Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468523/bmid_pokani-Buy-468523.png
4
1269
1269
Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.... celý text
Přidat komentář
str. 90/91:
"...zahleděla se do tmy a říkala si, kde asi sestra vězí. Utopila se v jezeře, unesli ji cikáni, srazil ji projíždějící vůz, napadlo ji automaticky; zdravý přístup je ten, že nikdy není nic tak, jak si člověk představuje, a tohle byl účinný způsob, jak vyloučit nejhorší."
Když člověk zvládne McEwanovo úchylnou a nekonečnou popisnost (případně, když ji nebere jako prodlužování děje, ale snaží se v ní vidět krásu detailů a dokonce i umění popisu), dočká se napínavého a smutného příběhu. Ve mně ta kniha zůstala živá ještě několik dní po dočtení. - Edit: Několik let po dočtení.
Ohromující, hluboká, dojemná a rafinovaná - takových knih je hodně málo. Všechny čtyři části psané jinak a zdánlivě o něčem jiném, provázané jednoduchým příběhem. V první části úžasné popisy psychologických postřehů a motivací, v druhé části drtivý válečný román, třetí část o úporné snaze po odpuštění a čtvrtá část o bilancování nejednoznačně prožitého života.
Prvně jsem viděla film, potom knihu. Rozhodně kvalitou jsou na tom stejně.
Z první půlky knihy jsem byla nadšená, jazyk byl hodně bohatý a přestože jsem věděla, co se stane, vůbec to nevadilo a kniha se četla skoro sama. Střídání úhlů pohledu bylo rozhodně zajímavým zpestřením, které se jen tak nevidí. S druhou půlkou už mi to tak slavné nepřipadalo, ale vyloženě špatné to nebylo. Konec mi připadal trochu nejednoznačný, ale spíš než jako záměr mi připadalo, že to bylo kvůli nesprávně zvolené formulaci.
Ačkoliv mi hlavní hrdinka byla krajně nesympatická (až mám nutkání uchýlit se k nějakému tomu ostřejšímu slovu), tak přesto mi to nebránilo v tom, abych knihu četla a užila si ji - a s tímto jsem se u žádné jiné knihy ještě nesetkala.
Jako první jsem viděla film a okamžitě jsem věděla, že to je příběh, který budu už dosmrti milovat. A je to pravda. Knihu jsem přečetla hned vzápětí a vůbec mě nezklamala. Je perfektní. Kromě McEwana tedy patří dík taky filmovým tvůrcům, protože převést takovou knihu do filmu je dílo hodné uznání.
Do knihy jsem se pustila hlavně na základě doporučení kolegyně z práce a zvědavosti pět porovnat knihu a film .... kniha se mi líbila, i když pokud někdo není na dlouhé nečleněné pasáže, stránky bez odstavců a dlouhé popisné věty, tomu se to čte asi hůře.
Ale mne zaujala a líbilo se mi i folmové zpracování.
Ráda doporučuji
Mám ráda jiné a neobyčejné věci. Tento román to splňuje.
Autor se zaměřuje hlavně na jazyk, na spojení slov, která by vás normálně nenapadla. A také dopodrobna rozebírá city a rozpoložení jednotlivých postav z více úhlů pohledu. Děj tak zůstává trochu pozadu (což však neubírá na kvalitě) a někomu to může přijít příliš vyumělkované a přeplácané.
Styl je určitě originální a myšlenka o člověku, který se celý život ká (nechci prozrazovat zápletku), bude určitě mnoha lidem blízký. Je to příběh o tom, že stačí jedno neuvážené rozhodnutí, jedna věta, jeden okamžik - a nejenom váš osud, ale i osudy lidí kolem vás se neúprosně obrátí úplně opačným směrem...
Ze začátku byla kniha nudná, ale hrozně mě zajímalo co bude dál i když jsem viděla film.
Líbilo se mi, ale Ianovo McEwanovo psaní tím mě držel u této knihy abych ji četla, ale nedočetla jsem ji:(
Nebyla špatná, ale už jsem četla lepší přesto doporučuji přečíst:)
Tak pro mě bylo čtení téhle knížky velké a zdlouhavé utrpení. Ani konec za to nestál!
http://mis-room.blogspot.cz/2014/07/pokani-recenze.html
Knížku jsem dočetla a musím napsat, že druhou polovinu jsem dala jedním dechem. Doporučuji pro trpělivé čtenáře,ta druhá půlka stojí za to.
Snažím se knihu dočíst,ale chvílema vůbec nevím co čtu. Zatím str.132,uvidím jestli se tím prokoušu do konce:(
Ne, proste ne, tohle nedam. Dva mesice to taham sebou, a dokazal jsem se za tu dobu prokousat jen do tretiny.
Dementni styl Jane Austenove plny zdlouhaveho hnipani se v zoufalem puritanstvi, rodinnych vztahu a konzervativnich pravidlech spolecnosti. Prevazne z pohledu trinactilete naivni kravy. Necitelne.
Doufat tu v to zajimave s Rashomonovsky vicepohledovym zkoumani "pravdy" a snad casem i zapojeni valky je jen smutne hledani spinavych perel v hromadach sracek, vzdavam to.
Když se řekne McEwan, snad každému se jako první vybaví Pokání. Je to samozřejmě i kvůli filmové adaptaci tohoto díla, které je sice skvělé, ale nebylo by bez této tenké, na první pohled průměrné knížečky. Oproti příběhu na papíru se film však jeví tak nějak prvoplánově "dáme tam krásnou Keiru, ohromíme scénou na pláži, dojmeme nakonec a vyždímáme prachy" a chudě, to knížka v sobě skrývá neskutečně silné drama, které vás nepustí od začátku do konce. Do neuvěřitelně silného a emocemi nabitého konce, při kterém se dostaví takový ten Ty vole, to snad ne efekt.
Skvělý příběh a asi nejlepší konec, co jsem kdy četla. (Osobně jsem ho obrečela tajně v koupelně).
Za mě ano. Chtěla jsem sice čtení hned zpočátku vzdát, protože je to takové nemastné neslané, hodně popisné a možná i trochu nudné, ale jsem ráda, že jsem vytrvala, protože emoce, které ve mně kniha vzbudila, jsem už dlouho nezažila. Jaký já měla na tu holku vztek! Je sice pravda, že celou pointu jsem věděla už na začátku, i když jsem neviděla film, ale stejně jsem byla pořád napnutá, jak a kdy se to vše rozplete...jeden z mých nejlepších knižních zážitků
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Rada se k ni vracim. Na poprve mi toho spoustu uteklo. Propojeni pribehu a postav je skvele.