-

Pole orná a válečná

Pole orná a válečná
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97787/pole-orna-a-valecna-97787.jpg 3 61 61

Protiválečny epos v próze s formálním podtitulem román, v němž jeden z předních českých meziválečnych autorů rozvíjí obrovský panoramatický obraz války, umocněný fantastickou nadsázkou, aby na něm mohl přesvědčivě říci své vizionářské: "Války propadnou pavoučím sítem. Čas panování je rozbit a počínají se časy dělníků."... celý text

Přidat komentář

MCGinger
28.01.2022 2 z 5

Přetrpěl jsem to...chápu smysl a význam knihy, ale ten jazyk a konstrukce kapitol mi dávaly zabrat. Co se mi v Rozmarném létu asi i vzhledem k tématu líbilo, tak tady už neplatí a je to pro mě jen komplikace navíc.

000nugatovej
29.10.2020 4 z 5

(SPOILER) Monumentální román o nesmyslnosti války. Velké dějinné obrazy a individuální osudy se mísí do jednoho spletence.
"Nalezenec Řeka, hlupák pohrbený hanou a staletým pohrdáním, ten, jehož jméno je náhoda nebo báseň úřednická, sdělaná ponurým oslem..." (str.8), pitomý vrah, ztrácí při svém hrůzném zranění jazyk a pak i život, je oslavován jako neznámý vojín. Jeden z baronových synů - husar plný energie neumírá na bojišti, ale ve smradu své nemoci v nemocnici; druhý Danowitzův syn zůstává naivním hlupákem. Vše se mění: "Čas panování je rozbit a počínají se časy dělníků." (str. 131)
Vančuru, obzvláště jeho jazyk, mám velmi rád. Avšak ani on nedohlédl hlupství těch časů, které ve svých prvních románech s takovým patosem oznamoval.


cziss
06.02.2018 1 z 5

Po čtvrté kapitole jsem toho musel nechat. Je to nuda až za hrob.

D.V.Spudil
17.04.2016 5 z 5

Tuhle knížku mi doporučil jistý docent Kalivoda jako naprostý vrchol české literatury. Měl bych sice několik výhrad vůči takovému absolutnímu hodnocení, ale skvost mezi skvosty to rozhodně je. A vzhledem k jazyku taky pořádná výzva :)

Ivinho
06.03.2013 3 z 5

Velká epika pomocí básnických prostředků. Náročná četba.

WEIL
31.08.2011

Pokud čte člověk "vančurovštinu" jako hodně mladý, tak nechápe, proč ho někdo obdivoval za jeho jazyk, který třeba mě tehdy připadal jako by záměřně psal tak, abych já jako čtenář luštil vedle příběhu i jazyk.

To mě odpuzovalo.Až časem, až jsem měl větší slovní zásobu, tak jsem tomu přišel na chuť.