Pojídačka hříchů
Megan Campisi
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537761/bmid_pojidacka-hrichu-66362465a343c.jpg
4
154
154
Ji nikdo proklít nemůže. To ona je prokletí! Prchlivý Jindřich VIII. prosazoval v Anglii reformovanou víru po zlém, a tak má za vlády jeho dcery – panenské královny Alžběty I. zvané lidmi Bethany – dál navrch prachsprostá pověrčivost. Na těle i v žaludku ji pocítí čtrnáctiletá May Owensová, když je za krádež chleba odsouzena provozovat řemeslo pojídačky hříchů. To velí konzumovat přesně stanovené pokrmy coby symbolický odpustek duším nezdárníků, kteří se před smrtí rozhodli kát. Dívka se tedy sice sem tam slušně nají, ale o to krušnější je její vyvržení až na dno anglické společnosti kolem roku 1570. Pologramotná sirota, jíž na jazyk vypálili cejch S („sin“), se má hůř než běhna, nicméně s kamennou tváří mlčí a myslí si svoje. Jenže jakmile je potají donucena pozřít jelení srdce za hanebný čin palácové komorné, bojuje tichá rebelka náhle i o krk, jelikož tato obětina přece značí vraždu dítěte z královského rodu! Aby May vypátrala víc, musí překročit meze a počíhat si na místech, kam i potentáti chodí pěšky… Šťavnatá prvotina americké prozaičky líčí ponurý úsvit novověku, který se se ženami nemazlil. A právě proto nemá hrdinka co ztratit. Jedině získat: vždyť S značí i svobodu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Sin Eater, 2020
Interpreti: Jitka Ježková
více info...
Přidat komentář
Kniha mě zaujala krásnou obálkou, názvem i anotací. Postava pojídačky hříchů je velmi slibná a tajemná. Nikdy jsem dosud o podobné "službě" nečetla a pokud existovala, pak tyto ženy neměly jednoduchý úděl.
Příběh je hezkou ukázkou toho, jak jsou církve a víry v bohy (a hlavně Boha) postavené na vyděšení lidí, strachu, citovém vydírání a touhou skrze tyto pocity manipulovat davy. Dokážu si představit krásný historický film a osudech pojídačky hříchů, ale její příběh by musel být trošku víc rozpracovaný a uvěřitelný. To, jak snadno se May dostávala do hradu k blízkosti královny; jakým způsobem si dávala dvě a dvě dohromady když jí samy od sebe na mysl vyplouvaly různé indicie; jak nakonec bylo všechno zamotané a komplikované (královna, matka, nevlastní matka, nevlastní dcera, pravé dítě, nepravé dítě) ... to všechno mi v příběhu trošku kulhalo. I tak ale to bylo fajn nenáročné čtení.
Pomíjím občas nesmyslnou skladbu vět a nějakou tu hrubku.
Jak jsem se na knihu těšil,tak jsem zklamaný.Z mého pohledu kniha téměř bez děje,k žádné z postav jsem si během četby nedokázal vytvořit hlubší vztah, zápletka krotká.Mnoho věcí je jen naznačených a nedotažených ( nevlastní otec, Venkovský balík,Černoprsťák). Spousta postav,s dějem v podstatě nesouvisejících..A přitom to mělo takový potenciál..Ale abych jen nekritizoval, vyzvednu popis alternativní Anglie a samozřejmě originální "poslání" hlavní hrdinky.To je ale asi tak vše, pro mě zklamání.
Tohle byla bomba! Pojídačka hříchů je skvělá historická fikce, doplněná o menší detektivní zápletku, s tak originálním námětem, který byl tím hlavním důvodem, proč jsem si knihu chtěla přečíst :)
Musím vás však upozornit, že kniha rozhodně není pro slabší povahy, jde o příběh surový, drsný, popisující veškerou bídu, krutost, mučení, špínu, hnus... Má velmi nepříjemnou a autentickou atmosféru, která se přenese i na vás. Já osobně bych si třeba nedokázala představit, že u knihy budu něco jíst.
Tahle knížka má úplně vše, co jsem od ní čekala. A vlastně i mnohem víc! Nečekejte v ní totiž žádná klišé, zbytečné love story, předvídavé situace, ale opravdu velmi atmosférickou věc, ze které vám místy nebude asi úplně dobře. To vše dělá knihu tak parádní a já jsem N A D Š E N Á!
Tohle je rozhodně jedna z nejlepších knih letošního roku! :)
Od knihy jsem očekávala daleko více, bohužel mě zklamala.. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit..
Jestli máte rádi historické román s detektivní zápletkou, tak přečtením téhle knihy rozhodně neprohloupíte!
Námět pojídání hříchů byl zajímavý a popravdě to bylo to hlavní, čím mě kniha jako první zaujala.
Dobře napsané, mělo to spád a zajímavé to bylo až do konce ;-)
Doporučuju!
O povolání pojídačka hříchů jsem slyšela prvně díky téhle knize. U rakve mrtvého snědly odsouzené nešťastnice kousek pokrmu, aby tímto lidovým a zároveň „křesťanským“ rituálem zbavily nebožtíka hříchů. Hříšník se očistil, pojídačka byla místo vděku za očistu duše společností opovrhována. Ve společnosti platilo pravidlo nedívat se na ní, ani se jí nedotknout, jako by „ta pošpiněná“ neexistovala. Vtipný nebo spíše směšný je dvoustránkový jídelníček na začátku knihy: za čarodějnictví musí sníst granátové jablko, za hádavost zapečené drůbky, za spiknutí smetanový pudink s brandy. Tahle pohřební gastronomie mi vcelku pobavila, i když být na místě pojídačky, asi bych se moc nenasmála, ale patrně bych se alespoň pestře najedla, zvlášť u velkého hříšníka. Jenže ona ta chuť k jídlu jednoho stejně přejde, když jídlo symbolizuje hříchy jiného, které přechází na nevinnou, stanou se jejími a ta je tak odsouzena k životu na okraji, i kdyby byla čistá jako sníh.
Ke způsobu zpracování: Knížka se čte dobře, je lehce a srozumitelně podaná bez zbytečných popisů a má únosné množství stránek. Je napsána jednoduše, ne hloupě, takže i když spisovatelka musela kvůli nedostatku faktů fabulovat a nevím, do jaké míry se postavy chovají autenticky vzhledem k době, je to tak OK. Příběh je dokonce doplněný o detektivní pátrání (paráda), neschází mu napětí, spád, něco zní skoro až pohádkově, o to je ovšem životní osud May snesitelnější. Drsný středověký svět mi v tomto případě nevadil, protože je to podáno s odstupem a tak to prostě chodilo. Jedno zůstalo dodneška platné: často nesešlo a nesejde na tom, jaký kdo je ve svém nitru, ale jaké má ve společnosti postavení a jestli má někoho, kdo se v případě potíží za něho postaví. Navzdory tématu spíš takové temné, pro náročnějšího možná povrchnější, oddechovější čtení než vymazlená artovka. Možná se dalo z tématu vytěžit víc, na druhou stranu podobné zpracování možná osloví víc lidí.
A ještě můj osobní názor. Plno na hubu- ne už na skutky- věřících lidí hřeší a doufá, že na smrtelné posteli poprosí o odpuštění nebo si najme bezprizorní pojídačku (no, teď už to vlastně nelze) a vše zlé, co učinili, bude smazáno. Doufám, že Bůh se přechytračit nedá a každý sní to, co sám zasel. Jestli smrtí život nekončí, tak věřím, že alespoň posmrtně existuje spravedlnost a s přihlédnutím ke všem polepšujícím okolnostem proběhne nepodplatitelný poslední soud, který hříšníku buď odpustí nebo ne tak zcela.
Z anotace malá ochutnávka pro přátele, co jí dosud nečetly, ale dostaly se zatím jen k mému komentu: Pojídačka hříchů nabízí poutavý příběh o zradě a lsti, o smrtelném tajemství a mlčení, o ženách mocných i společensky vyloučených, o moci, ale také o zvláštní svobodě, které se těší vyděděnec bez jakékoli naděje na spásu.