Poltergeist
Martin Poch
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486796/bmid_poltergeist-xRc-486796.jpg
4
10
10
Poltergeist je hlasitý paranormální jev, duch domu, který se projevuje nevysvětlitelnými přesuny nábytku, šramotem za zdí či samovolnými explozemi. Živí se strachem a samotou, úzkostí a izolací. Titulní figura a nevyjádřený subjekt páté básnické sbírky Martina Pocha terorizuje nic netušící obyvatele, zanechává po sobě hmatatelné stopy, které mohou být pozůstatkem manželské hádky, živelné katastrofy i smrtelného zápasu, ale zejména vyjadřuje zapomenutou souvislost, kterou pochopíme ve chvíli, kdy se poltergeist ukáže v zrcadle. Zřejmě nejtemnější autorova sbírka zasazuje poezii do romantizujících žánrových rámců béčkového hororu, sci-fi a sociální balady ve čtyřech navazujících oddílech věnovaných dětství, manželství, stáří a smrti. Především je to poezie jako otázka: Jsi to ty, to za zdí? Ukaž se, půjdeme na karneval. – Ale já ještě nechci umřít!... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2021 |  Poltergeist |
| 2020 | Básne SK/CZ 2020 |
| 2010 | Běhařovská lhářka |
| 2015 |  Cesta k lidem |
| 2013 | Jindřich Jerusalem |
Svět, který Poch ve sbírce konstruuje, se svým charakterem rozpíná na území RPG her, cizokrajných končin, sci-fi braků, groteskních scén Ordinace v růžové zahradě i výsostně českých krajin (kostelíky, panelky). Všechny tyto kulisy jako by však byly v neustálém rozkladu – nic nového se nekoná, a tak ten zadrhnutý svět trvá, hnije a opouští se. Život v něm ale pokračuje, přestože jaksi po zestárnutí.
Na první pohled se zdá, že rozdělení oddílů naznačuje jistou gradaci ve vývoji podle věku, náhle však zjišťujeme, že tyto hranice nejsou zdaleka rigidní, což ostatně platí i pro veškeré entity Pochova světa. Těžko se v dlouhých básních hledá jednotící linka, spíše se jedná o roztříštěné záběry, znepokojivé náhledy vyjadřované pomocí rozparáděné, poťouchlé obraznosti ("pod psacím stolem máš krtinec"). Věková posloupnost je dodržená jen lehce, jinak se zde v absurdních kontextech objeví různé generace ("Děti si hrají na porod, domeček / pro panenky je domov dědečků"), mísí se patologické rodinné mechanismy ("Ať vás dítě na stará kolena ctí / jako faraona!") Čtenář může jednoduše ztratit vědomí o tom, co, na jaké straně světa se nacházíme, když se v jednu chvíli lesknou urny a haraší polstergeist, ve chvíli druhé radostně dovádějí děti ("Chodník posypaný popelem neklouže, jenom se propadá do hlubších pater. Jako děti ve vodním světě.")
Třebaže "nikdo nikoho k ničemu nenutil", tak se zde dějí znepokojivé scény a bortí se lidské vazby – zobrazováno to je humorně i krutě. Občas je to styl na hranici únosnosti, obraznost se rozpíjí tak, že u delších básních zhýčkaně ztrácím pozornost. Ale i tak – skvělá sbírka, která se obejde bez ohrané apokalyptické estetiky, a přesto dokáže být o smrti a konci.
4. Fiat lux
Vzkaz z lednice:
Jel jsem se provětrat, vrátím se s majákem.
Na místě spolujezdce leží zmuchlaná kukla.
Dálnici poznám i poslepu, zhasínám světla.
Zvěř kličkuje a uskakuje k odpočívadlům.
V dělícím pásu vrávorá opilec,
naložím ho, až se budu vracet.
Do kufru se bohatě vejdou dva,
když se přitulí, i dětská sedačka.
(s. 43)