Poklad na Tolštejně
Adam Votruba
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272459/poklad-na-tolstejne-5xH-272459.png
4
3
3
Pověsti z Jiřetína pod Jedlovou a Lužických hor
Přidat komentář
Útlounká a nenápadná publikace v sobě skrývá víc než bych čekala. Není to tím že by mne tolik nadchly pověsti a vyprávění v ní obsažené (i když některé opravdu nejsou špatné), ale jednoduše nelze neocenit obrovské množství práce, které si autor dal se sháněním podkladů a také (což dneska není úplně normou) s obsáhlými poznámkami které zabírají plnou desetinu celého obsahu a v nichž uvádí nejen zdroj příběhů, ale i historické souvislosti, nepřesnosti a faktické dodatky. Dost navíc mi připadaly dvě cikánské pohádky, přidané zřejmě proto, že je vyprávěla místní rodačka, ale nemající absolutně žádnou souvislost s krajem. Navíc neměly žádnou pointu ani vtip a i když autor uvádí že jeho cílem bylo uvést je autenticky, nechápu co je zaznamenáníhodného na vyprávění které by nápaditostí trumflo i tříleté dítě. Aby mne někdo nechtěl podezírat ze zaujatosti, děj jedné z nich, uvedený ve stejném stylu jakým byl vyprávěn, tj. v holých větách:
Cikánská žena se nemodlila. Bůh jí řekl ať se modlí. Ona řekla že to neumí. On jí řekl ať se to naučí. Ona se to naučila a stejně se nemodlila. Pak umřela. Protože se nemodlila. Protože kdo ctí Boha, tomu je dobře.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Folklor atomového věku |
| 2009 | Namažeme školu špekem |
| 2022 |  Svrchovanost zprava i zleva / Zvrchovanosť sprava aj zlava |
| 2009 | Václav Babinský: Život loupežníka a loupežnická legenda |
| 2013 | Paradox úroků |
Zatím asi nejpoctivěji zpracovaná sbírka pověstí z jednoho místa, jakou jsem kdy měl možnost číst. Adam Votruba nezapře etnologické školení, osobní sepětí s Jiřetínem ani určité literární ambice, což je asi nejlepší kombinace. Nadto projevil vydatné úsilí při shromažďování materiálu, jeho úpravách, systematizaci a komentování – koneckonců právě doslov, poznámky k jednotlivým pověstem a soupis zdrojů pokládám za nejobdivuhodnější a v jistém smyslu nejinspirativnější část této drobné publikace.
Dlužno přiznat, že pověsti a vyprávění jsou kolísavé úrovně a poutavosti. Čtenářům navyklým na uhlazená, často slohově archaizující nebo poetizující podání, dost možná nebudou Votrubovy záznamy vždy po chuti, zvláště v oddílech Co se povídalo a Ze vzpomínek pamětníků, kdy občas snad až příliš odrážejí povídavost informátorů. Totéž platí pro dvě cikánské „pohádky“ se značně naivistickým kouzlem a jazykem tak prostinkým, až mělkým.
Ale říkám si nešť: To všechno k obrazu Jiřetína v tomto typu lidové slovesnosti, potažmo etnologických pramenů zkrátka patří. Historické i strašidelné legendy, zkazky o osudech loupežníků tu reálnějších, tu méně reálných, ale i příběhy Romů, hospodské povídačky, vzpomínky či srandahistorky hraničící s tlachem. Je dobře, že to zachytil, zahrnul do knihy a tento proces patřičně zaznamenal v komentářové části. Ostatně nikdo není nucen číst publikaci od začátku do konce. Já ovšem Jiřetín, Lužické hory, Labské pískovce, České Nizozemí i přilehlou část Horní Lužice dobře znám, většinu identifikovatelných míst z pověstí jsem navštívil, takže jsem knížku četl s chutí a prohloubila můj vztah k tomuto kraji malebnému, divokému a současně zraněnému.