Pokušení A-ZZ
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222288/pokuseni-a-zz-222288.jpg
4
170
170
Napínavý a vtipný vědecko-fantastický román vyjadřuje autorovo přesvědčení, že ani technický pokrok a relativní blahobyt nezbaví lidskou přirozenost jejích nedostatků. Sci-fi ve své realistické podobě. Odehrávající se v blízké budoucnosti. Kontrast běžného ubíjejícího života a dramatických mimozemských epizod.
Přidat komentář
Z dnešního pohledu trošku úsměvné, po téměř 40 letech je zajímavé srovnat současnost a tehdejší představu autora :-) Každopádně wrikom je teda určitě lepší název než chytré hodinky! Líbí se mi autorův styl, takový lehce básnický, jemně přecházející z třetí do první osoby. Postavy mi ale nesedí, v tomto jsem bohužel trochu pesimista. Myslím, že morálka by šla stranou. Možná dřív byli lidi čestnější nebo co, ale dnes, kdy má každý jen samá práva a žádné povinnosti, mi to přijde jako strašná utopie.
Páral na dalším "výletě" do oblasti žánru sci-fi, tentokrát představuje čtenářům planetu Agala. Opět vydařené, vtipné, podané s mírnou nadsázkou a také lehce filozofické (i když si osobně myslím, že jeho Válka s mnohozvířetem je ještě malinko lepší). Mám tohoto autora a jeho specifický styl psaní zkrátka rád.
Párala jsem si zamiloval už v pubertě přečtením "Profesionální ženy". Tento první pokus o Sci-fi mne zpočátku zanechával chladným, ale postupně mě kniha začala ohřívat stejnou intenzitou jako wrikomy na rukou testovacích subjektů :) . Příjemně gradovala a bavila.
před 40 lety sci-fi, dneska realita: "chytré" hodinky jsou dokonce ještě "výkonnější" než hnědé náramky
Když jsem poprvé četla Párala (Radost až do rána), chodila jsem do prváku. Jeho lehce ujetý styl mě iritoval a bavil zároveň. Proto mi přišlo docela milé, že se na svá tehdejší stará kolena vrhl na sci-fi - nějak mi ty jeho nadsázky a prazvláštní slovní obraty k fikci pasovaly líp. Už jen ta jména! Takže Aranka a Šarlík mě neskutečně bavili. Taktéž náměstek Navara a Juna Jandeková, co se opíjela vermutem. Jen tak na okraj podotýkám, že popis řeckého ráje a všech tamních radovánek a jeho srovnání s uplakaným československým koncentrákem mi na tehdejší dobu přišly velmi odvážné a velmi silné - už jen proto, že cestovat z hodiny na hodinu na taková místa bylo prostě za socíku nemyslitelné. Zápletka se celkem povedla a konec byl docela dramatický, i když návrat po letech byl pro mě trochu zklamáním.
A když jsem zavalena úkoly, zatímco ostatní mají leháro, vždycky si vzpomenu na litinová kolena Miloška Zvěřiny.
Na střední (možná už na základce) jsem tuhle knížku přečetla určitě víc jak desetkrát. Strašně mě fascinovala. Musím se k ní vrátit :)
Přečetla po letech znovu kvůli výzvě. Kdysi jsem od V. Párala četla prakticky vše (do 90. let, pak už nic), takže návrat ke stylu, který docela důvěrně znám a který mi dnes přijde poměrně laciný: všechno, co popisuje, má lákavé barvy a delikátní chutě, ale brzy se přejí a začne nudit. Dalo se číst vlastně jen kvůli tomu procesu pokoušení, který má svá rafinovaná místa (touha jedné z postav publikovat amatérské verše; ale svou roli hrají, jak jinak, i i střevíčky z hadí kůže; to druhá ženská představitelka už je jenom pitomá...). K zamyšlení je popis toho, jak nic ze zázračně nabytých radostí (ať už je to kariéra či kosmetická vylepšení) nepřináší postavám trvalejší pocit štěstí a často se obrací proti nim. Touha po lásce a po štěstí je velké téma, ale to už Páral rozebral třeba v Soukromé vichřici - a mnohem lépe.
Ovšem ženy, ach, jsou zde bytosti slabé a bezbranné, tak snadno podléhající; jedině muži, třeba i ti, co volný čas naplňují šoupáním modelů autíček po koberci, nějaký čas pokušení vzdorují, a kdyby nebylo těch nemožných žen, třeba by mužně odolali... Jestliže styl laciný, tak toto už nechutné, konec nahlouplý.
První ze sci-fi čtyřlístku Páralových knih (další jsou Romeo & Julie 2300, Válka s mnohozvířetem a Země žen), odehrávající se v zemi, kde budiž splněno každé vaše přání a skryté touhy. Jenomže nic není zadarmo a na Agale platí víc než kde jinde „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Páralovo oblíbené téma – vztah mezi mužem a ženou – tu přerůstá v otázku toho, co si vlastně přejeme, po čem toužíme, co věříme, že nás udělá šťastnými a hlavně kolik jsme za to ochotni zaplatit. S jasnou formou nadsázky, ale varovným podtextem Páral opět baví. Kdo má rád jeho styl psaní, nebude se nudit.
Pan Páral má pro mě kouzlo. Jeho příběhy se čtou hladce, slova kloužou jako užovky v mokré trávě.
Příběh Agaly, planety, která je schopna nabídnout úplně všechno a taky úplně všechno vzít, je sice trochu scifárna, ale ukazuje, co všechno jsou lidé schopni udělat. Ať už v tom dobrém nebo ve zlém. A taky dokazuje, že lidstvo je sice zkažené, ale když je potřeba, semkne se a vytrvá.
Četla jsem před maturitou. Vzpomínám si, jak jsem se měla učit maturitní otázky a já raději četla tuhle knížku. Moc hezké vzpomínky.
Hodně dobrý...
Vtipný moment odkazující k době vzniku románu: I v době přileb pro zvýšení IQ, mikroelektroniky, mezihvězdných letů a elektro-aut se vám může stát, že vám zmizí stěrače.
Připadá mi, že se v poslední době a explozi stále nových knih a autorů na Vladimíra Párala a jeho vizionářské knihy trochu zapomnělo, a je to škoda. Tuhle knihu už jsem párkrát četla a když jsem si ji znovu vzala teď do ruky, uvědomila jsem si, jak je stále současná. Právě nedávno mluvili někde o tom, co bychom dělali, kdyby teroristé například v Praze hrozili otrávením vody. A přesně tenhle modelový případ tam vlastně Páral má. A hle, po pár desítkách let, a může to být i skutečnost. Ale hlavně - v téhle knize, ale i v jeho jiných, mě fascinuje, jak dokáže vystihnout charaktery a jak se snaží objevit v každém zárodek slušného člověka. A tenhle optimismus v době, plné tv násilí, vražd a mnoha detektivních seriálů, mi velmi lahodí.
Už je to sice nějakou dobu, co jsem tuhle knihu četla, ale moc se mi líbila. Mám autora moc ráda, v knihovničce mi stojí mnoho jeho knih.
Sci-fi žánr vůbec nevyhledávám, ale tato kniha mně velice pozitivně a mile překvapila a navíc od českého autora :-).
Autorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Hodně poutavé sci-fi, s takovým nádechem sedmdesátkového komunistického filmu z ČR. Zápletka o tom, jak charakter člověka dokáže pokroutit neomezená moc a možnosti, v kombinaci s rostoucí závislostí na technologii, je nadčasová a ukazuje, že dostat všechno co si člověk přeje, jen tak zadarmo, není žádná výhra a cenu je nakonec potřeba zaplatit.