Pokání
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498653/bmid_pokani-PY9-498653.jpg
4
1269
1269
Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.... celý text
Přidat komentář
Príbeh, rozdelený na tri časti, ukazuje silu neuvážených slov a s nimi spojenými nedozernými následkami. Pri čítaní prvej časti som netušila, kam sa rozprávanie posunie, avšak každá strana si ma viac a viac získavala. Priam bytostne som cítila, ako jedno malé rozhodnutie ovplyvnilo životy minimálne troch duší a ťažila ma predstava, že odpustenie je v nedohľadne. Posledné dve strany ma však úplne prevalcovali a podľahla som slzám. Pričom príbeh nie je vyslovene smutný, miesi sa tam skôr ľútosť nad zmeškanými príležitosťami napraviť činy, trpké sklamanie, ťažké pokánie... Kniha na hlbšie zamyslenie.
"Pokání" od Iana McEwana je strhující a emocionálně nabitý román, který zkoumá sílu lidského svědomí a tíhu viny. Příběh se zaměřuje na třináctiletou Briony Tallis, jejíž dětská naivita a nesprávný úsudek vedou k tragické chybě, která má dramatický dopad na životy všech kolem ní. McEwan mistrně vykresluje vzrušující atmosféru předválečné Británie a umožňuje čtenářům prožít vývoj postav v čase a prostoru.
McEwanova schopnost zachytit složitou lidskou psychologii dělá z "Pokání" jedinečné dílo. Popisy a dialogy jsou přesné a emotivní, přičemž kniha řeší zásadní otázky morálky, odpuštění a pokání. Čtenář je vtáhnut do Brionyina světa, kde se snaží napravit své chyby a hledá cestu ke smíření. "Pokání" je román, který vás dojme a přiměje vás přemýšlet o důsledcích našich činů. Je to kniha, která zanechává trvalý dojem a nabízí silný pohled na hluboká témata, která jsou univerzální a nadčasová.
Nemůžu se rozhodnout mezi 2* a 3*; dost dlouho jsem se nemohla začíst, Robbieho část šla úplně mimo mě. Ale mělo to svoje místa a chápu, proč je kolem toho takový haló.
Na těch knihách, které vás na konci přimějí pochybovat úplně o všem, co se stalo, přece jen něco je.
Pokání jsem viděla první jako film, ale protože mám díla McEwana moc ráda, sáhla jsem alespoň po audioknize. Překvapilo mě, jak věrně se filmová adaptace držela předlohy. V průběhu poslechu jsem se však nemohla zbavit dojmu, že některé části díla byly zbytečně natahované. Tím spíš jsem byla ráda, že jsem knížku poslouchala, protože kdybych ji četla očima, nejspíš bych měla tendenci ji často odkládat. Příběh jako takový je však opravdu dojemný a má velký potenciál chytit za srdce.
Velmi jsem se těšila na interpretaci Taťjany Medvecké, kterou mám jako herečku moc ráda. Přesto jsem však z jejího hlasu nebyla tolik nadšená, jak jsem čekala. Místy působila trošku monotónně, způsob frázování občas neseděl přesně k tomu, jaké pasáže zrovna četla (př. některé dojemné scény působily v jejím přednesu lhostejně). Až na tyhle části se mi ale její hlas poslouchal velmi dobře, nicméně to patrně není audiokniha, ke které bych se ještě někdy vrátila. Nelituju ale, že jsem se do ní pustila :)
Asi jsem od toho čekal mnohem více. Zejména po přečtení recenzí tady na webu. První půlka knihy byla strašně zdlouhavá a dosti nudná. Druhá to trochu vylepšila, ale teď po cca měsíci, kdy to tu píšu si skoro nemůžu vzpomenout, jak to všechno dopadlo.
Možná jsem jen neměl dost trpělivosti. I když jsem se snažil a měl na čtení čas. Bohužel se autorka snažila, aby vyprávění bylo barvité jako podzimní den, který občas naruší slunce mezi mraky, jež připomínaly zvířata z dob dávno minulých. Četl jsem a slova se mihotala v příběhu tak košatém, že by leckterý básník nedokázal lépe vyjádřit hloubku písmen spojujících příběh v linii plnou emocí nepodobných barvám duhyMým pohledem: poslední dobou jsem četl Šikmý kostel nebo Námi to končí, z podobné oblasti a byly to úplně jiné zážitky. Proto dvě hvězdy.
Brilantní! Ale...
je na škodu se dívat předem na vskutku věrné filmové zpracování, které ve dvou hodinách nám dostatečně shrne celý děj, filozofické otázky, bolestivé flashbacky všech hlavních postav, přičemž se film do nejpodrobnějších detailů drží knižní předlohy.
Škoda tkví v tom, že vás nemůže nic překvapit, vše bylo již řečeno včetně vnitřního boje, který bývá záležitostí pouze knižní.
Přesto je to malý poklad, příběh dvou lidí, kterým jedna malá rozmazlená holka vzala jejich čest, štěstí, budoucnost i životy. Byli od sebe odtrženi a celý děj se nadále soustředí na ono rozebírání úhlů pohledu zločinu malé Briony. Možná že se kála, časem... ale to neznamená, že jí musí být odpuštěno.
Knihou nás nadále provází zživotnění duševního rozpoložení hrdinů i antihrdinů do stavu počasí, dusivosti letního dne, rozčilujícího bzučení hmyzu, silné vůně květin či chladu kovu na zábradlí. Tak živé vjemy, které přímo útočí na lidské smysly.
Konec je znám a vše se k němu svažuje, nedokáže ho odvrátit ani ono velké POKÁNÍ...
Silný příběh o lítosti, bolesti a pokání.
Všechno pokání světa stejně nezmění chybu, které se dopustila. Jedno špatné rozhodnutí neúprosně ovlivní životy jejich milovaných ať svého špatného úsudku lituje sebevíc.
Dokonale napsané. Mistrovsky vylíčená doba, válka i charaktery.
Nejsem si jist, jestli by...
...v roce 1940 úřady přikládaly takovou důležitost svědectví desetiletého dítěte,
...postižení dospělí později nebyli schopni pochopit, že dítě plně nerozumí důsledkům svého jednání,
...popisů válečných hrůz nemělo být méně.
Ale je to rozhodně působivý, dobře napsaný příběh, který zaujme. Škoda překladatelských chyb: např. "2 biliony lidí na světě", "kabina v lesích", apod.
+Jedna hvězda navíc za excelentní interpretaci Taťjany Medvecké pro audioknihu.
Každý si skládáme svůj příběh, svou verzi reality, z toho, co vidíme ...
... souhry okolností jsou nevyzpytatelné ...
"Ano, viděla jsem ho, viděla jsem ho na vlastní oči."
... přepsaná skutečnost ... upravený osud ... kde je hranice - viny a nevinnosti -
"... s nepříjemným pocitem okolo žaludku si uvědomila, že to, co ví, není vysloveně, nebo alespoň ne jenom, založeno na tom, co bylo vidět. Nebylo to jednoduše tak, že jí pravdu sdělily její oči."
... a tak se události rychle rozeběhly a vymkly kontrole ...
"...celá dychtivá, chtěla vyhovět ... a tak narušila proces ... už věděli, co chtěli ... utvořili si vlastní názor"
... jenže tohle, Briony, není fiktivní příběh, ale život svázaný paradoxy
... až mnohem později, realitou života nalezené významy, si vyžádají odpuštění ...
Od prvopočátku nepříjemně dráždící atmosférou zašlé slávy let minulých protkaný příběh, který vás donutí v nevyřčené předtuše, opakujícími se scénami, jež mění pozorovatele, a tedy úhel pohledu, na úplném konci (při zpětné perspektivě) vidět vše v úplně jiném světle ... iluze zmizí ... ale stejně si nejste úplně jistí, zda vidíte správně ...
Svou nepřístupnou, mně až nepříjemně úzkostnou, atmosférou, mi Ian McEvan připomínal Kazuo Ishigura a jeho příběhy (Neopouštěj mě), však taky hlubiny svědomí (ta místa, kde přemítáte o důsledcích svých činů a rozhodnutí) jsou dost tíživým tématem, ale ještě něčím mi ho připomněl, taky tím, jak jsou stejně literárně krásně napsané, a tak tento komentář ukončím "šťastně" ...
"štěstí to jsou ty prchavé okamžiky osobního neklidu, který se dá rozptýlit jenom tak, že se poddá radosti a vzrušení"
... i když se jedná "jen" o štěstí vytržené z kontextu ... nezapomeňte totiž, že záleží na tom, kdo se dívá a co vidí ...
Vzdávám to po pár stránkách. Nepamatuji se, kdy naposledy jsem byl takto zmatený při čtení. Dějově jsem se nechytil na jediném odstavci.
Patrně bude na vině i překlad, ale styl byl značně rozvleklý a kostrbatý, souvětí divně postavená a leckdy na první přečtení nejasná. Příběh se taky táhl, až ve druhé polovině se začal zřetelněji odvíjet... Nepomohla ani redakční práce, která si zejména s interpunkcí hlavu nedělala a sázela čárky (a někdy i uvozovky) podle aktuální nálady, někde nechávala slova, která zjevně měla být vymazána, z Grayovy anatomie se najednou stala Graysonova atd. Škoda. Od Odeonu, navíc u takhle proslulého díla, bych čekal o dost víc. Neříkám to často, ale u mě v tomhle případě vede film.
Tak jsem si konečně přečetla Pokání od mého oblíbeného Iana McEwana.
A ano, byla to síla! Autor zvolil důležité téma a zasadil ho do válečného prostředí…
Postavy byly zajímavé. Jen tedy první polovina na mě byla dost popisná, druhá byla lepší, ale trošku mě zklamal konec.
Od autora u mě proto stále vede Betonová zahrada.
Nekonečne dlho mám túto knihu v knižnici. Už som aj videla film a musela počkať, kým naň zabudnem. Úspešne. Dosť dobré to bolo! Ba až veľmi. Mňa to chytilo hneď odzačiatku. Zvláštny podmanivý štýl rozprávačky a zápletka - veľká veľká vina, ktorá hádam ani nejde odpustiť. Sttašne to bolo silné, dlho budem nad tým premýšľať.
Robbie by do té války najisto musel jít i bez Briony a jejího udání. Kolik takových tragických osudů se za války odehrálo, bolí srdce jen pomyslet.
Příběh je krásný, vášnivý, brutální, morbidně detailní, ovšem zároveň líbezný. Autor se na můj vkus zabývá popisem velmi nezáživných detailů, které čtení trochu brzdí. Přiznám se, že jsem chvílemi přeskočila i několik stránek, abych se pohla z místa. Filmové zpracování je skvělé!
Poslední dobou mě děsně nebaví psát komentáře ke knihám. Přitom bych o nich tolik chtěla říct, doplnit hodnocení a případně si pro sebe uchovat, jaké pocity jsem z knihy měla. Jasně, taky si klidně můžu psát doma čtenářskej deník, ale tady je to jaksi jednodušší.
Pokání bylo mou nejoblíbenější knihou na střední a tak nějak jsem najednou měla tendenci si ji přečíst znovu. A ano, furt je skvělá. Furt je asi má nejoblíbenější. Je v ní vše - křehké rodinné vztahy, propast mezi bohatými a chudými, velmi velmi pevná láska, strašná válka a její hrůzy a dopady, odpuštění. McEwan se tu rozjel a v knize se objevuje obrovské množství krásných metafor, což někomu může přijít protivné. Na knihu je opravdu třeba se dobře naladit. Pak chytne a nepustí. Akorát Briony mě srala pořád stejně.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Tohle byl čtenářský zážitek. Dávám 10 hvězdiček z 5. Mistrně rozehrané drama, kdy čtenář vůbec netuší, co ho čeká a do toho výbuchy emocí mladé hrdinky, která si se svým dospíváním a změnami v okolí vůbec nevi rady. Není to žádné lehké čtení, je to poetické, vyvolá v nás spoustu emocí, zavede nás do období války, do období příprav na vojenský úder a i přesto jsou tyhle malé věci důležité, pro hlavní hrdinku možná důležitější než ty velké. Děkuji