Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498653/bmid_pokani-PY9-498653.jpg
4
1269
1269
Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla na můj vkus opravdu velice dlouho. První část je opravdu těžkopádná a popisná a trvá se správně začíst. Dost věcí si musí člověk domyslet a konec otřese vším, co vám předtím bylo naservírováno. Rozhodně se jedná o literárně velice hodnotné dílo, které není pro každého a dlouho rezonuje vaší psychikou.
POKÁNÍ byla má první kniha od autora a bohužel zde platí, že se mi film líbil víc než kniha.
Film jsem viděla hned, jak byl v ČR poprvé v televizi, tedy někdy v roce 2009. Vím, že jsem z něj byla naprosto v šoku a absolutně mě pohltil. Bohužel z knihy jsem tak nadšená nebyla. Autorův styl je velmi pomalý a popisný, a přestože hlavní myšlenka je určitě více než zajímavá, bylo pro mne velmi těžké se k ní vůbec propracovat.
HODNOCENÍ: 50 %
Kniha mě mile překvapila. Vůbec jsem nevěděla o čem bude, nečetla jsem žádnou anotaci. Ze začátku jsem stále čekala co se tam stane, o čem to vlastně celé bude, ale pak už bylo vše jasné . Příběh je podrobně vykreslen_. Často autor odbíhá od tématu, vyjadřuje různé jiné myšlenky a pocity. Celé je to takové poetické a pomalé . I po přečtení si na ní často vzpomenu a pocity z ní ve mně zůstávají doteď. určitě bych ji ráda někdy přečetla znova a taky se podívam na film.
Výzva 2021. Proboha - vždyť se to vůbec nedá číst! Přečteno tak 20%, ale bylo to stejný utrpení jako si nechat vytrhat všechny zuby bez umrtvení!!
Tak nějak nevím, co ke knížce napsat. Prvně poslouchala jsem ji jako audioknihu, kterou namluvila paní Medvecká a bohužel musím říct, že mi absolutně nesedla.
První část, která bohužel tvoří polovinu knihy byla šíleně nudná, rozvláčná, roztahaná. Briony mi lezla příšerně na nervy, kapitoly z jejího úhlu pohledu pro mě byly regulérním utrpením. Knížku jsem měla sto chutí odložit a už se k ní nikdy nevrátit. Vzhledem k tomu, že ale nemám ráda nedočtené knihy jsem ji na konec po velkém úsilí doposlouchala.
V momentě kdy jsme se dostali do války, už kniha začala být zajímavější a měla o poznání větší spád, bohužel však pachuť z první poloviny zůstala.
Na druhou stranu vzhledem k tomu, že píšu recenzi zpětně, mohu říct, že i po delší době po přečtení mi kniha zůstala v paměti včetně emocí, které ve mně vzbuzovala.
Na rozdíl od většiny zde hodnotících čtenářů jsem byl první polovinou knihy naprosto uchvácen – jazykem, stylistikou, filigránsky detailní drobnokresbou jak popisů, tak sebenepatrnějších hnutí mysli jednajících postav, stylem vyprávění, atmosférou parných letních dnů – to všechno byl bez nadsázky nezapomenutelný zážitek, a mnohokrát jsem si při čtení říkal, že tam nakonec tu šestou hvězdičku přimaluju pastelkou. Všechny dílky do sebe pasovaly, nic nepřečnívalo, zůstávala jen čirá spokojenost z dokonalého uměleckého díla.
Jenže pak přišel "okamžik zvratu" – a všechno šlo do kytek.
Naprosto souzním s uživatelem aetos (viz jeho příspěvek z února 2018) – a podepisuju se pod jeho hodnocení oběma rukama.
Ten veskrze laboratorní, uměle vytvořený a za vlasy přitažený fatální dějový zlom nejenom, že mě neuspokojil, on mě dokonce totálně naštval – zkrátka jsem měl neodbytný pocit, že ta úžasně sofistikovaná první část si absolutně nezasloužila zápletku postavenou na tolika nepravděpodobných náhodách, trčících v prostoru (a držících pospolu) jen díky autorově vůli (zvůli?). Zbytek knihy jsem přečetl otráven a ty 3* dávám jen díky skvělému začátku.
audiokniha
Knihu jako takovou jsem četla už mnohokrát. Za mě je to vůbec nejlepší dílo od tohoto autora a samo dílo je vyloženě nesmrtelné. Nyni jsem si před časem pustila po dlouhé době film a ten mě odpálil znovu k předloze. Ovšem musím se doznat, že teď ten přebělený papír a font Odeonu způsobil, že jsem sáhla po audio verzi, která mě kupodivu v českých vodách nezklamala. Po Šikmém kostelu, Posledním království je to jedna z těch opravdu lépe interpretovaných audioknih.
Samotný příběh je sázka na jistotu. Je li vám blbě, bude vám ještě hůř a každá část vypovídá o tom v jaké imaginaci se vlastně nacházíte a to co někteří považují za nevyváženost je zcela jasný záměr, protože začátek je začátek a střed je střed a konec je konec. A jedno s druhým má společného hodně a vlastně vůbec nic. 5/5
Tvorbu tohoto autora mám moc ráda, ale Pokání mi vůbec nesedlo. Nezaujal mě žádný z hlavních hrdinů a Briony už vůbec ne. Nejslabším komponentem knihy ale pro mě byla zápletka samotná, podle mě stála dost na vodě a stačilo by, kdyby někdo tehdy něco řekl. Poslouchala jsem audioverzi. Komentují přede mnou říká, že byl špatně zvolený hlas, já tady nesouhlasím, paní Medvecká je úžasná interpretka, bohužel ale ani skvělý hlas pro mě nemohl vytáhnout nudnou audioknihu, poslouchání mě dostalo celkem do čtecí krize, ale nutno dodat, že v tom sehrály roli i další věci než jen špatně zvolená knížka. McEwan nadále zůstává mým oblíbeným autorem, jen bych doporučila jiné tituly, např. Na Chesilské pláží nebo ještě lepší Myslete na děti!
Knihu jsem četla v roce 2019 a zamiloval zase stejně jako do filmu. Bohužel u audioknihy pro mě nebyl dobře zvolený hlas. Určitě mohu být jediná, ale přednes paní Medvecké mi moc nesedl.
Nakonec jsem zvolila rychlejší přehrávání a poslech jsem si i tak užila. Dokonalý příběh. Který mi zase svíral hrdlo a né jednou se mi chtělo plakat..
* audiokniha
Krásný a dojemný román, ale kvalitou značně nevyvážený. Celkově se skládá ze čtyř různých částí. A bohužel hned ta první, zdaleka nejdelší, je nejméně vydařená. Přitom příběh je pěkný hned od samotného počátku, ale autor pro mne z nepochopitelného důvodu, zbytečně opakuje až příliš často stejnou situaci z jiného úhlu pohledu. Jednou či dvakrát to nevadí, ale když se to stane takřka pravidlem, je to děs. Druhá část mě ovšem zcela pohltila. Jako kdyby to napsal úplně někdo jiný. Přestane se opakovat a děj získá na dramatičnosti. Přitom zůstává zachován barvitý a krásný poetický jazyk. Také třetí a čtvrtá část mě velice bavila. Opravdu velká škoda pokaženého začátku. Audiokniha to bylo z počátku také jedno velké trápení. Knihu načetla paní Taťjana Medvecká. Příliš mi neseděla její barva hlasu. A její afektovaný přednes měl velmi blízko k formě mučení. Naštěstí jsem zjistila a posléze sehnala tuto audioknihu načtenou ještě někým jiným. A tak jsem si mohla dopřát nerušený poslech díky velice kvalitnímu přednesu od paní Milady Čechové.
Ian McEwan patří mezi mé oblíbené spisovatele a právě Pokání se řadí k jeho nejúspěšnějším knihám vůbec. Audioknihu namlouvá Taťana Medvecká, která má skvělý jazykový přednes. Ačkoliv bych si dokázala představit, že by knihu namlouval někdo méně výrazný, knize to svědčí. Pokání je skvělá nadčasová kniha, která má přesah. Zároveň se jedná o náročnější literaturu nikoliv o obyčejný milostný román. Je to příběh o tom, co všechno může způsobit jedno vlastní pochopení pravdy.
Pokání jsem doposlouchala před pár dny a stále ve mně ten příběh rezonuje. Další skvělý Ianův počin, který svou reálností bolí. Opět nechybí typický autorův vypravěčský styl, který vám nedovoluje knihu přečíst za pár hodin, kniha je rozhodně pro náročnějšího čtenáře. Za to výběr jeho slov je neuvěřitelnou přehlídkou skvělé hry s jazykem.
Pokání vám mohu jedině ze srdce doporučit. Je to příběh vyprávěný do hloubky, který si v sobě nese jednu filozofickou otázku a který vám toho mnoho předá.
Autor tohle téma vystihl nádherně. Jen škoda, že se mi více než kniha líbil film (a to se mi často nestává). Film mi také pár věcí ozřejmil a je velice věrně udělaný. Konec příběhu je bezchybný... Takový reálný a překvapivý.
Jako první jsem viděla film, a to byla asi chyba. Od knihy jsem očekávala více. Příběh byl psaný sice velmi popisně, ale stejně jsem si nedokázala představit děj přesně. Kdybych neviděla film, ztratila bych se v ději a těžko bych se dostávala do děje.
"Kdo by chtěl uvěřit, že se už nikdy nesetkali, nikdy nenaplnili svoji lásku? Kdo by tomu chtěl uvěřit kromě těch, kteří si libují v nejponurejším realismu?"
Já. Já nejsem romantik.
4 části knihy, každá se mi četla naprosto odlišně.
První část byla hutná, zdlouhavá a dusivá, několikrát jsem knihu chtěla odložit a proložit ji něčím lehčím, ale nemám ráda mít rozečtených víc knih naráz, tak jsem se kousla.
Robbieho pohled byl pro mě něčím novým, neboť válečná literatura, přímo z bojiště, to není nic, co bych vyhledávala. I přes těžké téma se mi ale tyto stránky četly snáze, do příběhu jsem se ponořila.
Nejvíce mě ovšem uchvátila třetí část knihy, kde jsme došli k syrovému pokání Briony.
Čtvrtá část, kterou vypráví sama Briony, která lže sama sobě, čtenáři, okolí, ta mě naštvala.
Literární hodnotu díla nepopírám, z mého pohledu by ale bylo více než 3,5 hvězdičky (tato pětihvězdičková stupnice mi přijde nedostatečná) pokrytecké.
Přesto se ráda se podívám na film.
Tato knížka bolí, příběh se totiž točí kolem mladičké dívenky. Jelikož jsem věděla, o co v knížce jde, dlouho jsem se nemohla přinutit ji číst. Odrazoval mě ten nevýslovný pocit bezmoci a zmaru, když nemůžete nic udělat, protože situace vás dožene a sevře. Jako Robbieho. Jako Cee.
Zvídavá, nadměrnou fantazii obdařená Briony, s teprve probouzející se sexualitou, na prahu vstupu do světa dospělých, udělá to, co udělá. Jenomže všichni děláme chyby, a ty nejsou vždy beze stop. Jak praví autor … člověk je, kromě všeho dalšího, materiál, snadno zničitelný, nesnadno spravitelný …
Stejně jako hrdinové knihy i my se celý život učíme vyrovnávat s důsledky svého (ne)vědomého konání, s čímkoliv, čeho litujeme poté, co pochopíme… Briony pochopila a snažila se odčinit neodčinitelné. Z mého pohledu ji bylo odpuštěno.
Kniha, která vás v první polovině nutí nenávidět hlavní hrdinku a v druhé polovině s ní soucítit.
Nečte se lehko, ale stojí za přečtení.
Pokání má tři části, z nichž každá by mohla patřit do jiné knihy, a všechno by to byly knihy vynikající. Různá období, různé situace, různá rychlost vyprávění, pokaždé ale stejně barvitý popis a dramatické situace, které zůstanou nedořečené. McEwan šel dál než jen ke kvalitnímu románu o lidech v určité době. Jako triptych je to kniha o psaní, o paměti, o příčině a následku.
V barvách vyvedený den na venkově, příběh jedné rodiny plný detailů, se komplikuje a kazí zvolna a nenápadně, až najednou několik lidí přijde o život - i když fakticky žijí dál, přišli o budoucnost a všechny jistoty. McEwan celou dobu naznačuje, počasí je příliš dusné, atmosféra od začátku napjatá, pozorovatelka stejně nevinná jako nebezpečná. Což je vůbec opakující se motiv - tolik lidí udělá jen jeden krok stranou, sám o sobě by nic neznamenal, ale souhrou okolností spoluzaviní tragédii a zbývá jim jen to titulní pokání. Dá se to vztáhnout i na válečné šílenství, kde stejně ti v uniformě jako bez ní jsou obyčejní lidé, jenže se vlivem okolností podílejí na dalším ničení životů, tentokrát doslova.
McEwan nesoudí, místo toho ukazuje stejné situace z různých pohledů. Všichni jsou v různé míře vinni, ale všechny je možné pochopit. Je v tom smutek a trpká ironie. Když po obsáhlých (a vynikajících) dějových pasážích přijde ideová nadstavba, ze skvělé knihy se stane jedinečná. Nic není jisté, jenom smutek trvá.
Viděla jsem film, takže jsem měla od knížky určitá očekávání a předem jsem věděla jak příběh dopadne. I přesto na mě příběh neskutečně zapůsobil a je to jeden z těch na které budu ještě dlouho vzpomínat. Velmi čtivý styl psaní, smutný příběh milenců a zajímavé líčení válečných hrůz, trošku jiným způsobem než jsme většinou zvyklí.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Musím hodnotit méně než více. To hlavně kvůli podrobnému popisu, občas jsem musela slova přeskakovat, než jsem se vlastně dostala k příběhu samotnému. Nijak zvlášť mě to neoslovilo a ani film. Stačilo jednou a víc už ne. Není to můj šálek kávy.