Pojď blíž
Sara Gran
Originální psychologický thriller. Amanda miluje svého manžela, svůj byt i své povolání architektky. Zdá se, že dělá všechno správně, tak proč se cítí tak vykolejená? Vše jde divně, začne znovu kouřit, její oblíbený pes ji nepoznává - je to snad těmi erotickými a divokými sny, které teď mívá? Je možné pokoušet se o objasňování nahodilých a nejasných příhod, ale většina lidí to nedělá, ani Amanda. Konečně - věci, o nichž si myslíme, že jsou nemožné, se dějí neustále.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2006 , BaronetOriginální název:
Come Closer, 2003
více info...
Přidat komentář
Pravděpodobně ta nejstrašidelnější knížka o posedlosti ďáblem, kterou jsem kdy četl. Pravděpodobně ta nejstrašnější česká obálka, kterou jsem kdy viděl. Říkám na rovinu, že vymítací horory moc nebaštím. Vlastně, ani ty slavné. POJĎ BLÍŽ je ale moderní příběh, ve kterém se nikdo nekurtuje k posteli, chlap v kolárku necáká svěcenou vodu a nikdo tu nedští zaklínadla v latině. Hlavní hrdinka, bytová architektka Amanda, se bojí, že ji něco posedlo. Přistihuje sama sebe, jak dělá špatnosti. Krade pěknou kliku v cizím domě. Píše o svém šéfovi něco hnusného. Ojíždí náhodného nechutného chlapa v baru. Prostě věci. A tahle knížka není ničím jiným, než 160 stránek gradace. POJĎ BLÍŽ má charakter spíš lahodné jednohubky, než knížky, která vám změní život. Zmizí vám totiž z nočního stolku za dva krátké večery a sotva si k ní vybudujete vztah. Je to ale příklad knížky, kde není slova navíc. Je to příklad knížky, u které cítím mrzení, že jsem ji nenapsal já.
Brakujte antikvariáty. Tahle věc je vevnitř ještě ošklivější než zvenčí.
Kniha se čte rychle, námět je zajímavý, ale Amanda mi příliš sympatická nebyla. Navíc mi přijde, že kniha je zpočátku čtivá, ale pak sklouzne do nicneříkajícího průměru.
Čtivá novela o démonickém posednutí, jejíž jedinou a nejvýraznější slabinou je neochota Sary Granové rozehrát zápletku. Přitom potenciál tu je a dokonce i pár atraktivních zvratů, jenže nakonec celá historka skončí u dramatu, naznačeného už v úvodu. Což mě mrzelo setsakra nejvíc, protože vše ostatní tu v rámci žánru funguje skutečně dobře. Děj se řítí vpřed rychlostí blesku a s neodvratností pandemie, postavy jsou přitom dostatečně lidské, aby jim člověk držel palce. Zároveň jde o jednu z mála knih, kde bych uvítal rozsáhlejší počet stran - strohost příběhu je sice plus, jenže výsledný produkt připomíná spíše delší povídku, které chybí nosná pointa, než regulérní román s plnohodnotným obsahem. A že možností by tu bylo nepočítaně, nicméně těch několik hororových etud autorka nijak dějově nerozvine a pouze je využívá k psychologickému formování hlavní hrdinky.
Jinak ale příjemné překvapení, už jen pro ten pocit mrazení v zádech, který mě po celou dobu vyprávění ani jednou neopustil.
Výborná jednohubka bez omáčky a s perfektně gradujícím tématem posednutí. Hezky krůček po krůčku, špatnost za špatností. Tady něco ukradnout, trochu víc si na někoho dovolit, nebýt asertivní, zakouřit si, dát si skleničku v baru, i když na mě doma čeká manžel, taková ta rebelie, ke který tíhneme všichni. Všichni ho v sobě totiž máme.
U některých scén mě mrzelo, že je autorka víc nerozepsala, ale to už by se tahle novela musela překlopit do románu, a tím by určitě ztratilo vekou část svýho kouzla. Zábava.