Pokušení být šťastní
Lorenzo Marone
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407501/bmid_pokuseni-byt-stastni-5Qw-407501.jpg
4
79
79
Příběh, ve kterém každý muž najde kus svého já Sedmdesátiletý Cesare Annuziata, starý bručoun, sobec a cynik, po smrti své ženy žije sám v bytě v jednom neapolském činžovním domě. S lidmi dobře nevychází, se svými dětmi si moc nerozumí, ale jedno mu nikdo neupře: nakažlivý smysl pro humor.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Vyšehrad
Originální název:
La tentazione di essere felici, 2015
více info...
Přidat komentář
na dřeň upřímný, bez servítek laděný barvitý příběh starého dobrosrdečného morousa. rozhodně kniha, která ti utkví v paměti a hodně toho po sobě zanechá. bravo!
Poslouchala jsem na ČRo a knihu mohu jen doporučit! Zábavné i smutné..... přesně takové jaký život je.
Poslední kapitola mě tedy dost dostala.
Zvláště když hlavní postava vyjmenovává svá LÍBÍ SE MI..............
Poněkud jednoduchý příběh s předvídatelným koncem po pár stránkách. Jako humoristické dílko dost slabé (pokud Vám nestačí ke smíchu líčení toho, jak hlavní hrdina raději již močí v sedě). Vykreslení psychologických vztahů mezi jednotlivými postavami tak mělké... Rozhovory na úrovni mexické telenovely. Aspoň že si hlavní hrdina na konci knihy koupil v automatu kafe a já si můžu odškrtnout položku ve Čtenářské výzvě.
Taky jsem využila poslech ČRo. Kniha se mi moc líbila. Samozřejmě také díky panu herci J. Dvořákovi. Ten knihu přednesl opravdu bravurně. Vše napsali čtenáři přede mnou. Souhlasím jen s pozitivními ohlasy. Jsem ráda, že jsem poslech objevila a rozšířila jsem si opět obzory a užila jsem si to.
I když se kniha zdá oddechovou, nakonec vlastně ani není. Pobaví, potěší, místy vás možná i nakopne, ale zabývá se těžkými tématy. Nakonec mě docela rozložila.
Čas od času si nějakou tu transformaci vyzkouším.
Poslouchala jsem ji v rámci rozhlasu ve výborném zpracování Jana Dvořáka.
Opravdu milá knížka, místy mě rozesmála a místy dojala. Ten příběh měl všechno!
Pane Jane Dvořáku, knihu jste přečetl nepopsatelně mistrovsky! Celou dobu jsem si sice představoval, že mi ji čte můj postarší spoluhráč z pingpongového oddílu, vdovec s podobným zabarvením hlasu. Zároveň mi však během poslechu došlo, že zhruba takto podobně bilancuju možná už teď po čtyřicítce. A co teprve, pokud se dožiju věku takřka osmdesátiletého vypravěče Cesara a ještě něco málo přibyde podobno tomuto zdánlivě smyšlenému ději.
Pane Marone, Vy nádherný citový vyděrači: "Líbí se mi... (!)
...i s jakou bravurou znáte lidské povahy, zákruty mysli. Krásná práce!
A nedivím se, že si to říkalo o zfilmování. Jen na to nebudu mít sílu. Tohle ať ideálně zůstane nahlas čtenou knihou. V této podobě má asi největší grády.
Nádherná, melancholická a vlastně i povzbudivá kniha. Věk je jen číslo a nikdy není pozdě na jakoukoliv změnu. Díky
Rovněž jsem poslouchala jako audioknihu díky Českému rozhlasu. Zpracování se mi moc líbilo a k poslechu mi kniha přišla skvělá. Je to nenáročné, oddechové, místy melancholické, ale často taky humorné.
Posloucháno jako audiokniha po čas Vánočních svátků. Opět se potvrdilo nepsané pravidlo: Komu není rady, tomu není pomoci. Sváteční čtení to asi není, ale nevadí. Nicméně, že by mě to nějak příliš nadchlo, se také říct nedá.
Hezké vyprávění, lidský příběh. Jeho transformace jsou famózní a naprosto uvěřitelný popis, jak se žije stáří.
I když je to od začátku průhledné, předvídatelné a mnohokrát použité, tak přesto je to hezké číst. Protoze člověk sem tam potřebuje nekomplikovane zprávy o tom, co je dobré a důležité!
Úžasné! Nemám slov, musela bych opakovat to nadšení, vyjádřené v předešlých komentářích. Poslouchala jsem a lépe bych to nevyjádřila: "Kvůli takové četbě na pokračování budu ráda platit koncesionářské poplatky Českému rozhlasu."
Knihu jsem poslouchala na Českém rozhlase ve výborné interpretaci Jana Dvořáka. Byl to velmi příjemný poslech. Možná i proto, že příběh stárnoucího Cesara Annuziata byl dojemný a přes veškerou tragiku vlastně optimistický. Je o člověku, který nachází smysl života vlastně až na jeho sklonku:
"...líbí se mi staré oprýskané rybářské čluny, vůně prádelen, řezník, jak řeže maso pravidelnými pohyby, líbí se mi červené tváře a třesoucí se hlas...Líbí se mi vůně právě narozených dětí a vzdálený zvuk klavíru, líbí se mi zvuk štěrku, po kterém někdo jde a ulice, co ubíhají jako potůčky mezi poli, líbí se mi fotbal v neděli odpoledne, vůně nového mýdla, zamlžená okna za zimních dnů. Líbí se mi ticho letních večerů a zvuk nočního příboje. Líbí se mi cvrnkání za oknem a dřevěné vařečky, líbí se mi vůně ženských vlasů...Líbí se mi ptáci, kteří se uchylují pod římsu než přestane pršet, líbí se mi město, když spí, bílá barva domů u moře a stará nádvoří se šňůrami sušícího se prádla...Líbí se mi ten, kdo každý den bojuje za to, aby byl šťastný."
Ano, i mně se líbí...
Audio - Český Rozhlas (ku poslechu do 10.1.2022)
Je to něžné, smířené, špičkující, místy syrové, odhalené na nerv a díky tomu prostě upřímné, melancholické navzdory. Trochu jako ruka zkušeného milence chvíli hladí, tady zatahá za nervy, onde dloubne do citlivého místa, už dlouho jsem se neocitla v tak živém příběhu.
(PS: zpracování ČRo je vynikající!)
Kdo nemá chuť se po přečtení komentářů do knihy pustit, vřele doporučuji poslechnout si její audio verzi. Kniha je velmi poutavě načtena Janem Dvořákem. Nyní k dispozici i v archivu na Dvojce Českého rozhlasu.
Štítky knihy
naděje humor stáří italská literatura senioři rozhlasové zpracování optimismus Neapol humoristické romány
Osobně mě kniha moc neuchvátila. Jedná se o jednoduchý příběh s poněkud plytce popsanými postavami.