Pohrdání
Alberto Moravia (p)
Román z prostředí Itálie, který realisticky zobrazuje sociální problémy padesátých let. Nekompromisní umělec Riccardo přijme navzdory svému přesvědčení lépe placenou práci scénáristy filmů, za které by se dříve styděl, přestože se touží věnovat psaní dramat. To vše dělá proto, aby své manželce Emilii splnil sen a pořídil jí vlastní domácnost. Od chvíle, kdy Riccardo práci přijme, se mu Emilie začne odcizovat, až nakonec úplně ztratí její respekt. Ze strany své ženy cítí hluboké pohrdání, které si však vůbec nedokáže vysvětlit a stále si klade otázku proč?... celý text
Přidat komentář
Alberto Moravia, dodnes nevím, co si mám o tomto autorovi myslet...? Psal věru ,,ďábelsky", bez jakýchkoliv příkras o lidské duši, pocitech - svědomí... Psal s takovou ,,andělskou" nevinností - naivitou, že jsem se vždy dokázala vcítit, fandit a rozumět osobě, ne pokaždé kladné..., proč tomu tak je, to tak dělá...?!
I zde tomu nebylo jinak. Riccarda..., chápu, proč..., ale bohužel chápu i Emilii...
Tohle byla pro mě po Římance, Horalce a Nudě, další čtenářská výzva, které nešlo odolat...
K přečtení, mohu jen doporučit.
Hluboký psychologický rozbor narychlo/neuváženě vybudovaného vztahu charakterově odlišných dvou jedinců vyprávěným zklamaným manželem. Knížka zasazená do poválečné Itálie by mohla být situována, podle mne, do mnoha jiných zemí i jiné doby - a mnoho situací, či rozborů typu "proč" a nic neříkajíc manželských dialogů se odehrává a odehrávala u mnoha partnerských rozchodů. Moravia byl spisovatelem - velký znalec povah lidí - a ve svém díle to ukázal vícekrát.
Komorní příběh o muži, kterého zdánlivě náhle přestane milovat dosud oddaná manželka, ba co víc, začne jím neskutečně pohrdat, se postupně mění v parafrázi psychoanalytického výkladu Homérovy Odyssey. Zní to komplikovaně, nicméně Moravia to čtenáři usnadňuje tím, že onen výklad Homérova díla nechává v různých variacích zaznít. Pohrdání je totiž především dílo sledující myšlenky kontemplativního vypravěče – divadelního autora, který se zpronevěřil sám sobě, zaprodal se v domnění, že tak činí zejména kvůli své ženě, jenže právě od ní přišel nevyhnutelný "trest". Scénárista je totiž vrtkavý, svým způsobem pokrytecký a hlavně zbabělý a neodhodlá se k žádnému činu, čímž se jeho situace jen a jen zhoršuje. Ve výsledku z něj ovšem není nesympatická postava, Alberto Moravia totiž jeho psychologii a množství analýz situace a vztahu se svou ženou vykreslil tak hluboce, že ho čtenář chápe, a že mu dokonce fandí. A dokonce možná díky tomu přehlédne vypravěčovu jím samým neviděnou pýchu (dost ho podezírám, že podcenil inteligenci své ženy a nemálo si zavařil tím, jak od ní čekal primitivní a pudové chování, přestože neustále ujišťuje nás i sám sebe o tom, jak hluboce ji miluje – kdo tady nakonec kým pohrdal první, byť nevědomky?). Nejbytostněji však text pochopí patrně takový čtenář (a snad i čtenářka), který se někdy ocitl ve vztahu alespoň trochu podobném, jako náš vypravěč – tedy nečekaně nemilován, neschopen pochopit, co se vlastně stalo a proč. Pak je Moraviova novela bolestně upřímná, pak teprve chápeme, proč hlavní hrdina jedná tak nelogicky, snad i zbaběle a proč a do čeho vkládá nesmyslné naděje.
Celé je to drsné a po dočtení zůstává na patře zvláštní smutek, umocněný dost nečekaným (i když trochu rychlým) závěrem. Bravo.
Zvláštní styl psaní Alberta Moravii mě kdysi hodně bavil. Dnes mám trochu jiné priority, ale tuto knížku jsem ještě nečetla, proto jsem po ní sáhla. Zajímavý příběh o vztazích v manželství.
Do Výzvy je to k bodu vysněné povolání :vždycky jsem chtěla psát, ne zrovna scénáře, ale prostě literaturu.
Tohle mi nesedlo. Přišlo mi to trochu jako červená knihovna. Hlavní hrdina se neustále šťourá v tom, proč už ho žena nemiluje a pořád se jí vyptává dokola na to samé. Místo toho, aby ji kopnul do prdele.
Znamenitě napsaná psychologická studie jednoho nepovedeného manželského svazku. Názorná ukázka, jak to může dopadnout, když se potkají příliš rozdílné povahy. Po období naprosté spřízněnosti, kdy i nedostatky mají své kouzlo, začínají velice rychle na povrch vyplouvat vady a rozdíly v názorech na život. Hlavní postava (muž) vede bohatý vnitřní monolog, rekapituluje své jednání, snaží se přijít problémům na kloub, zjistit kde se stala chyba. Ale ať dělá, co dělá, společnou řeč se ženou se mu najít nedaří.
Je poznat, že autor se v partnerské psychologii vyzná. Z „obyčejného“ nefungujícího vztahu jakých jsou spousty, dokázal vytvořit příběh, který je hodný zaznamenání. Tím, že jej okořenil paralelou s příběhem Odyssea a Pénelopé pozvedl úroveň vyprávění o další kus výš.
Pod zdánlivě banálním příběhem se vine linka s filozofickým přesahem na téma vnitřní svobody, hodnotového žebříčku, držení se ideálů. Člověk někdy učiní rozhodnutí, kterým se něčeho vzdává ve prospěch něčeho jiného a myslí si, že přináší nepatrnou oběť ve srovnání s tím, kolik doufá získat, ale ve skutečnosti ta oběť je příliš veliká a zisk pražádný. Jenže to už bývá pozdě…
Tak za mě tohle ne. Celých 200 stran se vlastně pořád dokola omílá to samé, Riccardo se pořád hrabe ve svých "problémech" s manželkou. Kdyby si hned na začátku řekli, že to je mezi nima na hovno, ušetřila bych si pár hodin času.
Kdepak oddychovka - to je milostné drama ženy, která pohrdá svým mužem, protože v jejích očích mužem není. A on nic netuší...
Moravia píše dobře o pocitech lidí a jejich důsledcích.
Milostné psychologické drama v atraktivních lokalitách Říma a Capri. Ideální "oddychovka" na horké letní dny.
Nenadchlo, zklamalo. Vrcholne nudne pasaze - velmi caste pasaze na tema - miluje mne, nemiluje, proc mne nemiluje.
Ze začátku mě kniha moc neoslovila, později, když jsem se začetla hlouběji, tak mě začala velice bavit.
Emilie pohrdá Riccardem a ten se snaží zjistit proč, zatímco se jejich manželství rozpadá v trosky. A Moravia ten motiv, námět, ždímá absolutně parádně, aby vás v závěru ještě jednou převezl... i když já jsem to čekal. Jestliže vás baví složitost a neuchopitelnost mezilidských vztahů, sežeňte si tohle, je to v podstatě 200 stránek o "bitch just tell me whats the problem" "idk, fuck off". I když ono to k Italům patří. Mně definitivně bavil ten konflikt ženy, která pohrdá svým mužem, ale nechce mu vysvětlit proč a jeho naprosté zoufalství nad tím. Někdy si přeju, aby tu nastal ten slavnej matriarchát. Ve výsledku mě kniha donutila se opět zaměřit nad konfliktem a říct si, jak muži pořád hledají rozumný a logický důvod (ideálama nasáklej Riccardo) a ženy řízené instinktem zkrátka neví, co vlastně chtějí, jen že nechtějí zrovna teď, zrovna tohle (Emilia). Možná proto se mi kniha tak líbila, protože v podstatě skvěle podtrhuje v co věřím, i kdyby její poselství bylo opačné. Někteří lidé nemají ponětí, co se s váma stane, když se poprvé a opravdově zamilujete a ono to pak jen tak, skončí. Vsadím se, že tucet moderních žen si při čtení knihy říká (jestli se k tomuhle od toho všeho literárního bordelu kterým se krmí, dostaly), tak ji přece nech a já jen vrtím hlavou a říkám si, jak můžou být takový.
Opravdu krásný příběh, který se velmi dobře čte. To mě zpočátku dost překvapilo, protože jsem k této knize přistupovala s předsudkem, že to nebude lehké čtení.
Moje první přečtená kniha od Alberta Moravia. A vůbec nelituji výběru. Je to velmi čtivě napsáno - přečetla jsem to jedním dechem. Manželství jež je dopodrobna rozebráno + vnitřní spory hlavní hrdiny. Trošku mě zklamal konec. Očekával jsem rozuzlení sporu mezi manželi a hlavně se taky dozvědět, proč manželka začala svým manželem pohrdat. Jestli to doopravdy bylo jeho chování a liknavý postoj k Battistovi. To už se bohužel nedovíme. Možná to byl záměr. Nechat "Pohrdání" otevřené. Nyní určitě sáhnu po Horalce nebo Římance od Moravia.
Brilantne a podrobne popísane myšlienkové pochody hlavného hrdinu a zároveň aj rozprávača príbehu rozpadajúceho sa manželstva ma neúprosne strhla do svojho deja po prečítaní niekoľkých riadkov. Pohrdání ma zaujalo hlavne svojim psychologickým rozborom a opisom postáv, ktorý však nie je nudný, práve naopak, veľmi ľahko prestaviteľný vďaka osobitému štýlu autora. Dielo je rozdelené do 23. krátkych kapitol, preto je vhodné k čítaniu napríklad po ceste MHD do roboty/školy. Kniha sa mi veľmi páčila, naozaj ľutujem že mala len 200 strán. Odporúčam. Určite si prečítam aj ďalšie diela z tvorby A. Moravia.
Škoda, že je to docela krátké. Takhle pěkně psaný román by si zasloužil aspoň o sto stránek víc.
Autor této knihy popisuje realistický pohled na svět. Nenasazuje čtenáři na nos růžové brýle a výborně vystihuje Ricardovy pocity v každé situaci. Občas, když autor popisoval Ricardovy pocity, tam byly i momenty, kdy se Ricardo „svěřoval“, že vlastně ani neví, proč nám to vypráví a podobně. Kniha se mi moc líbila, škoda jen, že skončila smutně. Chvílemi mi byla Ricarda líto, ale když se to tak vezme, tak za Emíliino chování mohl, nevědomky, on sám.
"Proč jen se ten chlap chová jako naprostý pitomec?"
To si člověk říká, dokud nevzpomene na svou první zhrzenou lásku, na své prapodivně afektované výlevy, partnerčin pohrdavý chlad a spoustu otázek, na které není uspokojivé odpovědi.
Styl Alberta Moravia je (alespoň, co vím z českých překladů) mimořádně čtivý, věcný a naprosto srozumitelný. Jakožto realistický spisovatel nám nenasazuje na nos růžové brýle, ani není nijak přehnaně dekadentní.
Vřele doporučuji jeho dílo, zanechalo ve mně vždy hluboký dojem.
Musel jsem vzdát už po pěti stránkách, co jsem neměl absolutní tušení oč jde. Ani obraz ani zvuk. Splývání kontextu a textu hadr.