Polibek na cestu
Jaroslav Seifert
Verše vybrané z lyriky básníka, jenž sám o sobě vyznal, že "láska k velikým věcem srdce unáší" a ve svých básních shrnul všechno bohatství, štěstí i bolest lidského citu.
Přidat komentář
Seifert je v rámci poezie většinou sázka na jistotu. Tohle byla zajímavá zkušenost, kterou jsem si více méně užívala. Jako tu smutnou dívku ze čtvrtého patra.
Táta jí koupil mamce krásnou v červené kůži vázánou. Pamatuji si ,jak mě bral na klín, usmíval se a četl...
Láska je modlitba vyslyšená v tuto chvíli,
svět ztrácí se před očima jako obraz v kině.
Sevři mě k sobě, anděl sám sebe svírá křídly
rozkoší oči zavíráme a neslyšíme
.....
Ta které šeptáš do ucha,
je třeba kráskou z Chavarnaku.
Však může být jak ropucha
a nezatoužíš po opaku.
A jak té krásce z Chavarnaku
budeš jí šeptat do ucha.
.....
Stojí za přečtení, jeho básně se mi líbí a určitě to není ztráta času.
Autorovy další knížky
1925 | Na vlnách TSF |
1971 | Maminka |
1999 | Všecky krásy světa |
1950 | Píseň o Viktorce |
1984 | Býti básníkem |
Nejdřív mne zaujala obálka, a pak mne okouzlila poezie.