Pojídačka hříchů
Megan Campisi
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463515/bmid_pojidacka-hrichu-pR0-463515.jpg
4
155
155
Říká se, že existují jen dva druhy příběhů: muž se vydává na cestu a do města přijede cizinec. Je však ještě třetí: žena poruší pravidla. Čtrnáctiletá May je zatčena za krádež a brzy se dozví rozsudek: stane se pojídačkou hříchů. Jednou z nenáviděných žen, které musejí vyslechnout zpověď umírajících, během pohřebního rituálu sníst jídla symbolizující hříchy a odcházejícím duším tak umožnit vstup do nebe. Samy však zůstávají poskvrněny cizími proviněními a jsou odsouzeny k životu na okraji. Nově nabytá identita už navždy němé a pro společnost raději neviditelné pojídačky hříchů však May otevírá jiné dveře. Když začnou za podivných okolností umírat královniny komorné a ona musí z rakví sníst hříchy, které mrtvé nespáchaly, rozhodne se May pátrat po tom, proč ženy musely zemřít a kdo si jejich smrt přál. Pojídačka hříchů nabízí poutavý příběh o zradě a lsti, o smrtelném tajemství a mlčení, o ženách mocných i společensky vyloučených, o moci, ale také o zvláštní svobodě, které se těší vyděděnec bez jakékoli naděje na spásu.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem doma měla nějaký ten pátek . (čti roky). Když jsem ji objevila jako audioknihu, vzala jsem to jako znamení, že můžu stáhnout ze svého nekonečného seznamu další knihu. A navíc se hodila do letošní čtenářské výzvy.
Zaujala mě jak obálka tak anotace, hodnocení bohužel nejsou příliš vlídná a já nakonec také nejsem moc nadšená. Upřímně, číst to v papírové podobě, tak bych knihu odložila. U poslechu mě až do konce držela Jitka Ježková a její skvělý přednes.
Jedná se vlastně o detektivku, která je zasazena do historického období někdy v 16.stoletím. Pokud jsou tam nějaké nesrovnalosti a nepřesnosti, nedokážu říct. Příběh je celkově zvláštní a bohužel dost nudný. Že jde o detektivku jsem zjistila až tak v půlce knihy. Pořád jsem čekal co bude a pak, aha detektivka.
Jednoho dne začnou umírat komorné královny, umírají za podivných okolností a pojídačka hříchů nejdříve vyslechne jejich zpověď a pak sní jídla, která jsou daným hříchům přidělena.
Na rakvích se však objevuje jídlo, které tam být nemá a pojídačka tak začíná pátrat nejen po tom, kdo a proč na rakve toto jídlo dává, ale také po vrahovi těchto žen.
Místy je to surové, drsné, ale také svým způsobem smutné. Pojídačky hříchů jsou pro obyvatele v podstatě neviditelné, nenáviděné a žijí na okraji společnosti.
Celý příběh je o tom, jak Mey, nová pojídačka, chodí ke zpovědi umírajících a jak pak konzumuje jídlo. Zároveň sledujeme, jak se čtrnáctiletá dívka vyrovnává se svým osudem být po zbytek života stvořením, se kterým kromě umírajících nechce mít nikdo nic společného.
Jak už jsem zmínila, je to dlouhé, bohužel neustálé pojídání jídel nudné a u poslechu mě držela skvělá Jitka Ježková. Má příjemný hlas na poslech a díky svému přednesu dala knize určitý náboj a pocit, že se přeci jen něco děje. Takže v audiopodobě to vlastně nebylo tak špatné. Nicméně obsahem to bude asi kniha, na kterou brzy zapomenu.
Tohle byla taková divnokniha. Celá ta doba, ve které se děj odehrává, byla temná a surová. Nechyběly násilnosti a nechutnosti všeho druhu. Hlavní hrdinka mi byla od začátku nesympatická a ani ostatní postavy mi nepřirostly k srdci, kromě Vesnického balíka.
Ke čtení mne nalákala obálka, ale kniha jako taková je pro mne zklamání.
327 stran do kterých je schovaná jednoduchá detektivka. Strašně moc okecávání stále dokola. Co sníst za jaký hřích, co dotyčný udělal. V jiném baráku zase, co sníst, za jaký hřích a furt a furt a furt dokola. Kniha vymyšlená na základě fantazie spisovatelky a jelikož se jedná o román mohou být klidně všechna fakta vymyšlená. Za mě osobně veliké zklamání, ale možná jenom nejsem správná cílová skupina pro kterou je kniha určena.
Na knihu jsem narazila v rámci čtenářské výzvy a příjemně mě překvapila. Je napínavá i dojemná a docela temná. Můžu doporučit.
Poslechnuto jako audiokniha, kterou moc hezky načetla Jitka Ježková. O Pojídačkách hříchů jsem nikdy neslyšela, takže mě neštvaly historické nesrovnalosti. Navíc autorka na začátku zmiňuje, že její kniha je historická fikce, takže to čtenář tak musí brát. Děj krásně plynul a byla to takové oddechová "detektivka", s vykreslením jak těžké to mají lidi kteří jsou nuceni žít na okraji společnosti, a to z důvodu toho do jaké "vrstvy" se narodí nebo jako v případě May, kteří jsou na okraj uvrhnuti z pomsty mocných.
Pojídačky hříchů mne vždy zajímaly a proto jsem po knize sáhla, ale bohužel, kniha mne lehce zklamala. Děj mne moc netáhl, příběh mne nenutil číst dál jako tomu bývá u jiných knih. Od knihy jsem čekala něco trochu jiného.
Byla to příjemná oddechovka, která nenadchne a ani neurazí.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale obávám se, že se k ní už nikdy více nevrátím.
Napínavá četba, zhltla jsem ji tak rychle, jak se to s dvěma dětmi dá - takže hlavně večer a moc se mi líbila, hlavní postava mi byla moc sympatická a děj ubihal skvělým tempem
Přečteno jednim dechem...úplně jiné téma, zajímavý ale stále na jedno brďo... škoda
Bohužel, ačkoliv by se z tohoto tématu dalo vytěžit hodně, zrovinka tohle se moc nepovedlo. Navíc je to fantasy. Žánr fantasy je vhodný pro autory, kteří si rádi usnadňují práci tím, že nemusí dodržovat žádná logická pravidla a počítají s tím, že jim to projde:D . Pojídači hříchů opravdu existovali. Ale ne v takové míře, aby se v křesťanských zemích volali ke KAŽDÉMU umírajícímu. To je matoucí nesmysl a pohanská praktika. A v Anglii, o které se v knize píše, tu křesťanství bylo - jenom v době Jindřicha VIII. lavírovalo mezi katolíky a protestanty, podle toho, co panovníkovi mohlo posloužit v jeho záměrech. Hodně mi vadí, že se tu používají skutečné historické postavy pod průhlednými jmény. Královna Alžběta I. je tu Bethany, její starší sestra Marie, zvaná Krvavá, zase Maris, atd. Každá urozenější postava na knižním královském dvoře
má svoji skutečnou historickou předlohu. I události v knize kopírují život na dvoře krále Jindřicha VIII., pak Alžběty I. a autorka je vlastně jen opisuje - (viz např. smrt manželky Roberta Dudleye - královnina oblíbence a důvěrníka - pádem ze schodů). Proto se mi to tak nelíbí. Dát jen jiná jména pravým postavám historie je hodně laciný nápad. Detektivní zápletka je tam asi pro zpestření, možná pro zvýšení napětí. Středověké způsoby bývaly všelijaké, avšak tato kniha je přehnaně plná nechutností, násilností a špíny. Prosím čtenáře, pokud se chtějí dovědět něco o POJÍDAČÍCH HŘÍCHŮ, aby se nedali ovlivnit výtvorem Megan Campisi, ale radši se podívali na hraný kvalitní film. Jmenuje se Poslední hřích a stojí za zhlédnutí.
https://www.youtube.com/watch?v=fNmuYhmvxbA&;t=13s
Přiznám se, na knihu jsem se dlouho těšila - téma zajímavé, ale čekala jsem poutavější zpracování. Škoda. Ale jsem ráda, že jsem knihu četla, i když jsem čekala lepší zápletku.
Oceňuji originální a pro mě opravdu zajímavý námět. Kniha byla čtivá a vyřešení detektivní zápletky překvapivé. Trochu zklamáním pro mě bylo, že autorka něco nakousne, mě to zaujme, ale bohužel se pravdu nedozvíme...
Kdybych tuto knihu měla popsat jediným slovem, bylo by to ORIGINÁLNÍ. Navíc je opravdu čtivá, proto autorčině prvotině uděluji 5 hvězdiček.
Námět vskutku zajímavý, neotřelý, postavy poutavé. Jen mě hrozně nebavila hlavní dějová linka. Čekala jsem ji jinou, zajímavější. Tato byla v podstatě o ničem. Zklamalo mne to. Navíc mě při čtení nehorázně rozčilovalo, jak hlavní hrdinka pojmenovávala lidi, se kterými se setkala.
Mně se to líbilo. Originální námět, vůbec jsem netušila, že "tohle" někdo dělal. Údajně ještě počátkem 20. století. Vrtá mi hlavou, jak to pojídači dělali, když chtěli hubnout :).
Hezky popsaný vývoj postavy.
Snad nejsem příliš krutá, ale u této knihy po přečtení cítím, že je to maximálně na poctivé dva body/hvězdičky.
Klady:
Námět skvělý, o pojídačkách hříchu jsem nikde nečetla a ani neslyšela. Obálka nádherná, i když chybička se asi v loudila. May má v příběhu vlasy přeci černé.
Zápory:
Absolutně mi nesedl styl vyprávění. Velmi jsem postrádala silnější dějovou linku, která by mě k příběhu připoutala. Místy jsem se v ději ztrácela. Popisy dvorních dam byly spíše matoucí, v královnách a jejích víře jsem se ztrácela zcela a některé postavy postrádaly smysl. V celém příběhu se nikam neposunuly.
Zápletku jsem čekala úplně někde jinde a také May mě nedokázala pořádně chytnou za srdce.
(SPOILER) Skvělá kniha! Napínavá, čtivá, založená na skutečných historických událostech (tedy aspoň to přecházení sem a tam od katolicismu k anglikánské víře - jestli Alžběta tajně porodila nemanželské dítě, o tom se historie nezmiňuje) - prostě rozhodně 100%!
AUDIOKNIHA
Pro mne moc pěkný příběh, k čemuž přispívá i brilantní načtení J. Ježkové. Pojídačky hříchů jsou historicky doložitelné, i když ne v takovém rozsahu, jako v příběhu. Poznáváme rysy Anglie za vlády Alžběty I. Líbil se mi pohled mladé dívky, která tam, kde neznala jména, dávala výstižné přezdívky. Romantiku s dobrým koncem, kdy se z bezectné stane ctná jsem neočekávala, takže konec byl nad očekávání dobrý. May se obdivuhodně dokázala vypořádat s nechtěným osudem a využila toho, co znala a uměla k tomu, aby dokázala žít i na okraji společnosti. Nebyla tam sama, ale pomoct v osamění mohli jen ti, co v pojídání hříchů nevěřili nebo byli jako ona. Detiktivní zápletka dodala příběhu šmrnc a nebyla vůbec špatná.
Pojídačka hříchů
Kniha je zvláštní a zcela mimo můj obvyklý žánr, přesto se mi líbila. Ocenila jsem, jak si autorka vyhrála s propojením historie a fikce. Trefila se také do mého oblíbeného historického období- Alžbětinské Anglie. Autorka se nebojí líčit věci naturalističtějším způsobem, ale připadá mi, že to dobře navozuje atmosféru své doby. Prvek pojídaček hříchů mi přišel také zajímavý a vcelku promyšlený. Nezlobila bych se, kdyby byl vydán další díl