Pokoj pro hosty
Dreda Say Mitchell
Doma je tam, kde máš noční můry. Lisa, problémová mladá žena s pohnutou minulostí, nemůže uvěřit svému štěstí, když objeví k pronájmu krásný velký pokoj v obrovském domě. Bydlí v něm milý a přátelský pár, který dům vlastní. Všechno se zdá být v pohodě, dokud ve svém pokoji nenajde sebevražedný vzkaz. Když ale oba vlastníci trvají na tom, že pokoj nikdo před ní pronajatý neměl, Lisa začíná mít pochybnosti. Má potřebu odhalit tajemství o muži, který v pokoji žil před ní, ale když se začne dít jedna podivná událost za druhou, cítí se ohrožena. Někdo nestojí o to, aby Lisa zjistila pravdu. Lisu začnou čtyři stěny domu a jejich tajemství skličovat a čím dál víc se propadá do pekelné zrcadlové síně, kde si není jistá, co je a co není skutečné… Tenhle pokoj si už jednu oběť vzal. Má v plánu si vzít další?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2020 , KalibrOriginální název:
Spare Room, 2019
více info...
Přidat komentář
Uznávám, že se mi příběh líbil. Možná byl trošku přitaženy za vlasy, ale bavilo mě napětí, které kniha neustále udržovala. Též vykreslení hlavní postavy a jejích pocitů. Chvílemi mi ale vadila jakási kostrbatost. Ve výsledku jsem ale spokojená, kniha se četla rychle.
Začátek tohoto příběhu začal velmi slibně,ale děj mě zklamal.Zápletka je pro mě nelogická.Kniha nad kterou se nesmí moc přemýšlet.
Bylo to čtivé a celkem napínavé. Chtěla jsme stále vědět, jak to tedy bylo doopravdy a to mne ve čtení popohánělo.
Co se týká příběhu, ten je velmi slušný a moc se mi líbil. Autorka skvěle pracuje s napětím, chvílemi jsem ani nedýchala. Jenom forma působí nešikovně a zbytečně sešroubovaně, přičemž mi na konci vadilo pár nelogičností. Přišlo mi to zkrátka mírně chaotické, ale za přiměřeně dusnou atmosféru, zajímavé postavy a tajemství domu dávám 3*. Ta jedna postava, přesně, jak píše Trudoš, mohla být propracovanější. Na druhou stranu je ale dobrá psychologie u Lisy, které vidíme úplně do hlavy, takže bych to nepovažovala za zásadní problém. Rozhodně pro mě bylo nečekané, jakým směrem se příběh začal zhruba uprostřed ubírat.
Nakonec to nebylo tak špatné, jak jsem se obávala na základě komentářů níže. Místy mi to nedávalo smysl, ale v závěru se vše vysvětlí, takže i to nakonec do příběhu zapadlo. Občas to bylo tajemné, něco se dalo předvídat, jindy to zase bylo docela překvapující, takže ve výsledku docela slušné počtení.
Kniha se mi četla dobře, závěr byl překvapivý, dostala jsem, co jsem očekávala, takže za mě spokojenost.
Ačkoli Lee Child na přebalu knihy tvrdí, že lépe už to nejde, tak já si myslím, že tohle se tak úplně nepovedlo, resp. mohlo to být mnohem lepší. První polovina knihy je čtivější a méně chaotická než ta druhá. Trochu to na mě působilo, jako by autorka vlastně nevěděla, co s příběhem, kam ho posouvat, a tak byla celá zápletka nějak podivně našroubovaná a krkolomná.
Tulipán a tulipaní,
celý den se sobě klaní.....
Lee Child napsal jako hodnocení této knihy: Lépe už to nejde. A já říkám: "Ale jde, jde to mnohem líp!".
Bedlivě jsem četla, abych se přes většinou nudný text a nesympatické postavy dočkala rozuzlení, které stejně za moc nestálo. Takže-když si knížku nepřečtete, o moc nepřijdete.
Psychotriller, u něhož by si Alfred Hitchcock jistě s požitkem vychutnal svůj nedělní doutník. Dreda Say Mitchellová dovedně dávkuje schizofrenní napětí, staví před čtenáře jednu záhadu za druhou a průběžně jej nutí nad celou situací přemýšlet a kombinovat. V její neprospěch mluví pouze dvě věci – tu hru hraje příliš dlouho, takže od určitého momentu je nedůvěra všech zúčastněných (a zároveň jistota, že nikdo z nich neříká pravdu) spíš na škodu než k užitku, přičemž finální odhalení je právě tak nepravděpodobné, jak se člověk po celou dobu vyprávění podvědomě obává. Lépe řečeno, chybí důmyslněji zpracovaná psychologie postav, která by jejich chování dala nějakou logiku. Mně zkrátka nestačí o někom prohlásit, že je šílený, a proto zabíjí, když vše ostatní mluví v neprospěch jeho vražedného chování. Šokující odhalení je šokující pouze v případě, že je uvěřitelné. Přes to všechno nemůžu říct, že bych nedostal, co jsem čekal, a to na poměrně malém prostoru s přijatelně střídmým obsazením.
Tak podle anotace jsem se těšila, ale obsah mě zklamal. V půlce jsem chtěla odložit, protože mě děsně štvala jak Lisa, tak i pár, který jí dům pronajímal..
Nakonec jsem dočela, ale je proto že už jsem byla za půlkou..tak aby to nebyla uplně ztráta času..
Někteří tu tvrdí, že byla zápletka předvídatelná. Už jsem toho přečetla poměrně dost, takže možná jen nemám tu správnou inteligenci, ale já jsem zápletku neodhadla ani na posledních stránkách. Takže musím hodnotit pozitivně. Knížka je skvělá, udrží vás v napětí. Od začátku se seznamujete s postavami, které vlastně zatím nic hrozného neprovedly a ani na sebe nic nestihly prozradit, ale i přesto je vám z nich chvílemi špatně. Samotný název knihy prozrazuje, kde se bude děj odehrávat. Jestli čekáte jednopokojovou nudu, budete zklamaní :) Autorka popisuje i ten jeden jediný pokoj takovým způsobem, ze kterého vás mrazí a chcete na hlavní hrdinku prostřednictvím řádků zakřičet, aby odtamtud zmizela. Četla jsem jedním dechem.