Pohľadnice z východu
Reyes Monforte
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521207/bmid_pohladnice-z-vychodu-or9-521207.jpg
4
23
23
V septembri roku 1943 sa mladá Ella dostane z Francúzska do koncentračného tábora Auschwitz. Vedúca ženského tábora Maria Mandelová, krvilačná esesáčka prezývaná Beštia, zistí, že dokonale ovláda kaligrafiu, a tak ju prijme ako zapisovateľku do ženského orchestra. Vďaka jazykovým znalostiam začne Ella pracovať v skladoch Kanada, kde v batožine odobranej deportovaným nájde množstvo pohľadníc a fotografií a rozhodne sa na ne napísať ich príbehy, aby nikto nezabudol, kým boli. Zatiaľ čo si vytvára priateľstvá so spoluväzenkyňami, snaží sa prežiť zlo páchané na väzňoch a zároveň zabrániť, aby esesáci neprišli na jej osobitný odpor vyjadrený slovami, medzi väzňami vypukne vzbura, ktorá ešte viac ohrozí život Jožka, muža ktorého miluje a aj jej vlastný. Takmer o štyridsať rokov neskôr dostane mladá Bella škatuľku plnú pohľadníc. „To sú pohľadnice, ktoré písala tvoja mama, keď bola na východe. Pohľadnice z východu: tak ich volala. Chcela, aby si si ich prečítala, keď dozrie čas. Teraz je ten správny čas.“ Kombináciou fikcie s historickými postavami, ako Josef Mengele, Heinrich Himmler, Irma Greseová, Rudolf Hoss, Anna Franková či Alma Roséová, sa Reyes Monforte vracia k žánru, ktorému sa ako autorka zasvätila. Potvrdila tak, že tento bohato zdokumentovaný, vášňou a emóciami nabitý príbeh, je jej najambicióznejšie dielo. Príbeh o oslobodzujúcej sile slov bol vydaný pri príležitosti 75. výročia oslobodenia koncentračného tábora Auschwitz.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Postales del Este, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Na knihu jsem se těšila a už v půli jsem si přála, abych jí měla dočtenou. Kniha je v podstatě bez příběhu. Autorka popisuje situace, pokusy, prostě všechno, co se v koncentračním táboře mohlo stát. Setkání hlavní hrdinky Elly a Anny Frankové mi přišlo úsměvné. V té chvíli mi přišlo, že autorka se snažila do knihy vtěsnat prostě všechno, což bylo trochu nešťastné.
Když se Ella setkala s Joskou, začala se trochu vyvíjet odbojová činnost v táboře... to mi přišlo zajímavé a těšila jsem se na příběh, ovšem tato dějová linka brzy skončila.
Asi by se mi i lépe četlo, kdyby autorka nechala prolínat skutečnost s minulostí, v průběhu popisu událostí v Osvětimi jsem vlastně zapomněla na začátek a proč hlavní hrdinka příběh vypráví.
Jako velké plus a dávám * za konec knihy, kdy autorka vypsala veškeré skutečné postavy v knize uvedené spolu s jejich koncem.
A kniha za přečtení určitě stojí.
Jak autorka uvádí, jedná se o fikci založenou na skutečných příbězích a událostech. (Lépe to vyjádřit neumím.)
Chvílemi mi přišlo, že autorka posbírala všechen ten hnus, který se v Osvětimi odehrával a plnou měrou to naložila hlavní hrdince na záda. Pokud kniha měla vyznít jako pocta všem obětem, pak je to asi v pořádku.
(SPOILER)
Ella, mladá Francouzka v září 1943 dojela v transportu do Osvětimi. Díky znalosti jazyků ji dozorkyně Maria Mandlová, která je pro svou krutost a tvrdými tresty přezdívána Bestie z Osvětimi ji zařadila do funkce kopistky v ženském orchestru a také na práci v Kanadě. Tam Ella při třídění zavazadel nachází fotografie a pohlednice deportovaných. A tak vymyslela plán vlastního odporu a fotografie a pohlednice začala popisovat příběhy a ukrývat pro další generace.
O 40 let později získá její dcera Bella od své tety nečekaný dar v podobě staré plechovky plné fotografií a pohlednic lidí, které neznala. Díky tomu začne odkrývat minulost, o které neměla ani tušení.
Kniha je čtivá a poutavá i přes některé kruté scény plyne docela rychle.
Válečný román, který by se odehrával v koncentračním táboře, už jsem nějakou dobu v ruce neměla. Ne proto, že bych na některý skutečnosti neměla žaludek. Pohlednice z východu se proto zdála ideální příležitostí, jak si oblíbený žánr připomenout.
Ella patří mezi vězenkyně osvětimského koncentračního tábora. Díky znalosti několika jazyků a úhlednému rukopisu se dostane do přímého područí Marie Mandlové, známé jako Bestie z Osvětimi, která je známá svou krutostí a velmi tvrdými tresty. Při práci v Kanadě Ella denně naráží na mnoho fotografií, které se ukrývají v zavazadlech deportovaných. A tak vymyslí svůj vlastní plán odporu
O necelých 40 let později získá Bella od své tety Mii starou plechovou krabici plnou pohlednic i fotografií. Díky nečekanému daru začne pozvolna odkrývat minulost, o které doposud neměla ani nejmenší tušení.
Autorka při svém vyprávění klade důraz spíše na popis než na dialogy. Těch je tam podstatně méně. Text je čtivý, děj plyne přirozeně, občas se objeví drobný zvrat nebo trocha toho napětí.
Nemůžu však souhlasit s textem na obálce, který předesílá vzrušující příběh. Nenašla jsem totiž jediný moment, který by se mi nějak výrazně dostal pod kůži. Někdy jsem dokonce měla pocit, že autorka vzala všechny, nám dobře známé osobnosti, popřípadě konkrétní události a nějak je napasovala do svého příběhu. Přišlo mi, že je to trochu na sílu a mnohdy jsem byla docela naštvaná. Obdobně jsem se cítila v případě, že se v příběhu objevily osudy dětí. Jako by mi někdo šeptal do ucha, že teď je ten správný čas, abych děj emočně jaksepatří prožila.
Tuto knížku určitě můžu doporučit těm, pro které jsou válečné romány vystoupením z běžné čtenářské komfortní zóny. Popřípadě čtenářům, kteří pro sebe v tomto žánru hledají něco dostupného.
Ella, mladá Francouzka, se v září 1943 dostane do Osvětimi. Díky jejímu hezkému rukopisu ji Maria Mandlová obsadí do funkci kopistky v ženském orchestru a také do práce v tzv. Kanadě. Tam Ella objevuje fotografie a pohlednice, které už nemají své majitele. Rozhodne se zapisovat jejich příběhy, aby mohli žít pro další generace.
Opět jedna kniha z Osvětimi, ale zase jinak podaná. Autorčin styl je hodně bohatý. Její věty jsou plné a košaté. Vyžívá se v podrobných informacích a dlouhých popisech, ať už se jedná o osoby, místa, nebo třeba pocity. Tím je kniha pomalejší, ale rozhodně neztrácí na čtivosti. Některé věty jsou totiž opravdu nádherné, i když se jedná o velice kruté a smutné téma.
Ač je na knize uvedeno, že je podle skutečných událostí, musím říci, že mě trochu zklamalo, že skutečné události tu jsou brána jen obecně známá fakta a postavy, jako je Josef Mengele, Maria Mandlová či Gita Perlová. Nebo i známé situace typu výbuch krematoria, osvětimský orchestr a podobně. Ella tím pádem působí jako tichá pozorovatelka a jejíma očima vidíme hrůzy, které byly v Osvětimi běžné. Díky tomu je její osobní příběh poněkud upozaděn.
Na jednu stranu se mi kniha líbila, mám ráda příběhy z tohoto období. Doporučila bych ji i těm, kteří s touto tématikou začínají, neboť se dozvědí všechna základní fakta. Pro čtenáře, kteří již mají Osvětim načtenou, to může připadat zdlouhavé a opakující se. S čím jsem měla velký problém, tak to byl konec, který byl pro mě tak nereálný, že mi pokazil celý dojem z knížky.
Kniha si své čtenáře rozhodně najde a pokud chcete zkusit nějakou knihu z Osvětimi, tak Pohlednice z Východu nebude špatná volba.
3,5*/5*
Těšil jsem se až to dočtu a protože započatou knihu neodkládám, s velkým namáháním jsem ji dočetl. Bylo to trápení. Ano, hrůzné místo, hrozná doba...ale autorka mě unudila. Nedokázal jsem se začíst a ani nijak nečekal, jak vše dopadne. Chybělo napětí, aby to čtenáře do těch skoro pěti set stran vtáhlo.