Polednice
Jiří Březina
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483433/bmid_polednice-UkL-483433.jpg
4
615
615
Policista Tomáš Volf série
< 2. díl >
Detektivní příběh od dvojnásobného nositele Ceny Jiřího Marka. Podporučík Tomáš Volf a jeho kolegyně Eva Černá řeší první společný případ Mrtvá dívka nalezená na sídlišti na okraji vedry sužovaného města. Měl to být rutinní případ, při kterém se nováček Tomáš Volf zaběhne do kriminalistické práce. Spolu se stejně nezkušenou parťačkou Evou Černou však rychle zjišťuje, že tato výzva bude mnohem náročnější. Mezi bloky panelových domů obchází vrah, který své oběti napadá za bílého dne a ke kterému nevedou žádné stopy. Od novinářů si vyslouží přezdívku Polednice. Tomáš ví, že musí napnout všechny síly, aby v nové roli obstál. Musí se při tom vypořádat se svéhlavou kolegyní i nadřízenými a přežít pekelné červencové horko. Hlavně ale musí najít Polednici. Dřív, než na rozpálený chodník dopadne další mrtvé tělo.... celý text
Přidat komentář
Nečtu sérii popořadě a Polednice byla asi třetí kniha do které jsem se pustila. A já jsem opět moc spokojená. Za mě svižná detektivka z českého prostředí.
První případ kriminalisty Tomáše Volfa sympatickym kriminalistou který poslouchajici black metal. Vyšetřuje zahadne vraždy mladých žen za bílého dne vrah dostává přezdívku polednice. Po pocastecnych nezdarech se jim podaří vraha odhalit. Velmi dobrá česká detektivka rád si přečtu
další případy.
Přestože Polednice není autorovou prvotinou, v mnoha ohledech tak působí. Atmosféra kriminálky končí u papundeklových kulis a chování hrdinů je jak vystřižené z televizního seriálu pro středoškoláky. Pokus o vážnou detektivku je pak o to komičtější, o kolik víc se spisovatel snaží být autentický, třebaže s realitou má popis policejní práce společného stejně, jako kobylka luční s kobylou mustanga. Nehledě na obehrané motivy, které pro příběh nakonec často nemají význam a jsou tu jen proto, že si bez nich autor nedokáže představit průběh vyšetřování.
Plusem nadále zůstává čtivost, respektive spád vyprávění. Jiří Březina se nesnaží podbízet čtenáři morbiditou na úkor literárního řemesla. Poctivě se drží vytyčené linie příběhu, který je však k uzoufání všední, přičemž občas vychytá moment jiného úhlu pohledu, který celou situaci alespoň příjemně polidští. Jenže propriety působí vynuceně, jako by pracoval s něčím, o čem toho zas až tak moc neví a jen kopíruje koncepty, které fungují jinde.
Klasický detektivní příběh se sympatickým začínajícím kriminalistou Tomášem. Dějově uvěřitelné, nic překombinovaného, co musí za každou cenu šokovat a házet jeden twist za druhým. Určitě se chystám dočíst zbývající díly série.
Kniha se ke mně dostala až jako poslední ze série. Konečně vím, proč skončil sympatický kuřák Tomáš Volf v archívu a Eva bez práce. Čtivé, vlastně o vyšetřovatelích, jejich styl života a práce. Vyšetřování je tak troch mimo. To se mi na knize líbilo. Doporučuji.
Opět další detektivka, kdy mě příběh hlavního hrdiny zajímal více než samotný případ.
Taková oddechová detektivka s nekomplikovaným příběhem. Pachatele jistě brzy odhalíte, žádné překvapení na konci se nekoná. Četla jsem od autora také Vzplanutí a Mizení, ty jsou povedenější.
Mě ty česky knihy nejdou. Nudila jsem se celou druhou polovinu knihy. Více autora číst neplánuji. Téma mě na začátku docela zaujalo, ale s prectenymi stránkami byl konec jasný a ani jakysi zvrat na posledních stranách reputaci knihy, v mých očích, nezachránil.
Pohodové čtení, když to člověk srovná s temnými severskými krimi... Přečteno za 2 odpoledne. Uvěřitelné, ano, to se mohlo stát tak, jak je to napsané... Má první kniha od tohoto autora, těším se na další...
Mně se to líbilo. Přelousknuto za dva dny, to jsem potřebovala. Trochu si spravit chuť po předchozím čtivu. Bylo to i celkem děsivé, myslím. Za mě dobrý.
Přečteno za chvíli, pomalu plynoucí detektivka, uvěřitelný příběh. Úplně něco jiného než překombinovaná severská krimi. Mně se to tedy líbilo hodně. :-)
Taková pohodová detektivka na jedno odpoledne, ale moc napínavé mi to nepřišlo. Časem detektivy vyzkouším v dalším pokračování, možná ještě překvapí
Detektivní příběhy jihočeského autora Jiřího Březiny jsou jistotou, že to bude dobré čtení. Začínající vyšetřující dvojice Tomáš Volf a Eva Černá řeší jejich první případ, sérii vražd mladých dívek na městském sídlišti.
Knihy pana Březiny se čtou velice dobře, rychle ubíhají.
Kariéra Tomáše Volfa však v tomto díle strmě klesá, tak se musím začíst i do dalšího dílu, abych zjistila, jestli se z něho vyklube dobrý detektiv :-)
Bavil mě příběh i dvojice vyšetřovatelů. Mám ráda detektivky z našeho prostředí, protože si všechno lépe představím.
Polednice je prvním dílem ze série s vyšetřovatelem Tomášem Volfem, a jelikož jsem měla tu čest číst jako první díl s názvem Nalezení, musela jsem si nutně doplnit celou sérii a dát si ji pěkně od začátku!
Mladá a trochu nesourodá dvojice začínajících vyšetřovatelů Tomáš Volf a Eva Černá dostanou první případ - na sídlišti je nalezena mrtvá dívka. Vrah si své oběti vybírá za bílého dne, možná proto dostal přezdívku Polednice.
Tomáš s Evou musí ve svých nových rolích uspět nejen před nadřízenými, ale také sami před sebou, i když to každý bere tak trochu po svém. Podaří se jim nakonec odhalit tajemného pachatele?
Příběh mě hned vtáhl do děje a skvěle se mi četl, líbilo se mi i prostředí rozpáleného panelového sídliště se záhadným padouchem (a dokonce jsem ho i sama odhalila, což se mi většinou moc nedaří). Charaktery obou vyšetřovatelů se časem vybrousí, teď jsou to oba taková mladá policajtská ucha, ale víme, že máme před sebou ještě pár pěkných dílů, na které se už teď moc těším!
(SPOILER)
Velmi rychlá a jednohubková záležitost a první mé setkání s autorovou tvorbou, které asi nebude poslední, jelikož jeho styl mi sedl a možná, že se k této sérii vrátím, s Naprostou jistotou to říct, ale nemůžu jelikož zas až tak moc mě první díl nepřesvědčil...každopádně...
Jak už jsem naznačila k největším přednostem knihy patří její svižnost, čtivost...jedná se o opravdu jednoduchý předvídatelný příběh, který dokáže být místy atmosferický, ale jinak se jedná o trošku zaměnitelnější příběh, který si docela užijete jednou, ale znovu už se k němu asi nevrátíte. Další velké plus vidím u postav. Ústřední duo je výrazné a odlišitelné, netlačí se tam na pilu s romantickou linkou, líbí se mi, že jsou postavy své a svérázné, nejsou ani vysloveně sympatické, ale ani nesympatické, takže zůstávají docela lidské.
Detektivní linka určitě není špatné, ale je velmi jednoduchá, předvídatelná, v podstatě působí spíše jako druhé housle příběhu, a přitom se to okolo ní celé točí. Nápad je dobrý, ale název asi zbytečně hodně prozrazuje, hlavně závěr...a opět jako v jiných českých detektivkách mi přijde spíš na efekt, než že by ten název měl nějaké větší opodstatnění. Jinými slovy by se našel asi trefnější název, ale pořád se to nějak okecat dá. Nejvíc mě tedy bavily postavy a dynamika mezi nimi, ale vypadá to, že v dalších dílech už bude jenom jeden z policistů, takže moje motivace je přečíst o něco klesla.
Závěr mi asi nepřišel tak uspokojivý, scházelo i vysvětlení činu nebo nějaká snaha o větší psychologizaci, ale do hloubky se tu nešlo v ničem, takže to sedí do toho konceptu celého příběhu.
Je to fajn detektivka pro nenáročné čtenáře.
Velice dobře popsáno, frustrace hlavních hrdinů z toho, jak jsou začleněni, či spíše nezačleněni do kolektivu starších matadorů, frustrace z toho, jak je na ně nahlíženo z pozice šéfa, kterého zajímá hlavně to, aby se zalíbil svému bossovi... popis životního příběhu Marty a jejího smutného osudu, nic pro slabé povahy, někdy se mne ani nechtělo číst dále, hlavně v těch pasážích, kdy se ubližuje malému dítěti, brr.