Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468523/bmid_pokani-Buy-468523.png
4
1269
1269
Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.... celý text
Přidat komentář
Hodně se o Pokání mluví, McEwan se stal poměrně známou literární postavou i u nás, tak jsem přijal výzvu... ;)
Pokání je epopej, téměř doslova! Přišlo mi úžasné, že i dnes jsou autoři, kteří si umějí takhle pohrát s jazykem, umění vytvořit něco tak precizního. Druhou stranou mince je samoúčelnost tohoto díla, člověk čte, čte a ono se skoro nic nového, dalšího neděje... Je to psáno ale takovou formou, že mi to ani nevadilo, miluji tu "relativnost" všeho, co se děje, pohlížení na skutečnost tolika pohledy... A každý má něco do sebe.
Za mě trochu kritika za málo dialogů... Určitě by to děj oživilo, mám rád, když postavy mluví a tím se vyjádří jejich postoj nejen vnitřní, ale i vnější... ;)
Nejzajímavější mi přišla druhá část, syrovost a realismus války, utrpení, strádání, popisy... Docela to s člověkem hne, když si uvědomí, za co se bojovalo a není to formou jen čísel a tabulek, za nimiž se skrývají osudy obyčejných lidí a jejich příběhy... A zázrak u Dunkerque to završuje...
Spolu s posledními, nečekanými stránkami knihy...
Pět hvězdiček obvykle dávám jen knihám, které čtu nebo budu číst vícekrát. Celé. Pokání je výjimkou, k prostřední válečné části se pravděpodobně už nikdy nevrátím, její tíha mi stačila jednou. Naopak první část, to je čiré čtenářské potěšení, stejně jako závěrečný twist. Nerozumím, proč byl ve filmu zpracován jako veřejná zpověď, když jeho podstata je bytostně vnitřní, o upřímnosti k sobě sama, pravdivosti vzpomínek, překryvu vzpomínek a tužeb. Společně s Betonovou zahradou pro mě nejlepší McEwan. (Čteno v překladu Marie Válkové.)
McEwan mi príde ako taká Woolfová našej doby- hlavne, čo sa týka premýšľania a uvažovania postáv v knihách. Avšak, čo sa týka mojej obľúbenosti, zostávam verná autorovej knihe Na pláži.
Silná a smutná kniha, chvílemi jsem Briony nenáviděla za to co udělala... Jedna lež, která měla fatální následky pro milence i rodinu. Abych pravdu řekla, tak ani mě začátek moc neoslovil, ale poté jsem se do knihy ponořila a jsem za to ráda.
Býval bych knihu po první čtvrtině odložil, kdyby mi nebyla doporučena - začátek mne vůbec nezaujal. Ale to se začalo postupně měnit, až jsem zjistil, že zoufale toužím vědět, co bude dál a dokonce si užívám i autorův styl psaní (bůhví proč jsem si při čtení myslel, že to psala ženská). Naprosto skvěle pak byla popsaná atmosféra války, až mi z toho občas běhal mráz po zádech. Doporučuji i těm, kteří podobné literatuře normálně neholdují (jako já).
Krásný a přitom smutný příběh o jedné lži a jejích následcích. Kniha je velmi čtivá a krásně je zde popsaná ponurá atmosféra války.
Krásná kniha, i když to není žádné jednoduché čtení. Ten důraz na detail a jakékoli hnutí mysli jednotlivých postav byl pro mě místy trochu náročný. A závěr mě dostal - pro mě osobně tam vůbec být nemusel, asi by se mi to líbilo víc bez něj. Filmovou adaptaci jsem ještě neviděl - jsem zvědavý, jak ten konec vymysleli filmaři.
Pokání nepřináší rozhřešení
Když Ian McEwan obdržel roku 1998 prestižní Bookerovu cenu za román Amsterdam, většina britských kritiků s odstupem času usoudila, že autor Betonové zahrady dostal cenu takříkajíc za zásluhy. Nikdo nemohl vědět, že za čtyři roky přijde McEwan s knihou, která si nejvyšší ocení bez diskuse zaslouží. Román Pokání však tentokrát "jen" postoupil do nejužšího výběru ceny; o rok později ho pak do češtiny přeložila zkušená Marie Válková a vydalo nakladatelství Odeon. Jeho prvních sedmdesát stránek skýtá fanouškům McEwanovy tvorby nevšední zážitek: pocit, že zabloudili do úplně jiného literárního světa, než na jaký byli u tohoto autora zvyklí. Namísto makabrózních výjevů a rad, kterak co nejrychleji přeřezat lidskou stehenní kost, se jim dostane popisu venkovské idylky. Třináctiletá Briony Tallisová zkouší se svou patnáctiletou sestřenkou Lolou a dvěma bratranci svou vlastní hru, aby se mohla blýsknout před celou rodinou, a zejména před svým žoviálním starším bratrem. Její starší sestra Cecilia se setkává se svým dlouholetým přítelem Robbiem Turnerem, kterému Tallisovi zaplatili studia v Cambridgi. Na prvních osmdesáti stránkách nic kromě nezřetelného tísnivého napětí nenasvědčuje tomu, že by se onoho dusného letního dne roku 1935 mělo stát cokoli neobvyklého. Na sklonku dne je však všechno jinak: Robbie a Cecilia zjistí, že jsou do sebe vášnivě zamilovaní, oba bratranci utečou, Lolu kdosi při jejich hledání znásilní, Robbieho ze znásilnění obviní a zatknou. Na uvedení Brioniny hry nikdy nedojde. Robbieho Nemesis se stane právě Briony, dítě předčasně vyspělé, literárně nadané, které se však ve světě dospělých stále jenom rozhlíží. Briony je posedlá touhou po zcela přehledném, spořádaném světě, ve svém dětském náhledu však nedokáže pochopit, že ostatní lidé jsou stejně skuteční jako ona. Obvinění Robbieho je založené na mylné interpretaci milostné scény, které se bezděky stala svědkem, řadě nepřímých důkazů, které si vyloží stejně nešťastně, a očitého svědectví – ve tmě však násilníka nemohla vidět, a tak na základě předchozí zkušenosti do role padoucha obsadí Robbieho a pošle ho na necelé čtyři roky do vězení. Události té noci jsou samy o sobě látkou na jeden román, McEwan si však stanovil mnohem ambicióznější cíle. V další části se věnuje Robbieho osudu na francouzské frontě u Dunkerque a hutným syrovým jazykem demaskuje národní mýtus o hrdinném ústupu. Ve stejně dobře historicky podložených pasážích pak sledujeme osudy Cecilie a Briony, které se obě staly zdravotními sestrami (Briony zcela sebemrskačsky, jako součást pokání za utrpení způsobené Robbiemu). Autor nesmírně dovedně nechává čtenáře napjaté, zdali se Robbie s Cecilií ještě někdy shledá a jak se Briony vyrovná se svou vinou: závěr románu je skutečně všechno, jen ne očekávaný, a nutí k naprostému přehodnocení všeho, co jsme se doposud dozvěděli. Snad můžeme prozradit, že je jaksi morálně neuspokojivý, výsledek není pokání, rozhřešení nepřichází a katarze není možná. Pokání je bez nadsázky prozatím nejlepším McEwanovým opusem. Překvapivě mnohovrstevnatá a brilantně napsaná kniha se silným milostným příběhem vypráví o ztrátě nevinnosti, je vyznáním o síle příběhu a mimo jiné i meditací nad mocí vypravěče, který jediný může přičarovat šťastný konec a odrazit nevhodné otázky. A že z románu neplyne žádné morální naučení, to je jenom dobře: román koneckonců nemá suplovat kazatelnu.
Ze začátku jsem se do knihy začetl a jedním dechem přečetl první třetinu knihy, která byla opravdu čtivá, propracovaná a velmi bohatá. Ovšem Robbieho část mi připadala místy hluchá, četla se velice ztěžka. Dokonce jsem zvažoval, že si dám od knížky chvíli čas a začnu znovu.. Ale když jsem se prokousal do posledních pár kapitol, nemohl jsem pustit Pokání z ruky. Nádherný konec, který mi přišel naprosto úžasný, skvěle si s tím McEwan pohrál. Zasloužených 80%.
Krásně napsané dílo. Romantický a tragický příběh. Líbí se mi kniha i film. Doporučuji.
Kniha se mi moc líbila, příběh je to nádherný. Nicméně se mi nečetla úplně nejlépe. Dlouhé popisy, text jednotný a bez odstavců klidně i několik stran za sebou. Málo mluveného slova.
Musím ještě přiznat, že konec jsem z knihy úplně nepochopila a musela jsem si to vyjasnit u filmu. Potom mi přišel naprosto super :-)
Nádherná knížka s nádherným příběhem uvnitř.. Důvod, proč dávám 4 hvězdičky a ne 5 je jen ten, že na mě byl autorův styl psaní až příliš těžký. K plnému pochopení příběhu mi pomohl film, který mě naprosto rozdrtil. Nicméně knihu velmi doporučuji. A nebo alespoň film. Tento příběh vážně stojí za to :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.
Rozuzlení je tak šokující, ale plíživé zároveň. Prostě čtete, máte divnej pocit a pak vám to dojde, všechno, co jsem četla, má jinej význam, než jsem tomu přisuzovala. Tak, poslední stránka - a můžu začít znovu od začátku. Takhle nějak u mě probíhal proces čtení :D
Opravdu nádherně napsaná knížka, která s každým dalším přečtením či zhlédnutím graduje. Ian McEwan napsal knížku, která je opravdu plná detailů a mnohdy pomalejšího vyprávění. Jakmile se , ale ponoříte do děje, tak se Vám odvděčí skvělým příběhem, který je zajímavý a má co nabídnout, jelikož má skvěle napsané postavy, které doslova dýchají ze stránek. Velký plusem je realistické popsání utrpení, kterým hlavní hrdinové procházejí a také titulní pokání, ze kterého jsem skoro vždy na měkko. Velmi silná knížka.
Nechapu jak se to nekomu muze zdat jako knižní porno, ano Betonová zahrada ano, ale Pokání ne.Jedna sexualní scéna, která nebyla ani do slova popsána.Už dlouho se mi nestalo, že bych hlavni postavu nemela rada jako Briony, nemluvne o tom, že jeji části byly úmorně nudné, desítky stranek popisujuící náledu,počasí..atd...že se ani nevite jak ocitnete na 100. strance a jediny co se stane je- že se rozbije nejakam vaza...po docteni knihy mi bylo smutno, protoze hlavni pribeh je opravdu krásný, ale prestoze sem fanda dlouhych popisu tohle bylo i na me moc.Tesim se az se podivam na film,mohl by nejake sceny vic objasnit.
Tak trochu... knižní porno, místy přímo úděsná a nekonečná slovní onanie, ve které hledáte pointu, záchytný bod. McEwan je čirý exhibicionista, který se rád topí v dlouhých, bezbřehých popisech - dialogů je tu opravdu maličko. Což o to, jazyk je to prvotřídní, velmi vysoký a díky tomu také náročný na četbu, ale občas mistrovi ujede pero, přestřelí a forma zvítězí nad obsahem. A to je škoda, protože Pokání je krásný příběh se silnými postavami, ale než v ději pokročíme kupředu, vymácháme se na sto stranách proudem nezadržitelných myšlenek. Když se konečně něco začne dít, popisy ustupují lehce do pozadí a příběh začíná žít a fungovat. A funguje pak prakticky až do konce (i když si myslím, že drobné škrty by Pokání neublížily).
Opravdu jsem měl co dělat, abych knihu neodložil, místy jsem se do čtení vyloženě nutil, ale já nerad nechávám knihy nedočtené. No, nakonec jsem to zvládl, ale trvalo mi to asi tři týdny. Na něco tak literárně náročného musí mít člověk opravdu klid, aby se mohl plně soustředit na každé slovo a vnímat jeho komplexní význam. Jednou, až do té fáze dozraju, si Pokání možná přečtu znova...
Příběh tady a teď, pomalu plynoucí čas vychutnávaný přítomným okamžikem předkládaném na stříbrném podnose z několika úhlů pohledu. Možná tak lze pochopit pohnutky jiného člověka (třeba i "nehrdiny"), možná ne. Záleží jen na našem milosrdenství a schopnosti odpouštět.
Skutečně velice silný příběh. Každá část pojatá trochu jinak a přece jsou pořád propojené. Nadchne i srazí na kolena. Zkrátka výborné. A film rozhodně o moc nezaostává.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Myslím, že jsem už dlouho nečetla knihu, která byla tak literárně na výši. Pohlcující děj a čtivost mě nutila číst dál a dál, měla jsem velký problém knihu odložit. Jako první jsem viděla film, takže jsem jisté situace v knize očekávala, těšila se na ně, ale zpracování v knize bylo tisíckrát lepší, ač mám filmové Pokání moc ráda.
Skvělá kniha, jistě se k ní někdy vrátím. Doporučuji. :)