Zajatec neba
Carlos Ruiz Zafón
Pohřebiště zapomenutých knih série
< 3. díl >
Barcelona 1957. Daniel Sempere a jeho priateľ Fermín, hlavné postavy z románu Tieň vetra, znova podstúpia spoločné dobrodružstvo a spoločne odolávajú skúškam. Keď všetko okolo nich nadobúdalo už usmievavú tvár, akýsi čudesný človek navštívi Sepmpereho kníhkupectvo a vyhráža sa, že prezradí desivé tajomstvo, čo už dve desaťročia ostáva skryté v temnej pamäti mesta. Daniel po spoznaní pravdy pochopí, že osud ho neľútostne privádza k tomu, aby čelil najčernejšiemu zo všetkých tieňov – tomu, čo sa rozprestiera v jeho vnútri. Zajatec neba je vynikajúci román, bohatý na intrigy a emócie. Dejové pásma z románov Tieň vetra a Anjelská hra sa v ňom spriadajú vďaka čarovnému literárnemu spracovaniu a privádzajú nás k záhade, ktorá sa ukrýva v samom strede Cintorína zabudnutých kníh.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
El prisionero del cielo, 2011
více info...
Přidat komentář
Pohřebiště zapomenutých knih. Série která mě uchvátila svou napínavostí a záhadami. Ráda jsem se toulala s Danielem a Fermínem po Barceloně, hledala jsem v pohřebišti svou osudovou knihu, prožívala peklo s Julianem Caraxem a potkávala anděla s Davidem Martínem.
No prostě všichni hrdinové i vedlejší postavy Zafonových knih se mi vryli pod kůži a zůstanou mými přáteli i nepřáteli napořád!
Mám pro Ruize Zafóna slabost už od prvního setkání. I tohle vyprávění je kouzelně atmosférické.
Nemyslím si, že by to dávalo smysl bez předchozích dílů. Je to ale vykrádání Stínu větru - jakmile máte přečtenou tuto knihu, jsou další díly zytečné nebo alespoň nudné a nevythne to ani Fermín a jeho životní moudra :-)
Moc hezké, dojemné, velmi čtivé. Neznám předchozí romány, které by měly být i důležité pro děj, určitě se na ně chystám. Nepřipadalo mi na škodu, že jsem knihu četla samostatně bez předchozích. Autor postavy představil, uvedl do děje. A montechristovská vložka byla úžasná.
Přestože se Nebeský vězeň tváří jako samostatný román, opak nemůže být větší pravdou. Bez znalostí knih Stín větru a Andělská hra bude totiž pro čtenáře jeho kouzlo minimálně poloviční.
Největší slabinou však zůstává především dějová roztříštěnost. Carlos Ruiz Zafón koncipuje vyprávění jako završení dvou předchozích a přitom zapomíná na smysluplnost příběhu samotného. Zpočátku rozehraje sólovou hru, která se pozvolna promění do zcela jiného tvaru, přičemž prvotní motiv jde do pozadí až nakonec vyšumí v nastavovaném finále. Až potom člověk pochopí, že autor děj poslepoval jen z toho důvodu, aby uvedl v život staré známé postavy a společně se čtenáři se s nimi rozloučil, případně aby si připravil půdu pro další díl.
Je to bezesporu skvělé čtení s naprosto úžasnými dialogy a skvělou atmosférou, ale v zásadě určené hlavně fanouškům série Pohřebiště zapomenutých knih. Bez znalosti cyklu pravděpodobně nemile překvapí zdánlivá nedotaženost románu.
Velmi čtivé,četla jsem v pořadí Stín větru-Andělská hra-Nebeský vězeň, takže skvělá volba,doporučuji. Děj má spád a je to Zafonovsky čtivé,lehce temné prostředí věznice podtržené lidským příběhem postav,které "už známe" ...hmm skvělý čtenářský zážitek
Jeho tvorba mě nikdy neomrzí
Kniha mne ani tentokrát nezklamala a nabídla mi nádherný čtecí zážitek v podobě pokračování mě již dobře známných postav z předešlých dvou dílů..
Asi nejslabší ze všech Zafónových knih, ovšem stále dobrá. Čtivá s tajemnou (i když ne tolik) atmosférou, ale
SPOILER
Nejsem si jistá, jestli si to z Andělské hry nepamatuji špatně, mám však pocit, že Zafón učinil dějovou chybu. Budu moc ráda, když mi řeknete, že se mýlím, ale takhle si to pamatuju: V Andělské hře na konci David Martín psal Isabelle a potom zjistil, že je mrtvá. V Nebeském vězni to zjistil ve své cele a úplně ho to položilo. Nemohl ho přece dvakrát překvapit fakt, že Isabella umřela.
Kvůli "modrým číslům" tady na databázi a některým komentářům jsem měla malinko strach. Ale kniha byla stejně skvělá, jako předchozí díly. Co teď, než vyjde pokračování? Abych nevypadla z tajemné atmosféry, asi budu muset jít do Zafónových knih pro děti ;-)
Příjemný (oslí) můstek mezi Stínem větru a Andělskou hrou. Bavil mě víc než Andělská hra, ale překročit svůj stín (větru) se Zafónovi nepovedlo.
Půvabné, lehce tajemné čtení o lásce ke knihách, staré Barceloně a jejích temných uličkách a zákoutích a hlavně jednom pevném, nerozlučném přátelství Daniela a Fermína. Je to o věcech, které by se rozhodně neměli nikdy z našeho života vytratit.
Celá série je krásná, tajemná, je o hodnotách, o dobrodružství, lásce...vše se odehrává v Barceloně, kterou díky autorovi vnímáte na vlastní kůži.
Návrat do staré Barcelony mě více než potěšil. Úžasně se propojily předchozí knihy a už se těším na poslední.
Krásně napsaný melancholický příběh, který vám umožní se alespoň na chvíli odpoutat od reality.
Myslím, že stavět knihu na starých zámých z předešlých knih a na kouzelné atmosféře úplně nestačí. Zklamala mě, ale poslední díl série si nenechám ujít, trochu ze zvědavosti a hlavně bohužel také z pocitu povinnosti ukončit sérii...
Stín větru byl úžasný, Andělská hra ještě mnohem lepší a Nebeský vězeň těmto předchozím knihám nesahá ani po kotníky. Tahle kniha klidně mohla být součástí poslední plánované čtvrté knihy v sérii. Samostatně mi přijde zbytečná.
Kniha s velmi vlažným začátkem, kdy jsem si říkala, že autor snad neví, jak se příběhu chopit. Další část knihy mi ale dokázala, že Zafón je mistr svého řemesla - napínavá, temná atmosféra, kterou kniha opět čtenářům hojně dodává, Vám nedovolí knihu jen tak odložit. A závěr knihy mě naprosto dostal. Doufám, že vznikne brzo pokračování této krásné série.
Štítky knihy
španělská literatura tajemství Barcelona fantaskní
Autorovy další knížky
2018 | Stín větru |
2012 | Marina |
2019 | Labyrint duchů |
2018 | Andělská hra |
2013 | Kníže z mlhy |
Bohužel jsem nečetla předchozí dva díly, tak docela jsem nepochopila, o co v této knize šlo. Styl psaní hodnotím vysoce, kniha se četla velmi dobře.