Pojďme si povídat řecky

24.01.2024

Autorka dodržela slib z podtitulu, její učebnice řecké konverzace je opravdu netradiční v tom, jaký důraz klade na praktické využití jazyka a na jeho propojení s reáliemi. Konečně někdo pochopil, že ubozí studenti řečtiny potřebují umět pojmenovat balkánské druhy pečiva, a ne ty ze severu, bohové! :D I lexikální sonda do světa rostlin obsahuje to, co v Řecku opravdu roste, a tak dále.

Souhrnně asi lze říci, že Lucii Gramelové se podařilo vyhnout se esenciální chybě jazykových učebnic, že totiž učí jazyku, kterým se ve skutečnosti nemluví. Nikdy jsem například neslyšela Řeka říct „nádraží“ (σταθμός); místo toho se používá „KTEL“, což je původně název dopravní společnosti. Autorka analogicky upozorňuje na to, že Heléni ve skutečnosti říkají trajektu (φέριμποτ) prostě „loď“ (πλοίο). Ano, tohle je ten druh informace, který potřebuji, díky.

Lekce zpestřují úryvky z nejrůznějších textů: od dětských říkanek po Georgiose Seferise, od odposlechnutého monologu „jedné řecké trafikantky“ po první řádky „Řeka Zorby“. (Které ve mně vyvolaly splín a přemítání o řeckém moudru, že cizinec se stejně nikdy řecky nenaučí, poněvadž je to jazyk vyhrazený těm nejchytřejším, tj. Řekům. :D) Cvičení vynikají v tom, že vyžadují iniciativu, nedovolují mechanické vyplňování. Gramatické části jsou opravdu jen rudimentární (A1-A2?), na což autorka předem upozorňuje. Je škoda, že nenapsala i učebnici pro trochu pokročilejší studenty. Já (toho času na začátku cesty od B1 k B2) jsem ji ale stejně použila jako opakování a užila jsem si různé kvízy, texty a tipy. (Kvízy byly skvělé! Jen si dovoluji upozornit, že hlavní město Švýcarska není Curych, ale to je drobnost. :))

Jedinou vadu na kráse vidím v českých částech, které, ač podle tiráže prošly korekturou, obsahují krajně nešťastné chyby a křečovitosti („začni sebou válet o zem“ - to jako fakt?). Ale knížka přistupuje k výuce jazyka s takovou originalitou, vášní a filhelénstvím, že naprosto nemůžu hodnotit jinak než 5/5.