Polomené světy – Atlantský harc

12.01.2022

Verdikt: Prvotní zájem vystřídal nezájem, s každou stránkou nezvratitelnější. Pár dobrých myšlenek a stylistických obratů by se našlo, ale to bohužel nestačí.

22.07.2020

Už od obalu můžete tušit, že zde se nesetkáte s tradičním fantasy příběhem. Na svrchní části se kochá nějaký pan král a dole kulometčíci z budoucnosti jdoucí do boje. Musím říct, že jsem byl dost zvědavý, co se z toho vyvine a jelikož už od Iluminátů vím, že pan spisovatel má dar na originální náměty, dost jsem se těšil. Nakonec je to vlastně tak, že příběhy vypráví dva – jeden z fantasy světa, druhý z pozemské budoucnosti. Oba se samozřejmě propojí, ale během vyprávění má absolutní přednost ten z fantasy světa, zatímco ten z pozemské budoucnosti každou kapitolu načne jen náznakově nějakým zápiskem někoho, popiskem něčeho nebo výtahem nějakého článku z nějakého lejstra. Jan Pohunek si s námětem opravdu důkladně pohrál a propojil ho neuvěřitelně umně. Jen škoda, že pan baron Kiersky baví víc, když někam směřuje, než když bojuje. První polovina knihy je skvěle napsaná fantasy klasika, kde někdo jde z bodu A do bodu B. Když už ale dojde, příběh se trošku zasekne na mrtvém bodě a dokud nedojdete do posledních stránek, příběh se nijak zásadně neposune. Nicméně uznávám, kombinaci dvou naprosto odlišných světů jsem v knize ještě nezažil a byl to velice zajímavý zážitek.

02.01.2018

Trochu nechápu, čím tato kniha učarovala tolika lidem. Bezesporu originální, promyšlené a zase sračka to není, autor psát umí, ale já se do toho nemohl začíst. Ze začátku ještě docela zajímavé, ale postupem času jsem zjišťoval, že je mi příběh úplně lhostejný a je mi úplně jedno, jak to dopadne.

25.07.2016

Myslím, že kniha je podhodnocená! Zasloužila by si průměr nejméně 60 %! Prolínající zkazky mohou zmást snad jen (na poli fantastiky) nezkušené čtenáře. Už po pár kapitolách je jasné k čemu směřují. Naštěstí jsem neuhodla přesné rozřešení, to by mě trochu zklamalo. Rozhodovala jsem se, zda dát 3* nebo 4*, ale nechala jsem tři stejně jako u série Tuláci a Ostrované, která je podle mě opravdu zajímavá, ale pro většinu příznivců žánru pramálo atraktivní.

Na to, že hlavní hrdina nemá prakticky žádné význačné vlastnosti a vlastně pořád někam jede a všímá si krajiny, mě kniha překvapivě bavila (a to více než nejedno dílo založené na dialozích). Je to fungující mix fantasy a sci-fi a potenciální čtenář by si měl uvědomit, že Češi píšou fantastiku jinak než Američané, Angličané a Němci, kteří na našem trhu dominují. Ne hůře, ne lépe, jinak. Není dobré od Čecha očekávat americkou fantasy (když ji zkusí napsat, je z toho zpravidla katastrofa).

Líbí se mi, jak autor pracuje s jazykem, zatahuje do přímé řeči němčinu (to může být problém pro ty, kteří z ní neumí ani jednu lekci), jeho srozumitelná stylistika. Navíc tu je velmi dobře předvedena ich forma v kombinaci s přítomným časem. Už jen proto si knihu nechám, protože mám k obojímu jistou nedůvěru a titul "Polomené světy – Atlantský harc" obstojně ukazuje, že neoprávněnou.

Původně jsem chtěla napsat, že to bylo vše pěkně připravené, ale na str. 291 se zkazil dojem z těch "učených" pasáží. Ukázalo se, že autor neví, co dělá ribozom. Ribozom je organela, která syntetizuje protein podle informace z molekuly mRNA bez možnosti opravy (tj. má zadání podle kterého vytváří něco nového a když udělá chybu, nemůže to už předělat). Představa "virtuálního ribozomu", který zbavuje neurčitosti a skládá podle lidského zadání do nové podoby jednotlivé segmenty Tuinova nehmotného těla (tedy "opravuje" a předělává podle zadání něco, co již existuje), je mi zcela cizí. Popis funkce Pohunkova "virtuálního ribozomu" mi připomíná spíš chaperon, i když jen sensu lato.
Shrnutí problému: Ribozomu skutečně lze dodat informaci uměle a získat produkt, který by se přirozeně v dané buňce nevyskytoval. Nepřinutíme ale ribozom, aby předělávál již existující protein podle našich představ. Proto je použití pojmu ribozom v daném kontextu pomýlené.