes, cítím tu směsici strachu a tesknoty z dob, kdy jsem na ně koukala jako malá (dívka, která šlápla na chléb a skončila v děsuplném podzemí s pavouky, smrtka sedící čínskému císaři na prsou v pohádce Slavík, Amorek střílející šíp stařečkovi do srdce v Nezbedném klukovi - tenkrát jsem zřejmě ten skrytý smysl nepochopila a viděla je ten dramatický obrázek)…
Jako byl Verne snílkem vědecko-technického pokroku, je Andersen snílkem všednodennosti. Vytvořit z obyčejných věcí, kterých si my ostatní ani nepovšimneme, pohádkový příběh, to chce opravdu velkou dávku fantazie. I když se mi některé pozdější přepisy líbí více (Divoké labutě vs. Sedm krkavců), nelze před jeho obrazotvorností než smeknout. A ke všemu ještě ilustrace Cyrila Boudy, zkrátka dávám za 5 a doporučuji.
Jsem naprosto spokojená, každý příběh má sobě něco k promyšlení a k ponaučení. Vůbec mi nevadí že vše nekončí šťastně, protože tak to v životě chodí.
Těch opravdu dobrých pohádek je jen trocha.V zásadě jde o takové podivné fantastické bludy bez poenty.Také zastaralý překlad je nepříjemný,děti to vůbec nebaví.Já jsem to z úcty k autorovi dala,ale nestydím se přiznat,že mi to trvalo rok.
Na jeho pribezich jsem vyrustala, ale rozhodne to neni pro mensi deti. Dost pribehu je depresivnich :-)
Krásné vydání, nestárnoucí obsah. Na Andersenovy pohádky nemůže být člověk nikdy dost starý.
Po pravdě řečeno, k Andersenovi mám mírně rozporuplný vztah. Některé pohádky se mi jako dítěti moc líbily, dokonce i Sněhová královna, i když na rozdíl od klasických pohádek je poměrně drsná. Ale takové děvčátko se sirkami, neob Slavík, to už na mne bylo moc. Ale jinak se přidávám k názoru mot33, Boudovy ilustarce jsou vážně pěkné.
Část díla
Babička
1845
Bronzový kanec
1862
Děvčátko se sirkami / Děvčátko se zápalkami / Holčička se sirkami / Dievčatko so zápaľkami
1845
Holger Dánský / Holger Dán
Je to naprosto jisté / Je to zcela jisté / Je to docela jisté
1852
Autorovy další knížky
| 2000 | Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) |
| 1979 | Sněhová královna |
| 1956 | Pohádky a povídky 1 |
| 1969 | Flétnové hodiny |
| 2000 | Sněhová královna a jiné pohádky |
Krásná kniha s ilustracemi Cyrila Boudy. Andersenovy pohádky se poněkud vymykají od pohádek, kde je pravidlem, že dobro vítězí nad zlem. V pohádkách nacházíme realismus a víru v člověka. Vzpomínám si, že jsem u Andersonových pohádek jako dítě plakala. Prožívala jsem bolest s malou mořskou vílou a smutek z jejího odcházení. Pohádka Smrček mě ovlivnila na celý život. Strom - živá bytost. Líbí se mi tyto pohádky, ale myslím si, že nejsou některé z nich moc vhodné pro večerní čtení pro nejmenší.