Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468523/bmid_pokani-Buy-468523.png
4
1269
1269
Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih co jsem četla! Také jsem nejdřív viděla film a trochu jsem se bála, jestli mě kniha nezklame ale překonala má očekávání. I úvahové a popisné pasáže se mi dobře četly a bylo mi až do pláče když Robbie myslel na to, jak se musí vrátit, celou tu cestu, k malému chlapci, uctít jeho památku...
Kniha se poměrně špatně četla,příběh byl sice vymyšlen dobře ale.....pro mě hodně zbytečných pasáží,vysvětlování,atd...konec překvapil ale radši se kouknu na film než abych to znovu četla
Nejlepsi kniha meho zivota opravdu nic ji jeste neprekonalo skvele zaznamenane myslenkove pochody skvely pribeh a dejove linie priznam se ze prvni sem videla film a velmi me zaujal casto takhle ctu knihy ale kniha to prekonala nespocetnekrat. Je pravda ze to neni pro kazdeho muj pritel u ni usnul :D ja ji nedala z ruky nedokazu ted cist jinou knihu protoze se porad vracim k tomuto pribehu ctu ji stale a stale dokola 100% doporucuji milovnikum psychologicke prozy....casti kdy McEwan popisuje Robieho horecku a stav ve kterem je myslenkove pochody jsem byla do deje tak vtazena ze jsem mela pocit ze me vlastni vnimani okoli je rozostrene ze me myslenky nejsou jasne ze se chci vratit zoet v case. Byl to nepopsatwlny zazitek. Z ma 1****!!!
Jsou knihy, které dočtu a téměř hned muzu cist další. Pak jsou tituly, po kterých si musím dat malou pauzu a vstřebat je. Ovsem Pokani je pro mne kniha, po které jsem několik dlouhých tydnu nemohla absolutně nic. Pro me kniha cislo 1 celeho meho zivota. Prolinani časových rovin, nádherný jazyk, morální hodnoty jednotlivých postav, vse naprosto dokonale. Touha male Briony psát, jeji pokusy o drahu spisovatelky, touha po pozornosti, myslenkove pochody: ohne se driv prst a mozek to prijme, nebo nejdriv mozek řekne at se prst ohne a prst to udělá..., jeji chyba, lez a cely život zasveceny pokusu o odpusteni, sebetryzna, valka.. Neskutecne poutava kniha. Film jsem viděla taky, mam rada Mcavoye, takze se mi i film líbil, ale knihu opakuju častěji. Necte se to uplne lehce, ale to vůbec neni na závadu.
Kniha se mi poměrně špatně četla, pořád jsem od ní odbíhala a je to jeden z mála případů, kdy mě film zaujal víc.
Kniha mi byla kamarádem vychválena do nebes, takže jsem měl celkem velká očekávání, která byla jednoznačně zklamána. Kniha byla prostě jedna velká okázalá nuda, což by ještě nemuselo být na škodu (u Kafky se taky často nudívám, Kafka má však oproti Pokání něco, co vás zaručeně od čtení jen tak neodtrhne, a musíte na knihu myslet dnem i nocí). Pokání ne. Velmi dopodrobna rozváděné myšlenkové pochody postav, popis jejich citů, důraz na popis prostředí a některých dobových reálií. Co se týče samotného námětu knihy, tedy hříchu a pokání - nechtěl bych jej zde vyloženě ponižovat, ale přijde mi, že snad v mnoha jiných situacích by mohl být daleko více oslovující než v této konkrétní podobě. I vzhledem k dosti kladným hodnocením ostatních mě trochu mrzí, že já nemohu knihu popsat jinak než prostě nanicovatá; jak to nakonec dopadne, bylo celkem předvídatelné, nechápu, jak to pro někoho může být překvapením.
Ostrá sonda do lidského nitra, knížka, ze které během čtení i dlouho po něm běhá mráz po zádech.
Není to kniha, která se lehce čte - tedy minimálně její první třetina mi dala jako poměrně pomalému čtenáři zabrat. Ale bez první třetiny by ztratily smysl ty dvě zbývající. Je to kniha, která se mi dostala pod kůži a jsem si jistá, že se pro mě tím zdlouhavějším úvodem opět někdy ráda prokoušu. Vyprávění je strhující a otázky, jak může člověk svou chybou zničit život druhému a jestli jde vždy takovou chybu napravit, nepřestanou být nikdy aktuální.
Přečetla jsem 4 kapitoly a strašně mě to nebavilo... Nevím proč tomu tak bylo, ale odkládám ji.
Jak už někdo přede mnou ohodnotil, úvaha nad tím, co ještě odpustit lze a co už ne. Předčasně vyspělé dítě, které zničí život lidem kolem sebe a sobě do té míry, že nějakou katarzi očekávat ani nelze. Briony jsem upřímně nenáviděla asi tolik, jako mi jí bylo líto.
Veľmi zaujímavý príbeh. Briony je malé dievča, s veľkou fantáziou a s touto jej fantáziou zničí život svojej sestre. Príbehy boli tak opísané, že ja sama som sa strácala medzi realitou a fantáziou. Priznám, že som si aj poplakala....
Knížku jsem objevila prostřednictvím úžasného stejnojmenného filmu, z kterého jsem byla naprosto unešená. A ani samotná kniha mě nezklamala, ba dokonce byla ještě lepší. Popisné pasáže, jež nevyhovují úplně všem, jsem si užívala. No a ten příběh je prostě tak silný, je až neskutečné, že jedno nedorozumění může všechno tak moc pokazit. Celou dobu jsem Cecilii a Robbiemu fandila a stali se mými nejoblíbenějšími hrdiny. Na konci jsem bulela jak želva, a i když jsem z filmu věděla, jak to dopadne, byla jsem stejně zdracená tou strašnou nespravedlností života.
Jinak je v knize spousta hezkých myšlenek a některé pasáže přinutí člověka zamyslet se nad nejrůznějšími otázkami. Pan Ian McEwan se dostal do hledáčku mého zájmu a plánuji si přečíst nějaké další jeho knihy.
Toto dílo jednoduše stojí za přečtení a všem ho vřele doporučuji.
Knížku jsem začala číst hlavně kvůli doporučením přátel, kteří ji velmi chválili. Ze začátku jsem byla trošku rozpačitá, vyprávění a popisy se mi zdály příliš zdlouhavé. Jakmile jsem se ale začetla, příběh mě nadchl. Velmi se mi líbily jednotlivé části, nejdříve osudný den vyprávěný z několika stran, poté příběh Robbieho a scény z války a nakonec to nádherné zakončení. Jsem ráda, že autor si vybral zakončit příběh právě vyprávěním hlavní hrdinky Briony. Epilog z roku 1999 tam teoreticky být nemusel, ačkoli příběh byl díky němu dobře ukončen, oceňuji zejména ten mlhavý závěr, kdy se čtenář nedozvídá skoro nic o dalších osudech Cecilie a Robbieho.
Když jsem se do tohoto čtení pouštěla, vlastně jsem ani nevěděla, co od knihy očekávat. O to více jsem ale byla příjemně překvapena.
Začátek knihy je pozvolný a klidný, někdo by ho jistě mohl s přehledem označit jako nudný, já jsem se však nenudila. Navíc až později jsem zjistila, že každá i zdánlivě bezvýznamná a zbytečná vsuvka měla svůj význam a důležitost pro pochopení celého příběhu.
Námět jako takový považuji za velice zajímavý a jeho zpracování je brilantní. Velmi mě oslovil způsob, kterým nám autor předkládá události z pohledů různých postav.
Kniha mě nutila zamýšlet se nad některými pasážemi a otázkami, které kladla. Ještě teď je mi trochu smutno z toho, jak nespravedlivý osud měli Cecilia a Robbie. Oba dva (hlavně ale Robbieho) jsem si velmi oblíbila a o to více mi z toho bylo smutno.
Musím vyzdvihnout ještě jednu věc a tou je věrné líčení válečných poměrů a hrůz. Celkově na mě kniha zapůsobila skutečně silným dojmem a myslím si, že se k Pokání v budoucnu ještě někdy s chutí vrátím.
Nejprve je třeba říct, že jsem měla od této knihy velká očekávání... A hned jsem dostala ''ledovou sprchu''!
Začátek knihy mě vůbec nebavil a musela jsem se do čtení nutit. Zpočátku jsem upřímně vůbec nevěděla, o co v knize jde.
Asi od poloviny mě to chytilo, ale i tak převládá zklamání :/
Ve svém opus magnum McEwan pro jednou vynechal své oblíbené bizarní zápletky a pokusil se o serióznější prózu, poučený anglofil zajisté pochytí i sofistikované formální hrátky s jinými ikonickými díly anglické literatury. Ale i přes tuto povinnou úlitbu současným literárním trendům a mánii po překombinovaných intelektuálních hrátkách přesto McEwan zůstává především strhujícím vypravěčem a zasvěceným průvodcem po netušených zákoutích lidské duše. Co do úspěšnosti je to zřejmě autorův doposud nejúspěšnější román, osobně jsem si ale opět ověřil, že v kratších novelách mě McEwan přeci jen baví víc, v těch rozsáhlejších občas podléhá samoúčelné formální ekvilibristice. Svým způsobem má McEwan velkou smůlu: narodil se do doby, která nevěří velkým příběhům a přitom je jedním z nejlepších současných vypravěčů.
Zpocatku jsem se nemohla zacist, postupne jsem ale do knihy zaplula a byla jsem zvedava na dalsi vyvoj pribehu. Briony mi byla protivna az do konce, jeji pokani mi prislo nedostatecne. I kdyz co jineho mohla delat? Trochu jsem byla zaskocena koncem, cekala jsem trochu rozsahlejsi zaver. Kniha byla urcite zajimava, ale vracet se k ni nejspis nebudu.
Ze začátku to bylo sice zdlouhavé, ale postupem času jsem zjistila, jak procítěná a nabitá emocí je to knížka. Jak stránky ubíhali, nezvládala jsem se od příběhu odtrhnout. Doslova jsem se vžila do děje a čtivost i výborný styl psaní mě nutil číst dál. Autor v tomto románě dokonale vyjádřil utrpení válek. Měla jsem smísené emoce vůči Briony, chvílemi jsem ji ze srdce nenáviděla a další chvíli ji litovala.
Konec knihy byl pro mě zdrcující a velice smutný. Někdy mám dojem, že jsem kvůli této knížce spadla do deprese, protože o ní neustále musím přemýšlet. Hlavně na to jak Robbie a Cecila měli nespravedlivý život
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Moje první seznámení s Ianem McEwanem a musím říct že, jsem si to užil. Asi nevidím žádné slabé stránky; ani ve stylu psaní, ani v příběhu.
O čem to je? Docela hezky je to popsáno v anotaci, tak jen stručně:
Třináctiletá Briony, která žije hlavně svou představou o spisovatelské kariéře a svými fantaziemi, vtáhne do svého vidění světa celé své okolí a jen tak mimochodem u toho zničí celou rodinu. Jen pomalu si sama přiznává, co vlastně způsobila, a přestože se celý život pokouší získat odpuštění těch, kterým nenapravitelně zkazila život, zůstává otázkou, jestli je vůbec možné něco napravit...
Asi se podívám i na film, který má docela dobré recenze.