Zlatá lilie
Richelle Mead
Pokrevní pouta / Pokrvné putá série
< 2. díl >
Povinnost, nebo láska? Co zvítězí? Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs.
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , DominoOriginální název:
The Golden Lily, 2012
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byl teda nářez kdy hlavní představitelka Sydney udělala něco co jsme vůbec nečekal Utekla
Tenhle díl mě donutil se zamyslet nad tím co jsou vlastně alchymisté zač a jak moc jsou jejich názory zvláštní. Opravdu lituji Sydney, která musí denně svádět boj mezi tím být dobrá alchymistka a postupovat podle pravidel dle kterých jí vychovali a tím řídit se vlastním rozumem a pocity. Jsem zvědavá, jestli se v dalších dílech dozvíme o praktikách alchymistů o něco více.
Celkově mě jak postava Sydney, tak Adrian baví, jejich chemie je skvělá a líbí se mi, jak spolu fungují. Miluji Adrianův humor, a to, jak dokáže situace zlehčovat. U Sydney mě hrozně baví to, jak je neohrabaná v sociálních dovednostech a snaží se na spoustu věcí přijít analyticky, ale u vztahů s lidmi jí to moc nevychází s čehož se občas vyvine poměrně úsměvná situace. Jediné, co mě na Sydney štve je to, jak moc se podceňuje a srovnává se s ostatními, ale čekám že s překonáním tohoto zvyku jí někdo v průběhu příběhu pomůže.
I přes pozvolnější začátek, kde se řešili hlavně vztahy mezi jednotlivými postavami jsem byla ihned pohlcena příběhem a když se v druhé polovině začali rýsovat akčnější zvraty, kniha už se v podstatě nedala odložit. Některé zvraty byli dost nečekané a jsem velmi zvědavá, jak se budou dál vyvíjet, protože čekám že jsme o některých věcech neslyšeli naposledy.
Navíc ten závěr byl naprosto skvělý a zároveň strašný, protože celá ta scéna lámala srdce. Autorka navíc usekla knihu v tu nejhorší možnou chvíli a já se nemůžu dočkat toho co se bude dít dál.
Musím říct, že série Pokrevní pouta mě baví o něco více než Vampýrská akademie, kde mě chování hlavních hrdinů od určitého okamžiku dost rozčilovalo. Takže pokud jste sérii ještě nečetli mohu rozhodně doporučit. Jako bonus díky nádherným obálkám od Adéla Stopka vypadají krásně i v knihovně.
Za knihu v rámci spolupráce děkuji Booklab.
Na druhý díl Pokrevních pout jsem se moc těšila a nakonec s ním strávila jen pár hodin. To se prostě nedalo odložit.
Zlatá lilie není nabitá akcí, ale zaměřuje se hlavně na postavy - jak zvládá vampýr chodit s obyčejnými lidmi do školy a první zamilovanost, jak se alchymistka snaží ukočírovat svůj vztah k někomu, koho by měla nenávidět… Richelle Mead ale píše tak čtivě, že vám akční scény nebudou vůbec chybět a příběh si moc užijete.
Já se zamilovala do hlavních postav. Adrian a Sydney jsou naprosto boží. Každý z nich řeší svoje osobní problémy a je úžasné, jak se ten jejich vztah vyvíjí. A věřte, že nechcete končit scénou, kterou si autorka na závěr vybrala, když pokračování ještě není skladem.
Děkuji nakladatelství @slovartcz & @booklabcz za knihu. #spoluprace
Vnímám určitou paralelu s VA - hlavní hrdinky jsou sympatické, zatímco jejich blonďaté kamarádky se stejným taťkou nikoli. Příchod Dimitrije byl ale velmi příjemný, jeho energie šla v knize hodně poznat a na chvíli jsem měla pocit, že by to tam mohli přežít. Jinak se mi zdá celý ten plán na hranici zdravého rozumu - pokud blaho celého morojského světa závisí na přežití malé holky, kterou hledá nejeden padouch, nepřipadá mi nehlídaný pobyt na střední škole úplně ideální - nikdo s ní netráví polovinu dne a jediné, co ji drží naživu, je to, že její poloha není známá. Což mi přijde jako velký hazard i vzhledem k tomu, že se Jill promenáduje po poměrně velkém rušném městě, fotí se do katalogů, baví se s místními atp. zatímco po ní jede pátrání.
KAŽDOPÁDNĚ, styl autorky mě opět bavil. Vývoj Adriana a Sydney naskočil na vlnu jiskření a náznaků, které všemu dodávají trochu spád. Akorát to způsobuje další a další vnitřní rozkoly, které se objevují dost často. Linka jménem Brayden byla vtipná, konečně se uvolnila ta stojatost příběhové linky (čekáme, skrýváme se, něco jen tušíme, něco snad trochu cítíme, něco nám možná hrozí) a konečně se objevily nové náměty a nová místa.
Zlatá lilie je mnohem zdařilejší oproti prvnímu dílu ze série. S Jill, kterou jsem si stále vůbec neoblíbila, naše hlavní hrdinka naštěstí tolik interakcí nemá. Dozvídáme se zde i něco málo navíc ohledně čarodějnictví, což by mohlo být i rozvinuto více. Adrian se zde vyskytuje také hojněji a je to momentálně má nejmilejší postava. Jeho konverzace se Sydney jsem si užívala. Stále beru v potaz, že se jedná o knihy, které jsou určeny mladším čtenářkám, i přesto mě příběh bavil.
Zajímavý příběh, ale opět velmi málo akce. Příběh je natahován nudným vyprávěním školských problémů a akce se objevuje opět až na konci.
Skvělé pokračování. Objevilo se zde několik nových zvratů, vytvořily se nové vztahy, některé zanikly. Dočkali jsme se na chvíli i Dimitrije, za což jsem ráda. Vztah Sydney a Adriana se konečně pomalu začíná vyvíjet. Adrianův vývoj na mě působí velmi dobře, jedná se o mou oblíbenou postavu. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Adriana tady mám ráda mnohem víc než ve VA a mám ho i radši než Dimitrije. Líbí se mi magie, kterou Sydney konečně začala používat.
Další podařená série od Richelle Mead. Četla jsem od ní všechno co vyšlo a vždycky se mi to líbílo :-) stejně jako u VA je to spíše pro mladší ročníky, ale to mi nevadilo :-) Jen mě mrzí , že jsem si to nemohla přečíst, když jsem já byla ten mladší ročník :-)
Tohle bylo ještě lepší než první díl. Syney je skvělá hlavní hrdinka, Adrian je prostě Adrian a já ho miluju. Richelle Mead je zkrátka sázka na jistotu. A teď bych si poprosila další díl.
Pokrevní pouta mám jako sérii ráda, možná mě baví víc než VA, a to především díky hlavním hrdinům, kteří mi jsou přece jenom sympatičtější.
Jasně, jet čtení pro teenagery, ale stále se mi to líbí
Príbeh Sydney a Adriana sa mi veľmi páči avšak nudné školské problémy, ten "milostný" vzťah, ako ho nazvali v anotácii, s tým Braydonom, a skoro nulová akcia ma veľmi unavuje a musela som sa do čítania nútiť. Zase raz ma to chytilo až ku koncu knihy, inak to bolo také... Nemastné, neslané.
Série mě naprosto upoutala...Sydney to nemá jednoduché, najednou všechno, v co věřila, a co pro ni bylo alfou omegou se začne pomaličku bořit, a ona poznává, že všechno není tak černobílé, jak by se mohlo zdát. Naštěstí má okolo sebe přátele, které sice neodpovídají normám alchymistů, ale stojí při ní za každou cenu. Velmi se mi líbilo, jak důmyslně vymysleli plán na záchranu Soni. A každá taková událost mění Sydney její pevně vybudovaný vzorec chování a života.
Druhý díl dokonalé série. Sydney a Adrian jsou úžasní, kniha rychle plyne, děj má smysl. Nedokážu se od této série odtrhnout a většinou jí celou přečtu během týdne. Můžu jedině doporučit.
Štítky knihy
upíři láska magie alchymie pro dívky
Autorovy další knížky
2009 | Vampýrská akademie |
2011 | Poslední oběť |
2011 | Pokrevní pouta |
2011 | Trápení |
2010 | Stínem políbená |
4,8
Sydney zjistí, jak dopadl Keir po tom, co ho díky ní odvezli alchymisti a uvědomuje si čím dál víc, že její přístup by netolerovali už vůbec a kdyby na to přišli, tak by měli potřebu ji "napravit". Jenže i když ji odjakživa učili, že jsou vampýři zlí a nikdo z nich se s Moroji a dhampýry nemá paktovat víc než je nutné v rámci práce, tak začala považovat partu v Palm Springs za své přátelé. A díky několika událostem si začíná uvědomovat, že zrůdami můžou být i jiné rasy, třeba dokonce i ta její.
Adrian se začíná měnit před očima. Přestává připomínat toho mladíka, jakým byl a stačilo k tomu jenom to, aby v něj někdo věřil. Zamilovala jsem si jeho projevy vůči Sydney, to jak ji chrání i před někým, s kým se do konfrontace nechce pouštět. Je krásné sledovat, jak se vztah mezi nimi rozvíjí od úplného začátku.
Také se tu začíná trochu projevovat, jak alchymisti jednají, že to není vždy čisté a to ani vůči vlastním lidem.
Jak to, že zrovna nezodpovědný Adrian Ivaškov, který nic nebere vážně, si jako jediný všiml takových drobností? Jak to, že jako jediný chápe, co opravdu cítím?
Přestože je série psaná spíš pro mladší čtenáře, tak i přesto mě baví, i když vím co bude, ale prostě a jednoduše to má své kouzlo. Mezi drobnosti, které mě zarazily je třeba toto - jak je možné, že jeden Moroj, který je přeměněný ze Strigoje zpět, tak může používat svou magii a druhý ne, protože ji ztratil?