Pomněnkové matky
Lenka Chalupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222003/bmid_pomnenkove-matky.png
4
333
333
Čeho všeho je schopna žena drasticky toužící po dítěti? Matka, která přišla za podivných okolností o svého potomka? Zubařka Šárka Jordanová, jejíž dcera Iglika zmizela beze stopy v roce 2004, se snaží bolest z její ztráty přebít dalším mateřstvím, dosaženým díky anonymním „samcům“ z internetových seznamek. Důležité pro ni je, aby neměli jméno, příjmení ani tvář. Jenže Šárka je schopna i jiných, ještě bizarnějších věcí… A kam zmizela v roce 1968 pětiletá Zuzana Mádlová? Kdo měl zájem na tom, aby byl její smutný osud zapomenut? Nitky obou příběhů se proplétají, ačkoli nás zavedou tu na Vysočinu, tu do Buenos Aires… a nakonec přinesou nečekané rozuzlení. Detektivně-psychologická novela Lenky Chalupové je věnována rodičům, jejichž „pomněnkové děti“ zmizely beze stopy a pro které je dvacátý pátý květen, „Pomněnkový den“, nejen připomínkou jejich bolesti, ale hlavně výzvou, aby neztráceli naději.... celý text
Přidat komentář
Zpočátku jsem měla strach, že jsem narazila na nějaký jednoduchý román pro ženy, ale čím dál víc jsem měnila názor. Čtivá, smutná, bolestivá, nadějeplná, zoufalá, uvěřitelná, nevím, co dalšího přidat.
Pomněnkové matky - pro mě silný čtenářský zážitek. Velmi čtivé, zajímavé a neotřelé téma, díky čtenářské výzvě jsem objevila pěknou knížku, kterou doporučuji přečíst.
Konec mě hodně překvapil...
Potřebné téma, čtivě napsané…
Jednu hvězdu ubírám za velmi odfláknutou elektronickou podobu zakoupenou na Palmknihy.cz
Ke knížce jsem se dostala díky CV. A jsem za to ráda! O Pomněnkových maminkách jsem do teď neslyšela. Musí to být hrozné, nepředstavitelné. Příběh hezky psán, jen jsem fandila Iglice, aby se s maminkou potkala...
(SPOILER)
Já byla spokojená. Kniha se četla sama, škoda, že se nesetkaly Šárka s Iglikou. To mě fakt moc mrzelo. Ale jinak...super.
Velmi povedená psychologická kniha. Hezky vykreslené i ty pocity umírajícího, jak potřebuje se zbavit všech černých tajemství a to jak u Dorky tatínka, tak stará paní Almanová.
Knihu si přečtěte, nebudete litovat.
Velké množství postav, několik propletených osudů. Takový konec jsem nečekala. Dovedu si představit volné pokračování příběhu.
Další zajímavý příběh se silným tématem, opět lidská slabost soupeřící se zodpovědností, láskou a důvěrou..hlavně ve vztahu matky a dítěte.
Moje první kniha na toto téma. Námět silný, možná se z toho dalo vytěžit víc. Nicméně, jakmile jsem se zorientovala v postavách, už mi nic nebránilo ponořit se do příběhu tří žen, kterým osud zamíchal karty života dost divoce. Každá z nich přišla o dítě jiným způsobem a každá se se svým osudem vyrovnává jinak, po svém. Konec velmi překvapující, kniha graduje rozuzlením rodinného tajemství a také vemi svérázným řešením situace jedné z hrdinek. Pro mě ještě přidaná hodnota, místa, kde se děj knihy odehrává, jsou mi vemi blízká. Určitě stojí za přečtení.
Příběh je o několika matkách, které přišly o své děti. Příběhy se proplétají ,spojuje je to, že neví co se dětem stalo, každá se s tou ztrátou vyrovnává jinak.
Dobře napsaná kniha, napínavý děj. Špatně snáším, když se dětem děje něco špatného, jak v životě, tak i v knize. Kniha přečtena během dvou nocí, moc jsem si přála šťastný konec... padaly slzy na polštář :-(((
Pomněnkové matky obsahují smutný a obtížný námět, tohle nechce nikdo zažít, jen představa je naprosto hrůzná...
V příběhu vystupuje celkem dost postav, které jsou charakterově dobře vykreslené a díky nim je kniha dějově pestřejší. Je tu také detektivní linka, která odhalí nejedno překvapivé tajemství z minulosti.
Ke knize mám jen jednu připomínku - není zrovna rozsáhlá, což je škoda. Problematika pohřešovaných dětí by si zasloužila více stran a zpracování víc do hloubky.
Tento román je bezesporu smutné, ale také působivé čtení o zoufalství a nenahraditelných ztrátách. Do příběhu jsou zasazené informace o existenci a historii vzniku pomněnkového dne. Z mého pohledu si kniha rozhodně zaslouží více uznání než kritiky.
Jsem trošku zklamaná. Myslela jsem, že půjde o příběhy čerpané ze skutečných událostí. Ten konec mě přišel úplně nedořešený, ale ono na tom v celku stejně nezáleží, když je to skutečnosti dost vzdálené.
Dost depresivní čtení, takových smutných osudů kolem dokola. Musím si teď najít něco optimistického a s happyendem.
U Chalupové jsem zvyklý na poměrně špatné konce, ale v této knize je konec na mou míru až přespříliš depresivní. Nejen z toho důvodu dávám knize poctivé tři hvězdičky, více však nikoliv.
Kdyby lidé věděli, jaké štěstí je v životě čeká, nesnažili by se si ho různými způsoby nahradit. To je věta, která by měla být vytištěna na titulní stránce Pomněnkových matek.
Od knížky jsem očekávala napínavý příběh matek ztracených dětí, které se snaží své děti vypátrat na vlastní pěst a tím dát nespravedlivému osudu najevo, že jim jejich štěstí brát nebude. K mému překvapení jsem ale zjistila, že motiv pomněnek a příběh matek, které přišly o dítě, je pouze situace, do které je zasazený mnohem větší problém – utíkání od vlastního štěstí ve snaze být šťastný. A ať to zní jako sebevětší paradox, kniha mi právě tohle předala.
Touha po štěstí nechybí nikomu z nás. Některým z nás ale chybí trpělivost. Dennodenně se někteří z nás ženou za něčím, co by jim, podle jejich přesvědčení, ono štěstí mělo dát, anebo alespoň nahradit. Drsnou realitou ale je, že čím víc se za štěstím ženeme, tím víc nás opouští a my tak nacházíme pouze jeho náhražky.
Pomněnky mi ukázaly, že tato honba za štěstím může přesahovat morální, společenské i zákonem dané meze. Konec knihy mne naopak utvrdil v tom, že toto substituované štěstí kolikrát způsobí více bolesti, než jeho úplná absence. Málokterý příběh mi sdělil tak důležitou radu, jako Pomněnkové matky. Nežeň se za štěstím, pokud ho někdy chceš skutečně najít. Najde si tě samo. A tím by se měly řídit i “pomněnkové“ postavy.
Zase další silný příběh od této autorky. Na konci jsem zalapala po dechu a zůstala chvíli jen zírat.
Výborná kniha, styl psaní, více postav, mezi kterými je propojení a nečekané události.
Kniha s velmi zajímavým námětem, ale zpracování mě trochu zklamalo, přesto je to poutavá kniha.
Krátká kniha sledující osudy několika žen, které jsou vzájemně propojeny. Muži v této knize hrají podřadnou roli. Na začátku je sice řečeno, že tématem budou únosy a ztráty dětí, ale na konci se dozvíte, že je vše možná trochu jinak... Nějak jsem nepochopila roli Johany v tomto příběhu - vlastně byla úplně zbytečná. Protože bych se do jisté míry mohla s tématikou ztotožňovat, tak asi právě proto jsem zklamaná tím, co jsem právě četla. To, co jsou některé ženy ochotné udělat kvůli dítěti, které nikdy nebylo, je v této knize až přemrštěné. Něco jiného je jednání žen, které někdo jiný už o žijící dítě připravil. Na konci se koná několikanásobný opak happyendu.
2,5*
Ke knize, resp.k autorce, jsem se dostala díky našemu čtenářskému klubu.
Jelikož jsem k českým autorům skeptická (ne neoprávněně), přistupovala jsem ke knížce opatrně.
Začnu pozitivy. Četlo se to docela dobře, ale i tak hodně pomalu. Posledních 80 stránek jsem četla do dvou do rána! A to jsem si ještě říkala: Jestli to nedočtu dnes, tak už nikdy! :)
Ano, dočetla jsem a dokonce musím uznat, že ten konec byl docela wow, tak jak holky slibovaly.
Dokonce i samotný příběh byl dobrý a hlavně jsem vděčná, že jsem se dozvěděla, kdo to Pomněnkové matky vůbec jsou!
Co se mi ale fakt vůbec nelíbilo, byl styl psaní. Mě by víc sedělo, kdyby to bylo napsané jako psychologický román. Tady si autorka udržovala od čtenářů dost odstup, takže jsem jim neviděla do hlavy, nesympatizovala s nimi, byli mi cizí. Na druhou stranu se zaměřovala na popisy, které se týkaly třeba sexuality a dalších tělesných funkcí. Což mi tedy není sympatické - buď líčím vše detailně, celý život hrdinů, ale zaměřovat se jen na tu sexualitu, to mi připomíná další české autory jako je Třeštíková a spol. Chápu, že sex prodává, ale když už psát otevřeně, tak prosím o všem. Toto je něco pro české autory velmi typické.
Celkově styl vyprávění byl takový...ehm "český" místy až s naturalistickými a existenciálními prvky. Příběh ze života. Trochu depresivní... Not my cup of tea...
Ta trojtečka...v románu je to podle mě problém! Autorka bohužel vecpala výpustku na každou stránku, ani se to tam nehodilo. Do příběhu to zkrátka nepatří, redaktor jí to měl vyškrtat.
Dále mi v příběhu vadilo velké množství postav a ta jejich až neuvěřitelná propojenost. Těch příběhů bylo v knize několik, dílčích. Každý došel postupně svého zvratu i rozuzlení a to ne až na konci, ale tak nějak v průběhu. Nebojte ale, na konci knížky se dočkáte fakt velkého zvratu :) takže pokud máte rádi/y českou literaturu a příběhy ze života, klidně po knížce sáhněte. Pro mě to byla první a poslední knížka od autorky.
.
Jedna zajímavost: Teď jsem po sobě četla dvě naprosto odlišné knihy, Mrchožrouta a Pomněnkové matky. V obou byla zmínka o fenoménu pro mě až doposud neznamém: že v USA dávali jednu dobu (snad 70.-90.léta) na krabice od mléka fotografie pohřešovaných dětí.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kyselé třešně |
| 2022 | Páté jablko |
| 2014 | Pomněnkové matky |
| 2023 | Svatojánské ořechy |
| 2016 |  Tyrkysové oko |
Po Kyselých třešních moje druhá kniha od LCH a opět super. Smutné čtení, propletené lidské osudy, náhody, rodinná tajemství, naděje.... A ten konec, ten jsem tedy nečekala.