Pole a palisáda
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1029/bmid_pole-a-palisada-vOO-1029.jpg
4
199
199
Osobité převyprávění mýtu o kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi. Autor zcela po svém interpretuje notoricky známou pověst, nedělá si nárok na historickou ani mytologickou přesnost, zato mistrně vykresluje polotemný svět starých Slovanů, jejich božstev a přírodních ďasů, dřevěných hradů a lesních svatyní. Na tomto pozadí sledujeme příběh Libuše, svérázné a statečné dívky, která přes své mládí a vnitřní nejistotu nalézá dost síly nejen ke vzdoru, ale i k pokoře a odevzdání. Její věštba o Praze i sám závěr knihy pak vyznívají jako prosté podobenství o muži a ženě.... celý text
Přidat komentář
Moc pěkné převyprávění známé pověsti. Nepopírá klasiku i jazyk místy zní jako ze starých kronik. Přesto je tu něco nového, něco navíc. Především pochybnosti, strach, nejistota a další pocity bájné postavy velmi zlidšťují a přibližují.
Já toho Urbana prostě neumím zkritizovat. Já mu dokonce odpustím i to, že z keltského knížete Crocca a jeho dcer udělal (v souladu s předchůdci) Slovany.
Miloš Urban v této novele znovu zpracoval mýtus o kněžně Libuši a udělal to nečekaným způsobem. Neironizoval, ale přistoupil k tématu s takovou úctou a citem, že možná překvapil i sebe. Vzniklo tak lyrické vyprávění o kněžce, která se svobodněji cítí mezi bogy a bůžky pramenů, lesů a luk, než v hradišti mezi lidmi. O ženě, která je zvyklá na společnost Morany, a proto s váháním je svolná stát se kněžnou Čechů, protože vláda jejích sester by přinesla kmeni zkázu. "Ta černá (Theta) se Morany bojí tak, že by smrtí osela pole a pak jí nakrmila lid. Ta červená (Kazi) se bojí tak, že prchá ke kráse, k příjemným věcem života." O člověku, který není schopen dlouhodobě žít v rozporu se svou přirozeností a proto hledá způsob, jak se dostat do harmonie sám se sebou a nezpronevěřit se povinnostem. A v neposlední řadě o panteonu slovanských božstev, která byla přítomna v každodenním životě lidí.
Tak jako i v některých jiných svých knihách, i tady mi Urban svým jazykem přivodil nostalgické rozpoložení. Lítost nad tím, že z našich životů zmizely řeky, bažiny, lesy a prameny, které mají své ochranné duchy nebo poskytují útočiště ďasům. Nebo spíš nad tím, že je už většinou kolem sebe nejsme schopni vidět.
Relativně málo slov, ale všechna jsou ta pravá. Prostě mistrovské dílo.
Díky.
Urban svou poetikou výborně navázal na Jiráska. Nekopíroval ho ani neironizoval, jen vyprávění posunul do jiné roviny, psychologicky ho prohloubil a zajímavě aktualizoval. Jazyk, znalost slovanských božstev a originální metaforika přispívají k tomu, že novela působí autenticky - jako skutečná pověst nebo mýtus. Vyčítat jim ahitoričnost je nesmyslné - k mýtům fantastično patří právě z podstaty tohoto žánru.
K této knížce jsem se dostala díky doslovu paní Joanny Czaplińské v knize O snovačce a přemyslovi (Vilma Kadlečková). Urbanovu novelu tam označuje za antifeministickou – tedy uvádí „Bez ohledu na to jaké pohnutky vedly Miloše Urbana k tak extrémně antifeministickému obrazu kněžny …..“. Tak jsem tu Libuši vzala z gruntu. Přečetla jsem Urbana a vrátila jsem se i k Jiráskovi. A musím říct, že Libuše Urbanova je mi asi nejsympatičtější. Asi nejsem feministka. Ještě bych chtěla říci, že obdivuji pana Urbana, jak pojal toto mýtické téma, jakým jazykem ho napsal a také to, že opět dokázal být jiný.
No, dozvěděla jsem se, že:
" Příběh je českým příspěvkem do mezinárodního projektu Mýty iniciovaného britským nakladatelstvím Canongate, do něhož se již zapojilo 35 zemí světa a v němž vycházejí moderně převypravované mýty od autorů z celého světa."
Tím se můj pohled na knihu trochu posunul v uchopení a pojímání. Za sebe jen, že pokud mám číst o Libuši, tak se mi líbí více klasika /čímž nekritizuji práci pana Miloše Urbana/.
Knihu jsem měla jako audioknihu a jestli něco umocnilo její kvalitu tak je to její podání hlasem pana Josefa Somra. Tak to je mistr slova.
Opravdu velice zdařilá kniha, v které autor barvitě líčí své představy o slovanském božstvu a vyzdvihuje tradici pověstí z nejstarších českých dějin....Pro ty, kteří mají rádi mýtické příběhy a nebojí se bohů, jež se podobají několika zvířatům a s kterými je propojena i naše nejstarší bájná kněžna, jistě bude tato novela zajímavým čtením...Vřele doporučuji, opravdu příjemné pojetí našich tradičních pověstí...:-)
Pravděpodobně jediný román svého druhu o české mytologii, který se sice asi nezařadí po bok Gravesova Zlatého rouna nebo Fühmannova Promethea, ale konečně tu máme převyprávění vlastní pověsti, k níž Urban přidal mytické prvky a popral se s tím velmi dobře. Vždy mě připadá, že knihu psala ženská, celá je procítěná, o ženách, snad bez stopy nějakého mužského principu. Nevím, jestli se Urban umí opravdu tak vžít, nebo je to něčím jiným - ale pomiňme spekulace. Tohle dílo bych si chtěl představovat především jako start k novému trendu, první díl nějaké rozsáhle potencionální antologie - z toho důvodu je škoda, že se mu nedostalo většího ohlasu. Dílo je velmi sugestivní a s pověstí nakládá řekl bych velmi dobře, ale rozsahově a dějově je poněkud komorní a útlé (to nesouvisí s množstvím stran). Pověsti by asi svědčila větší epičnost. Knihu si myslím ještě daleko víc užije ženská část populace (mě by se líbilo spíš převyprávění takové lucké války nebo podobně). Jelikož jde o mýtické vyprávění, diskutovat o tom, zda věž ze soli je praktická, drahá nebo jaká, a o podobných věcech může jenom opravdový ychtyl - to je jako přemýšlet, jestli titáni náhodou nebyli moc velci, aby se nezhroutili pod tíhou vlastního exoskeletu. Mimochodem, audiokniha se Somrem je naprosto skvělá.
Tahle knížka mě moc nechytla. Asi by se mi líbilo, kdyby šel příběh víc do hloubky, tohle bylo prostě jen převyprávění známé pověsti.
Pole a palisáda patří mezi knihy, kde se rozcházím s obecným vkusem. Nechci nijak tvrdit, že je to špatně napsaná kniha, neoslovila mne ale. Bude to nejspíš tím, že Urbana bůhvíjak neprožívám, možná také skutečností, že jsem je četl souběžně s Mabinogi a starým Kosmasem (zlozvyk, já vím). Podstatné je také možná to, že si už odjakživa potrpím na věrohodnost a tady jsem narazil na sice drobnosti, přesto ale….
Postava Libuše je pojata sice netradičně, ale v polovině 6.století panoval v České kotlině i vůkol patriarchát, takže si nemyslím, že by se – byť kněžna – mohla chovat ve stylu současných feministek (a přespříliš si vyskakovat), věže ze soli vypadají zajímavě, sůl byla ale příliš cenná komodita, aby byla používána jako stavební materiál, dračí lodě mám odedávna spojeny s Vikingy a i když zajížděli bůhví kam, u nás se nikdy neobjevili. Vím, že jakákoliv kniha je výplod autorovy mysli a s realitou nemá nic společného, neměla by ale s ní být v očividném rozporu.
Stejně si ji ale přečtěte, je to jakési oživení v protikladu s Jiráskem a jeho Libuší a třeba se vám (jako řadě jiných ) bude kniha líbit.
A jako já se seznámíte se slovanskou mytologií (zjistil jsem, že znám víc a líp řeckou, než naši).
Moc pěkná knížka na čtení před spaním pro všechny věkové kategorie. Líbí se mi způsob, jakým autor ztvárňuje postavu Libuše. Opravdu stojí za přečtení - i pro ty, co neradi čtou, protože je krátká a poutavá.
Je neuvěřitelné, že tato kniha byla napsána v 21. století. Překvapil mě vznešený jazyk ve stylu jiráska, kterým Miloš Urban příběh popisuje. Děj je vyprávěn velmi poutavě, ani chvilku jsem se nenudila i popisy byly zábavné. Klaním se autorovi, dokázal beletrickou formou obnovit tak starou a 100x omílanou legendu o Libuši a Přemyslu Oráči, aniž by používal suchá historická fakta :)
Jestli dnes někdo vládne jazykem, pak je to Miloš Urban a v této knize zejména. Pověst o Libuši tisíckrát přepisovaná v duchu školského mentorování mi poprvé připadla záživná, poutavá, vzrušující. V sešeřelém lesíku se ponoříte do jezírka snů, barev, vůní a urbanovské smyslnosti. Nechce se vám vyplavat a když přece jen vyplavete, lapáte po dechu a divíte se, jste v 21. století a není cesty zpět, ale jste tak nějak hrdi, jaké máme mýty, věříte jim a noříte se znova... abyste zase byli u čarovného jezírka.. já tam byla, s Libuší, byla jsem Libuše :) Děkuji, pane spisovateli.
Jedna z nejlepších knih Miloše Urbana. Naše historie si zaslouží, abychom se u ní zastavili a s překvapením zjistili, jak zajímavé může být rozvedení větičky "Libuše pojala za manžela Přemysla", vytržené z učebnice dějěpisu.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Moc hezká novelka evropského formátu na známe české téma.