Pokřivená zrcadla
Diana Urban
„Vítáme Vás na večeři a znovu blahopřejeme, že jste byli vybráni. Nyní si musíte vybrat Vy.“ Co mají nejoblíbenější holka, nejzdatnější sportovec, premiant ročníku, hulič, osamělý vlk a osoba hudbou postižená společného? Všem se dostalo pozvání na večeři u příležitosti udílení stipendií, na které ale zjistí, že se jedná o past, protože je někdo zamkl do jedné místnosti s bombou, injekcí s jedem a vzkazem, ve kterém se píše, že mají hodinu na to mezi sebou vybrat někoho, koho zabijí…nebo zemřou všichni. Amber Prescottová je odhodlaná sebe i svoje spolužáky dostat ven živé, ale možná to tak jednoduché nebude. Nikdo totiž neví, co je spojuje nebo kdo by je chtěl vidět mrtvé. Jak procházejí událostmi uplynulého roku, které by nakonec mohly někoho dovést k rozhodnutí, že je všechny uvězní, je čím dál jasnější, že každý něco skrývá. Jak bomba tiká, zmatek se proměňuje ve strach a strach se přetaví v paniku, protože nejdůležitější otázka zůstává nezodpovězená: koho vyberou, aby zemřel?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , King CoolOriginální název:
All Your Twisted Secrets, 2020
více info...
Přidat komentář
Tak já jsem z tohohle díla opravdu nadšená a moc se mi to líbilo. Tyhle YA knížky můžu a dostala jsem to, co jsem od knihy čekala. Trochu romantiky, napětí, zvratů a citlivých témat, o kterých se pořád v dnešní době moc nemluví, i když by se mělo.
Hlavní hrdinka je sympatická a vžila jsem se do ní hned od první chvíle. Občas udělala hloupé chyby a rozhodnutí, ale to, co nakonec dokázala, tak jsem jen zírala s otevřenou pusou.
Konec byl opravdu nepředvídatelný a byla jsem mile překvapena, jak toto celé skončilo. Za co ubírám * je to, že některé pasáže knížky byly trošku nudné, zdlouhavé, ale za ten konec to opravdu stojí si přečíst.
Kto dobre pozná môj knižný vkus, tak vie, že Agathu Christie žeriem už prakticky od malička. No a jej veľdielo Deset malých černoušků je asi najväčšia klasika na svete a nedám na ňu dopustiť. No tak isto žeriem aj rôzne adaptácie tohto diela. Vždy keď má nejaké vyjsť, či už na televíznej obrazovke alebo knižne, neviem sa ho dočkať.
Takže Pokřivená zrcadla od Diany Urban bola pre mňa jasná voľba. Trochu som sa tejto knihy obávala (iba nedávno som totiž prečítala veľmi nevydarenú "adaptáciu" černoškov s názvom Hodný holky umírají první), no a moje obavy sa čiastočne naplnili a čiastočne nie.
Pozitíva:
▪︎Autorka má príjemný štýl písania, knihu som zhltla na jedno posedenie
▪︎Postavy a ich charaktery sú síce typické tínedžerské klišé a až tak ma nenadchli, no boli dobre vykreslené a uveriteľné
▪︎Príbeh mal pekne vygradovanú zápletku, ktorej nechýbalo napätie
▪︎Páčilo sa mi, ako autorka spracovala problematiku ťažkej šikany a pomsty
▪︎Prelínanie súčasnosti a minulosti do seba dokonale zapadalo a nútilo ma to obracať stránky raketovou rýchlosťou
Negatíva:
▪︎S knihou Deset malých černoušků má tento príbeh spoločné jedine to, že sa niekde zišla partia ľudí a nemajú odtiaľ ako vyjsť. A to je vážne málo. Inak je to úplne iný príbeh
▪︎Páchateľ tohto... počinu, je jednoducho extrémne predvídateľný. Prišla som naňho, no...veľmi skoro (nechcem spoilerovať). Chýbal mi tu moment prekvapenia, ktorý ku kvalitnej detektívne jednoducho patrí. Niečo, čo by ma prinútilo pomyslieť si, že toto bolo fakt premyslené, šokujúce alebo aspoň jemne prekvapivé
▪︎Záver knihy ma neoslovil. Autorka v ňom až príliš polopatisticky, doslovne a zbytočne podrobne vysvetlila motiváciu páchateľa a jeho prípravu celej pasce. Mala som pocit, akoby si autorka myslela, že jej čitateľom jednoducho nedopína...
Ak sa teda odosobním od nálepky "variace na Deset malých černoušků", knihu hodnotím ako takú príjemnú, nenáročnú YA detektívku na jedno popoludnie, ktorá neurazí, ale ani nenadchne. Ale tá obálka je top :).
Myšlenka se mi líbila, ale je to tak nějak jednoduše zpracované. Bavilo mě prostředí a jednání zúčastněných v místnosti (nechci prozrazovat), ale vcelku mě nebavila ta minulost, která ale vysvětlovala jednání těch osob, takže to tam samozřejmě být muselo. Asi už jsem odrostl střední škole a těm studentským problémům. Ale napínavý román to je, musel jsem dočíst.
Musím říct, že mě kniha nečekaně rychle chytla a nepustila. Musím říct, že jsem si oblíbila Amber a líbilo se mi, jak se pomalu odkrývala jednotlivá tajemství. Druhá linka k tomu byla samozřejmě zásadní. Celou dobu jsem si to fakt užívala a říkala si, že jsem zase jednou četla něco, co je super. Ale musím přiznat, že poslední zvrat moje nadšení trochu zchladil. Nevím, nějak mi to k tomu celému nesedlo. Neřekla bych to do dané postavy a z toho, jak ji člověk poznal během knihy mi to přišlo úplně mimo a to i na konci reakce dvou dalších. V tom souhlasím s Lutzinka. Takže ten konec trochu zchladil moje nadšení, ale jinak se mi to vážně líbilo.
Jakože wow, Pokřivená zrcadla jsou neskutečně čtivý psychologický thriller. Všechny ty postavy a ta bezmoc jsou tak skvěle vystavěné, že se opravdu nedá přestat číst. Také chci moc pochválit dvě linky, které se za mě moc hezky proplétaly. Z knihy mi běhal mráz po zádech, cítila jsem úzkost a při cca posledních 50 stranách mi tlouklo srdce.
Já bych asi knihu úplně nepřirovnávala k Deseti malým černouškům, ale jinak fakt super a moc doporučuji :-)
Téma šikany je tady dobře ukázané a je dobré na to upozorňovat, jinak nějak úplně nevím co dál psát. Skákání v čase mi vadilo, ale chápu, že pro děj a styl knihy to bylo nutné.
Chování Amber a na konci reakce Diega a Pryi mi připadaly naprosto neadekvátní, ale kdo ví, třeba to tak fakt někdo cítí.
Anotace knihy mě na první pohled zaujala, mám strašně ráda únikovky a podobné typy knih/filmů. Ale na můj vkus se děj vlekl poměrně pomalu.
Kniha neustále přeskakovala mezi dvěma dějovými linkami - minulostí a přítomností. Chvílemi bylo otravné, když se v přítomnosti dělo něco zajímavého a děj se opět přepnul do minulosti, kde se stále řešila jedna a ta samá věc.
Ve výsledku se ale dějové linky propletly pěkně do sebe a konec byl úžasný! Celé mé čekání se nakonec vyplatilo a konec mě zvládl poměrně překvapit.
Ještě abych se vyjádřila k postavám - jsou takové že nenadchnou a ani neurazí. Sašu jsem neměla ráda a ostatní byli v pohodě (ale jména se mi už pomalu vytrácí :D ).