Pohovka a mrtvola

24.05.2024

V, jak už koukám, tradičním Sandovalském stylu se hned na začátku jedna postava potká s druhou a pocítí k sobě sympatie, čímž vše začne. Tentokrát se příběh točí okolo jednoho léta, kdy kluk Polo narazí na krásnou Sofii a hned je do ní hotovej. V okolí se toho moc neděje, protože další kluk zmizel a nikdo nechodí ven, takže Polo-solo v openingu objevuje "skryté krásy" okolí, když k němu přijde Sofie, která má ráda vlkodlaky a je "taky podivín" (a hledá někoho, s kým by mohla být... kdo by jí pomohl zapomenout) a jak málo dvěma stačí k tomu, aby k sobě našli cestu (trauma a timing). Ač je příběh okolo mrtvého a vlkodlaků, kterými je Sofie fascinována zaonačen podobně zajímavě, jako jsem měl možnost okusit ve 'Vodním hadovi', definitivně to nejde až tak hluboko, je to vysvětleno přeci jen jednodušeji, ale definitivně bych tohle neshazoval jako něco méně hodného, je fajn si tohle přečíst, je to taková rychlá jednohubka (ten název 'Pohovka a mrtvola' mě navíc taky pobavil, jak hodně říká o příběhu ve dvou slovech), kterou si dáte, když máte na něco takového náladu, přitom je za tím tolik práce, ale o to je to krásnější a samozřejmě i smutnější, v rámci konce. Taky bych někdy rád potkal svou Sofii.

30.01.2024

Tahle kniha je rozhodně jiná než klasický Sandoval. Po jejím dočtení mě napadlo slovo: normální.

("Všimla sis, že nedokonalosti přidávají věcem na zajímavosti?" .... "Cože? Co?" ... "Třeba tenhle kohoutek. Nedá se dovřít a kape. To k němu přitahuje hmyz a rostou okolo rostliny, což by se nedělo, kdyby fungovalo, jak má.")

Teda, je tam všechno, co mám u Sandovala ráda. Jenom takový jemnější. V podstatě tam je všechno. Ai přes spoustu značně bizarních momentů, je to celý vlastně strašně milý. Na první pohled možná s jednodušším příběhem, ale opravdu jenom na první pohled. Na druhou stranu mi skoro přišlo, že v rámci tohohle kousku jde víc o formu než o obsah. Přičemž forma je moc fajn. Až na zobrazování určitých věcí, který jsou lehce nepříjemný, protože způsobují blbý pocity. Což je zároveň lehce vtipný, protože přes to všechno se opět vracím ke slovu: milý.

Pohovka a mrtvola je moc fajn kniha, která je jiná, ale zároveň vlastně stejná. Jenom asi není úplně vhodné, aby to byla vaše první od Sandovala. Může se tak snadno stát, že bude proto poslední, když nebudete trpělivý. U tohohle kousku obzvlášť.

28.12.2023

Tohle je zase další bizárek od Sandovala, který je poměrně nadprůměrný oproti některým ještě větším bizárům, ale na Vodního hada asi nic nemá. Příběh je poměrně logický, a i když má řadu WTF momentů a zvláštních životních rozhodnutí, stejně tak velké dávky otrlosti, tak na něm je jen minimum surreálna.

Pol je docela sympatický kluk a jeho vztah se Sofií je sice takový neustále podezřelý, ale do jisté míry hezký a romantický. Možná by úplně stačila dějová linka, která se točí okolo pohovky a mrtvoly. Všechno je doplněné zvláštní linkou s vlkodlaky, která mi v podstatě od začátku do konce přijde zbytečná a příběhu nic nedává. Proč do toho tahat zbytečné mystické prvky, když je to celé takové trhle psychedelické.

Nicméně příběh je vcelku srozumitelný, zanechává pocity, ať už jakékoliv, a navíc kresba je nádherná a typicky Sandovalovská. Takže z celé jeho tvorby vyšší průměr. :)

21.12.2023

S hlavním hrdinou Polem prožijeme chvíle plné lásky, euforie, ale i strachu a hrůz. A jestli se zřítíte za hranici snů do černých očí naší Sofie je už jen na vás. Tak krásnou atmosféru, kterou vám k tomu Tony Sandoval vybudoval, totiž pocítíte jen velmi, velmi vzácně.
Více v recenzích.

18.12.2023

Divný názov... a ešte divnejší dej. Teda, ako pre koho. Pokiaľ neviete, kto je Tony Sandoval, buď vás prvé rande s touto zaujímavou mexickou osobnosťou znechutí, alebo si okamžite zoženiete jeho ďalšie komiksy. Ak máte nezameniteľný štýl tohto svojráza radi tak ako ja, prídete si síce na svoje... ale možno nie až tak, ako pri Doomboyovi, Vodním hadovi a Růžovým a černým. Spomedzi nich je Pohovka a mrtvola najslabšia. Samozrejme u ľudí ako Sandoval i priemerný výrobok predstavuje nezabudnuteľný zážitok, ale tentokrát musím dať len 3*. Nedá sa povedať, že by Sandovalove scenáre vo všeobecnosti boli závratné, ale mali niečo do seba. Pohovka a mrtvola je tak trochu... nuda. Čudný, neveľmi sympatický chalan sa motá počas leta zaspatým prímorským vidiekom a nikde nikto. Až na inú čudáčku, s ktorou začne spávať (lebo sú obaja čudáci) a do toho počúvajú legendu o tom, ako sa tu pred časom stratil chlapec a tak sú všetci okrem nich zalezení doma, lebo sa boja. Nie je to zlý východiskový bod, lenže v praxi z neho nič extra nevyplýva... a potom je koniec. Keďže som si zvykol, že Tonyho vyhrotené príbehy zvyknú bývať plné erotiky, prípadne tvrdého porna, sklamalo ma, že tentokrát (až na pár detailov) tu nič nie je. Samozrejme prasačinky nemusia byť každý deň, ale... veď viete. Okrem toho sa mi na komiks miestami zle pozeralo. Áno, výtvarný štýl Tonyho Sandovala patrí k nezameniteľným. Rozpoznáte ho po prvom obrázku. Tentokrát ale prichádza s nápadmi, s ktorými som sa nevedel stotožniť, nerobili mi dobre a tak nejak ľudsky (ehm) sa mi nepáčili (alebo ma rovno znechucovali - zuby, sople, pri zuboch som si dokonca začal myslieť, že sa na konci ukáže, že dané decká sú mimozemšťania maskujúci sa za ľudské deti). Nepozdávalo sa mi ani to, že niektoré časti sú ako keby čierno-biele (žeby nejaký nepochopiteľný umelecký výstrelok, ktorým nám autor chcel „niečo“ povedať a ja som to nepochopil?). Tonyho postavičky sa nikdy nedali vekovo zaradiť, to na nich ostatne bolo nezabudnuteľné, ale tu už to prehnal: ústredný pár vyzerá občas na dvanásť, potom na osemnásť, potom na štrnásť, potom majú spolu sex a nakoniec sa dozvieme, že ona má šoferák, takže dvanásť „asi“ nemá. Neviem, mne to vadilo. Pravdupovediac som tak úplne nepochopil ani vlkolakov. Jasné, nie všetko v živote dokážeme vysvetliť, tak prečo by komiksy mali byť iné? Tento motív mi ale pripadal zbytočný. Podľa mňa je to tu len preto, lebo Tony má rád vlkolakov. Dobrou správou je, že i napriek chybám (resp. veciam, ktoré sa iným naopak môžu páčiť, ale mne sa nepáčili) je to typický Sandoval. Príjemne poetické, zvláštnym snovým spôsobom hypnotické a uhrančivé, taká tá typická sandovalovčina á la letné prázdniny sú vo svojom strede, zaspatý a pritom nebezpečný vidiek temer zbavený dospelých (z čoho behá mráz po chrbte) a k tomu nádych melancholickej nostalgie.

07.12.2023

Zase pět hvězdiček, u Tonyho Sandovala nemůžu jinak. A to i když je to nehorázně krátké. Přestože je to Sandovalova prvotina, tak to má všechno, co na jeho komiksech miluju. Temnotu, romantiku, erotiku, tajemno, emoce, zuby i vodní havěť. Prostě všechno, včetně díry místo srdce, kterou později použil i v Doomboyovi. To všechno dohromady totiž vytváří hodně specifickou náladu. Tak trošku jsem věděl, co mám od tohoto komiksu čekat a přesto jsem byl příjemně překvapený lehkou hororovou atmosférou. Kresba je Sandovalovsky osobitá, ale byl jsem překvapený dvěmi polohami v koloringu, kdy některé části jsou stínované jenom jednou barvou. Nevím, jestli je v tom nějaký hlubší smysl, či záměr, já jsem ho neviděl, ale zároveň mi to vůbec nevadilo. Většinu komiksu tvoří plně barevné akvarelové stránky. Jsem rád, že Sandovala u nás vydává Comics Centrum a navíc ve velkém formátu. Jeho výtvarno si to zaslouží. Jenom by mohli zvednou kadenci, protože Sadovala chci více, více, VÍCE!