Policejní hodina
Géza Včelička (p)
Příběhy obyčejných lidí z chudinských čtvrtí Prahy z konce 19 století.
Přidat komentář
Tak nevím, jak uklízím půdu tak pročítám knihy, které bych si ráda nechala. A asi si ji nechám. I když se tady čtenářům nelíbí slovo socialismus, ale zas je tu popsán život v 19. století a taky život informátorů policie, které se hodí do každého režimu, také život obyvatel nejchudší a nejbohatší spodiny( kuplíři, vetešníci) apod.
Ne, tohle mi nesedlo, na straně 187 jsem zaklapla knihu a odložila, už několik let na mě v koutku knihovny čeká, ale po začtení jednoho odstavce to vzdávám. Slovo socialismus se zde opakuje jako kdyby autor potřeboval doplnit větné spojení.
Za mě opravdu ne a půjde z domu :)
Autor (t.zv. levicový tramp) byl protěžovaným favoritem soudruhů v 50-tých létech. Nenapsal toho málo, ale že by na jeho knihy stály fronty před knihkupectvími, o tom jsem od rodičů neslyšel.
Hlavní postava této knihy je pekařský chasník a staroměstský švihák, který pod vlivem událostí počíná chápat, že dělníkova svoboda není v prohýřených nocích, ale v boji s vykořisťovateli, a stává se uvědomělým socialistou.
Byl jsem překvapen, že si toto dílo vybral k zfilmování uznávaný (ale každému režimu oddaný) režisér O.Vávra (r.1960) a pobavil mě oficiální text distributora, kde se mimo jiné píše:...mimo jiné se dovíme, jak si filmaři představovali tehdejší nevěstinec, kde se část událostí rovněž odehrává...
Film jsem neviděl, ale dle ČSFD v něm hrají m.j. i JiřinaŠejbalová, Světla Amortová (tu bych typnul na roli "bordel mamá"), R.Hrušínský či Jan Tříska.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1987 | Pražské tajemství |
1974 | Kavárna na hlavní třídě |
1975 | Policejní hodina |
1958 | Černá píseň |
1959 | Světoběžníci a Robinsoni |
Zajímavý pohled na život nižších sociálních vrstev na přelomu 19. a 20. století. Autor jasně ukazuje, jak tehdy život opravu byl tvrdý a nesnadný, což i dnešnímu čtenáři umožní snáze pochopit, proč měly komunistické myšlenky posléze takovou podporu. Zároveň autor zařazuje do textu i zmínky o významných dobových událostech, čímž atmosféru doby opět podtrhuje. Jen ten závěr mi přišel takový nedotažený, jako kdyby si autor řekl, že už napsal dost stránek, tak to může odevzdat do tisku.