Pole a palisáda
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1029/bmid_pole-a-palisada-vOO-1029.jpg
4
199
199
Osobité převyprávění mýtu o kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi. Autor zcela po svém interpretuje notoricky známou pověst, nedělá si nárok na historickou ani mytologickou přesnost, zato mistrně vykresluje polotemný svět starých Slovanů, jejich božstev a přírodních ďasů, dřevěných hradů a lesních svatyní. Na tomto pozadí sledujeme příběh Libuše, svérázné a statečné dívky, která přes své mládí a vnitřní nejistotu nalézá dost síly nejen ke vzdoru, ale i k pokoře a odevzdání. Její věštba o Praze i sám závěr knihy pak vyznívají jako prosté podobenství o muži a ženě.... celý text
Přidat komentář
Od tohoto autora jsem vzhledem k jeho tvorbě přece jen očekával něco překvapivého a pro něj typického. A co jsem dostal? Starobyle se tvářící pověst místy připomínající křížence mezi Němcovou a Jiráskem, takže pro mne na rozdíl od jiných autorových knih docela zklamání.
Četl jsem to před lety jako novinku, to se mi to dost líbilo. Teď jsem četl znovu, pořád je to dobré, ale strašně mě tam rušily ty faktické chyby v popisu prostředí dané doby. Je jich tam tolik, že autora skoro podezírám, že je tam nasekal schválně. Chytají se tam kapři, loví bažanti, roste tam akát... Hrozně to shazuje autentičnost příběhu (ano, uvědomuji si že autentičnost a mýtus nejdou dohromady, ale nemůžu si pomoct).
To bylo velmi podivné. Myslím, že kdybych neposlouchala audio načtené Josefem Somrem, tak bych s knihou asi sekla. Takhle jsem to po malých kouscích doposlouchala, ale celé to na mě působilo jako změť obrazů prodchnutá podivnou misogynni staromilskou adorací češstvi.
Je zajímavé,že moje prvotní přečtení Pole a palisády před více než 12 lety bylo ohodnoceno pouhými dvěma hvězdami. Opakuji se,když říkám,že věkem na knihy člověk (nebo alespoň já) pohlíží zcela jinak. Nachází v nich jiné významy,odráží v nich vlastní zkušenost a zážitky. Nejinak je tomu v případě tohoto jedinečného pojetí naší mytologie. Dříve mi to přišlo ploché,nezajímavé,neoslovující. Dnes je to pro mě jedna z nejpovedenějších knih Miloše Urbana. Ač mnozí (nebo mnohé) vykřiknou,jak je to antifeministické a zpátečnické,dogmatické a mytologicky přehnané,tak já tleskám. Druhé čtení mě hladilo po duši,jako ženu (paradoxně),nejmladší dceru a matku a zároveň jako milovnici mytologie. Ve své syrovosti je příběh protkán tajemnem a důležitostí slovanských bohů. Nádhera.
Zajímavé převyprávění pověsti s neméně zajímavou přehlídkou slovanských bohů a pohanských zvyků.
Čtivé, barvité a napínavé zpracování.
Pověst o době, kdy se v každém potůčku, stromě a studánce skrýval jejich ochránce, kdy svět byl plný bogů, kterým se lidé klaněli a kterým přinášeli oběti. Pověst o době, kdy lidé splývali s přírodou a byli její pevnou součástí. Krásná knížka, až na ilustrace, ty se mi vůbec nelíbily.
Úžasné čtení. Dalo by se říci, že se text blíží básni v próze, podobně jako Markéta Lazarová pana Vančury - inspiraci stylem Markéty pan Miloš Urban ostatně sám uvádí, když o své novele Pole a Palisáda mluví. Cítím ale i jiné inspirace, např. mne napadl Vij pana Gogola...
Přiznávám pravdu v tom, že pojetí pověsti o Libuši, jaké si autor našel, se mi velice nelíbí, nedivím se, když je pak vystaven kritice za antifeminismus. Na druhou stranu si říkám - jeho věc. A napsané je to krásně, krásně, krásně.
„Vidím velké město Čechů, jehož sláva se vzedme a dotkne se hvězd. Vidím levý břeh a na něm hrad s vysokou černou věží. To bude sídlo knížecí. Současně vidím břeh pravý - bílou věž ze zkamenělých slzí, útulek dětí, které jsou ránem zítřka, a útočiště starců, kteří jsou slavným včerejškem. Řeka, co mezi těmito novými sídly od počátku věků protéká a navždy je dělí, nechť je prahem mezi neslučitelným světem muže a ženy. Podle prahu ať se to město nazývá.“ Miloš Urban zpracovává známou pověst o Libuši, jejím muži Přemyslu Oráčovi a slavném proroctví. Nedělá si nárok na historickou přesnost, přesto vypadá skutečněji než mnohé jiné. Drsné, syrové a nádherně pohanské vyprávění, které v míře více než vrchovaté připomíná pantheon slovanských božstev, Moranou počínaje a Svantovítem konče. Bohužel než se stačíte rozkoukat, je tu konec. Novela více prostoru nenabízí, ale právě díky tomu je našlapaná až po sám okraj, takže působí velmi dramaticky a hutně. Bájná historie v podání Miloše Urbana rozhodně nezklamala.
Pro mne nejlepší autorův počin. Výborná, uveritelna, temně hluboká mytologie. Srdeční záležitost.
Hodnotím jedním slovem - krásné. Moc se mi to líbilo. Jak tématem, rozsahem ale i celým stylem vyprávění. Pověst je převyprávěna tak snově, že jsem sedla na zadek a nezvedla se, dokud nebylio přečtěno. Plný počet a palec nahoru. Díky, Miloši.
3,5* Tak mne Urban zase překvapil. Tématem, výrazovými prostředky, svou fantazií, znalostí slovanských božstev. Není to tak čtivé jako jiné jeho knihy, ale zajímavé to bezpochyby je. (Navíc Urban dobře odhadl únosnou délku.)
Nejpoetičtější autorova kniha, která prokazuje jeho široký záběr, hloubku znalostí a velkou schopnost imaginace a fabulace.
Moc hezky zpracovaná pověst o kněžně Libuši. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako bych se přenesl do těch dob starých slovanských bogů, divoké přírody a teprve pozvolna se rodící civilizace. Ačkoliv mám daleko k jakékoliv formě vyhraněného nacionalismu, v posledních letech pociťuji zvláštní spřízněnost s tímto krajem mezi dvěma řekami a nemohu se zbavit silného pocitu, že ve mně nějakým způsobem, snad někde hluboko pod hladinou běžného vědomí, přežívá historie lidu, který zde žil. A za tyto magické reminiscence vděčím velkou měrou i knihám pana Urbana.
Krátké převyprávění známé české pověsti. Hezky strávený večer, ale žádnou hlubší stopu to nezanechalo.
Převyprávění pověsti o kněžně Libuši trochu jinak, to je celkem fajn, celé je to poeticky laděné, osudy hlavních postav sepjaté s přírodou, slovanskými bohy, bohyněmi i ďáblíky, vztahy trochu jinak pojaté, než známe z Jiráska, Libuše vylíčená jako váhající, občas bezradná mladá dívka, taky toužící po muži, v tomto docela zajímavé.
Asi nejvíc se mi líbila ta poeticky popisovaná noční scéna s ďasy, resp. satyry, co vylézali z jezírka a nejprve ve zvířecí a pak v mužské podobě Libuši obtěžovali, zvlášť ten s tím „dlouhým chlupatým přirozením“ mě pobavil…
Ale přece jen jsem čekala víc. Asi nějaký speciální typicky urbanovský pohled, dostalo se mi starobyle znějící pověsti, tu a tam se staročeskými výrazy, tu a tam s mluvou 19. stol., něco mezi Jiráskem a Němcovou („buličí oči“ mi připomněly Divou Báru…), ale starou pověst, která měla být přepracovaná po novu, jsem si přece jen představovala jinak…
Možná trochu zklamání i proto, že ač jsem na pověstech Aloise Jiráska jako dítě vyrůstala, pověst o Libuši mě nikdy zvlášť nechytla, můj oblíbenec byl hrdina Bruncvík, hodně mě zaujal i vztah Šárka a Ctirad, kdykoliv jdu pražskou Divokou Šárkou, kouknu na skálu Dívčí skok a vzpomenu na ten dramatický i lidsky dojímavý příběh. Nebo pověst o lucké válce, ta mi vždy přišla strašidelná a tajemná, tu bych také ráda četla po novu…
Pověst o Krokovi, jeho dcerách a Přemyslovi.
Ďasi i bogové žijí zcela spolu s lidmi.
Krásně převyprávěný příběh.
(2006)
V podání pana Somra to bylo příjemné zpestření cesty a přes všechny uzavírky mi s Libuškou jízda po dálnici utekla jako nic. Myslím, že české pověsti zpracované od Urbana by mě bavily.
Čtení na podzimní podvečer... Miloše Urbana lze buď milovat, nebo nenávidět. Mě na Libušině příběhu uchvátil ten mýtický jazyk. Škoda jen toho zpomaleného tempa po setkání s Přemyslem, jinak by to bylo o hvězdu víc. Opravdu paráda.
Rychločtecí knížka, která mě po letech trochu vrátila ke starým českým pověstem. Ovšem v urbanovském stylu. Příjemně mystický náhled na staročeskou legendu.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Nechápu jak může autor tak skvělé prvotiny jakou byly Rukopisy klesnout až na tuto úroveň. Vůbec mě nenapadá důvod, proč byla tato kniha sepsána. Snad jen, aby se autor pochlubil, jak má naštudovaná stará slovanská božstva. Alespoň, že není zařazena mezi historické knihy. Přece jen mám už od mládí k těmto i když vymyšleným postavám naší historie úctu.