Pohotovost
Michael Crichton
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60695/bmid_pohotovost-p3H-60695.jpg
3
50
50
Michael Crichton měl výjimečnou schopnost proniknout do skutečnosti a popsat ji nově a zajímavě. Jeho dramatický průzkum fungování nejstarší a nejprestižnější Bostonské nemocnice je toho dalším důkazem, a televizní seriál Pohotovost natočený na základě této knihy se stal údajně nejpopulárnějším seriálem všech dob.
Přidat komentář
První knížka autora, kterou jsem nedokázala ani dočíst. Prostě stručný nástin amerického zdravotnictví. Pět příběhů, jak to chodí v nemocnici. Nic víc.
3* – ale jen protože je to Crichton a protože mi v hlavě celou dobu hrála znělka Pohotovosti. :D Popravdě jsem nevěděla, do čeho jdu, knížky jsem si všimla náhodou v knihovně a vážně jsem si myslela, že to bude souviset s "tou" Pohotovostí…
well, yes but actually no
Je očividné, že český název se v devadesátkách pokoušel parazitovat na jméně autora i názvu populárního televizního seriálu. Problém je, že to není beletrie, ale literatura faktu, u nás navíc vydaná 30 let po napsání – takže i když o medicíně vím kulový, je mi jasný, že spousta popisovaných postupů a procedur je reliktem medicinského pravěku minulého století, navíc Crichton popisuje problémy, které byly / jsou typické jen pro bizarní systém amerického zdravotnictví.
Zajímavé mi přišly momenty z příjmu oněch "five patients" a pak některé dílčí úseky z historie medicíny, ale jinak je tahle kniha už v mnoha ohledech překonaná, zabijácky utahaná (hlavně poslední kapitola) a pro většinu čtenářů (obzvlášť medicínou nepolíbených) naprosto neatraktivní a postrádající jakoukoliv přidanou hodnotu.
Pohotovost amerického zázraku Michaela Crichtona je dokument z oblasti literatury faktu, který byl starý už ve chvíli, kdy v Česku vyšel poprvé, natož pak dnes - půl století od napsání. Nechám-li stranou specifika americké zdravotní péče, která jsou pro českého čtenáře málo zajímavá, padesát let pokroku posunulo knihu do archivu kuriozit. Odkojení Kleinovými Básníky a namlsaní televizními seriály Dr. House, Chirurgové nebo Lékaři z L.A. se nám pak pět Crichtonových medicínských případů z bostonské Massachusetts General Hospital může zdát jako zatraceně chudí příbuzní z nejzastrčenějšího zapadákova, kde se nemocní léčí zaříkáváním. Ony to vlastně ani nejsou příběhy v pravém slova smyslu, ale spíš odrazové můstky pro situační rozbor jednotlivých aspektů fungování univerzitních nemocnic a amerického zdravotnictví vůbec. Ralph Orlando je mrtvý, ještě než do příběhu vstoupil, O´Connorovi a Murphyové chybí pointa a Thompsonová je v době vysokorychlostního internetu a sdílení dat v cloudech svou technickou protetikou více než úsměvná. Snad jen zranění Petera Luchesiho má potenciál zaujmout současného čtenáře svým dramatickým nábojem. Závěrečná pitva vzdělávacího systému je však téměř k nepřežití a pohřbívá veškeré naděje. Michael Crichton možná je „pan bestseller“, ale Pohotovost si už dnes velké ovace nezaslouží.
za mna zatiaľ autorova najslabšia kniha, v ktorej v podstate iba opisuje fungovanie na priklade vybraných pacientoch
Jsem měla za to, že jde o zpracování epizod ze seriálu, a ono ne... Pro mě zklamání.
Tento román mohu doporučit pouze lidem, kteří mají něco společného se zdravotnictvím, poněvadž by ostatním těch odborných názvů asi moc neřeklo. Každopádně Michael Crichton vypráví o pěti pacientech a jejich hospitalizaci na pohotovosti MVN (Massachusettské všeobecné nemocnice) v Bostonu. Bohužel pouze povrchně a poté začne vypravovat jak to v nemocnici chodilo, chodí a pravděpodobně chodit bude. Také vypráví i o historii zdravotnictví atd. Což bylo místy opravdu dost nudné. Kdybych neměl zdravotnické vzdělání tak bych to fakt nedal.
MC je se vyzná v mnoha oblastech a jednou z nich je i lékařství. V tomto románu nám představí několik pacientů a popisuje jejich osudy. Ano, trochu to působí jako epizody ze seriálů z lékařského prostředí. Však podle toho začali natáčet jeden z neúspěšnějších všech dob.
Je mi líto, možná v době sepsání (1969) to byl novátorský počin, ale dnes to na mě působí jako synopse pro scénář, nic víc ...
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Vyrastal som v 8O. a najmä v 9O. rokoch a ak by som si mal vybrať extra nostalgický seriál, vyšplhaby sa zoznam titulov na desiatky. Pohotovosť by medzi ne nepochybne patrila. Svojho času to bol neskutočný úspech, veď preboha vzniklo šialených 15 sezón (pätnásť!). A to sa samozrejme bavíme o dobách, kedy bežne jedna séria hocijakého seriálu pod 2O dielov nešla, takže si predstavte to kvantum materiálu, to nebolo ako dnes, že sa urobí „limitovaná“ mini-séria o siedmich epizódach. Schválne som si teraz dal intro na YouTube a je to stále nářez. V deväťdesiatkach sme sa nedelili len na metalistov a depešákov, ale tiež na tých, čo uznávajú Pohotovosť a na tých, ktorí preferujú Nemocnicu Chicago Hope. Ja som patril do fanklubu Georgea Clooneyho a spol. Vedel som samozrejme, že je to spoločné producentské dielo Stevena Spielberga a úspešného spisovateľa Michaela Crichtona, ale dlhé roky som netušil, že to má knižný základ práve v Crichtonovej knihe. No... alebo nemá? Alebo nemá. Crichton totiž naozaj napísal knihu nazvanú Pohotovosť, ale v skutočnosti vynikajúci dramatický seriál nemá s knižnou predlohou, samozrejme až na miesto, nič spoločné. Viete, a teraz sa niečoho rýchlo chyťte, ono to vlastne ani nie je bežná literatúra s postavami, zápletkám, dialógmi. Pripomína to televízny dokument obsahujúci pár hraných pasáží. Takže ak aj vy budete čakať adrenalínovú nonstop jazdu z pohotovosti a budete si chcieť predstavovať Georgea Clooneyho, Noaha Wylea, či Anthonyho Edwardsa (a samozrejme asi najtemnejší charakter seriálu, Eriqa La Salleu, ktorý sa nebál stvárniť rolu, ktorá je asi taká príjemná, ako cirkulárka, do ktorej sa vám dostane ruka), zostanete rovnako šokovaní, ako ja. Musím žiaľ ísť s hodnotením veľmi nízko, keďže toto nemá s románom naozaj skoro nič spoločné a sú to skôr opisy nemocničných procesov. Nechápete? Ani ja. Cítil som sa ako keby som čítal nejakú inštruktáž lekára voči študentovi a inokedy to pre zmenu pripomínalo čítanie zdravotnej karty cudzej osoby. No proste hrozné čosi. Dobrou správou je, že je to krátke, takže to budete mať aspoň rýchlo za sebou. Kapitoly sú pomenované podľa postáv (každú rozpráva iná), ale je to úplne zameniteľné, vôbec to nerozpoznáte. Plus samozrejme je to staré niekoľko desaťročí, takže i laik asi pochopí, aké je to celé zastarané. Je to relikvia amerického zdravotníctva 6O. resp. 7O.rokov. Podľa mňa to mnohí nedočítajú.