Poklad Uctívačů ginga
Svatopluk Hrnčíř
Uctívači ginga série
< 2. díl >
Tajemství neviditelného srubu: Příhody slavného klubu Rychlé šípy ovlivnily už několik generací a znovu ožívají v dobrodružstvích dnešních kluků a děvčat. O jednom z nich vypráví i Poklad Uctívačů ginga, druhý díl z trilogie Svatopluka Hrnčíře. Vydejte se v něm do Stínadel a na tajuplný ostrov za záhadami, které začaly objevem neznámého příběhu "Rychlé šípy hledají gingo". Kniha vychází v druhém vydání s původními ilustracemi kreslíře Rychlých šípů Marko Čermáka, s novou obálkou od téhož autora a je doplněna rozsáhlou vzpomínkou na Svatopluka Hrnčíře.... celý text
Přidat komentář
O kousek lepsi nez jednicka. Dve linie, ltere se spoji knize velmi pomohly. Jako nadseny ctenar tohoto druhu literatury jsem i jako hodne odrostly, byl spokojen.
Výborné pokračování Ostrova uctívačů ginga, opět záhady, zápletky, šifry, tajemství, propletené tentokráte ještě s osudy jednoho z dávných členů Uctívačů ginga, který zažívá podivná dobrodružství na svých cestách ve světě až po návrat domů. Silně sympatická mi byla legendární postava Jakuba Struny, známá již z prvního dílu. Působil na mě silně jako Vojtěch Vont anebo Široko z Foglarovek. I Sváťovi se daří tvořit děj tajuplný a mnohdy až s tragickým koncem. Viz. zajímavá postava Prunuse-Trnky, cestovatele a vynálezce. Ale trochu mě tam mrzí, že Tomáš a částečně i Milan skutečně odstrkují od hlavního dění Katku, bez které by byli páni kluci občas dost nahraní. Přesto plný počet hvězd. Doporučuji. Howgh.
O poznání lepší než první díl trilogie. Příběh je opět těžko uvěřitelný, nicméně zároveň je velmi poutavý a tajemný, navíc s nádechem exotiky z prostředí Egypta a Himalájí. Postava Adama Prunuse Spinosy, jakéhosi "druhého Cimrmana", je velmi zajímavá, a totéž platí o Dominiku Ettrichovi i prostředí kláštera sedmi zvonů. 75 %
Přišla mi o trochu lepší než ostrov uctívačů ginga, zvlášť se mi líbily dvě dějové linie které se nakonec spojí..
... aha, to gingo bylo tady. To jen podporuje můj komentář u prvního dílu - vážně se mi ty knížky nijak výrazněji do mysli nezapsaly. :-(
V pokračování knihy "Ostrov Uctívačů ginga" se setkáváme opět s trojicí kamarádů, pátrajících po odkazu tajemného Faraóna. Jejich příběh se prolíná s jiným, Dominikovým, který byl vyvržen na břeh velkého jezera a jehož se ujali mniši kláštera Sedmi zvonů. A právě opat tohoto kláštera mně byl nejsympatičtější postavou, se kterou je spjata nezjištná pomoc neznámému muži, který ztratil paměť, úcta a respekt k cizímu náboženství, i důvěra a vděčnost Dominikovi, jehož návštěva bude mít pro klášter přínos. Prostě vlastnosti, který je dnes poskrovnu.
Autorovy další knížky
1999 | Ostrov Uctívačů ginga |
2008 | Cour a Courek |
2006 | Vynálezy pana Semtamťuka |
2002 | Velká kniha komiksů z časopisů Větrník a Pionýr |
2004 | Klub dobrodruhů |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Druhý díl mne svého času zaujal méně, možná proto, že mi přišel i méně uvěřitelný. Předně se mi už jako mládežnici nechtělo věřit, že by někdo něco podobného opravdu reálně prožil a bližší jsou mi knihy, kde čtenář skutečně může zažít to, co hrdinové. Komu z nás se ovšem poštěstí najít nejen tajný srub, ale zejména přes 150 let staré zápisky podivína s Cimrmanovou invencí a výrazně zajímavějšími životními osudy? Pak mi moc nevoněly (a to ani dnes) Hrnčířovy hrátky se slovy, patrné (ale v menší míře) už v prvním díle: norýšové, mašíblové, nyní k tomu Katčiny neologismy typu chlupohrabka apod. Co vedlejší postava, to fiktum faktum další zvláštnost ve vyjadřování, což mělo působit odlehčeně a komicky, ale mně to spíše obtěžovalo, protože v takové statistické míře tak lidi prostě nemluví :-). A pokud si mohu dovolit být ještě chvíli rýpavá, tipla bych si, že Prunus Spinosa by svůj odkaz v té době napsal spíše německy než česky.
Draci v prvním díle mi přišli trochu moc, ale Křivodol, poustevník, pyramida a další v díle druhém na mně působily již přehnaně. Což mi připomíná, že jsem zatím nesplnila svoji osobní výzvu, podívat se do mapy a zjistit, zda uvedená místa skutečně existují. Pokud ano a vše je tam tak, jak autor píše, mé hodnocení nebude zdaleka tak příkré!
Dějová linka s Dominikem druhým ve druhém díle akcentuje to, že Hrnčíř vlastně vůbec nepracuje s Vonty. Vypůjčil si název jednoho z uskupení, vytvořil mu vlastní historii a zvyky a přesadil ho ze Stínadel do Podkrkonoší. Uctívači zde tak fungují spíše jako turistický oddíl Jakuba Struny a názvem natěšení znalci Rychlých šípů tak z četby mohou odejít rozčarováni. Z knihy mi nebylo moc jasné, v jaké době Struna vlastně působil, ale Hrnčíř se tomu možná s ohledem na naše politické dějiny úmyslně vyhnul.
SH píše velice pěkně, čte se dobře a jeho knížka má vše, co od tohoto žánru očekávám - prázdniny, partu sympatických dětí, kterým zdatně sekundují sympatičtí dospělí (ovšem v 99 % případů pouze muži), přírodu i dobrodružné řešení záhad. Jen na ta foglarovská Stínadla navazuje velmi volně, ba spíše nenavazuje.