Pomsta je sladká, a. s.
Jonas Jonasson
Ako reaguje človek, ktorému skočíme na otlak? Možno v hneve vykladá smetiaky na miesta, kde vám dokonale prekážajú, správa sa drzo a nepriateľsky, možno vám doškrabe auto, nahucká psa na vaše sliepky... Prieky, zvady a schválnosti sa takmer v rovnakej podobe vyskytujú na celom svete. A presne to sa dá speňažiť! Dôkazom toho je originálny podnikateľský nápad – vznik akciovej spoločnosti Pomsta je sladká. Začalo sa to úžasne! Už niekoľko dní po prvej vlne reklamnej kampane prišli riaditeľovi firmy Hugovi Hamlinovi desiatky objednávok. Väčšine išlo o číre šialenstvo: traja záujemcovia sa chceli navždy zbaviť svokry, jeden žiadal o pomoc pri dobytí Albánska, ďalší sa túžil pomstiť vlastným démonom. Jedného dňa Huga navštívila svojrázna dvojica klientov a jeho život sa od základu zmenil, keď zistil, že všetci traja majú spoločného nepriateľa. Typické jonassonovské bizarné postavičky, absurdné situácie a všadeprítomný humor robia z piatej autorovej knihy opäť skvelé čítanie. Jonas Jonasson ňou oslávil desiate výročie svojho pôsobenia na literárnej scéne.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
Hämnden är ljuv AB, 2020
více info...
Přidat komentář
Po přečtení Sladké pomsty jsem si autora přidala do oblíbených. Umí psát vtipné, tématicky různorodé a čtivé knížky a i když jsem se u téhle nebavila tolik, jako u Stoletého staříka, pobavila mne také a tak se budu těšit na další lepší, či jiné Jonassonovy knihy, neboť autor má vzácný dar psaním rozesmívat.
Ze začátku jsem byla nadšená, slovní humor byl po ponurých příbězích, které jsem poslední dobou četla a i po docela depresivní současnosti prosycené kovidem i válečným mračnem hodně osvěžující… jenže pak se to asi v půlce nějak zadrhlo a dočetla jsem víceméně z povinnosti…. škoda. Autor prostě svým Stoletým staříkem nasadil laťku opravdu vysoko a za mě ji už žádnou knihou nepřekonal…
Moc hezká kniha, úsměvná, čtivá, ideální na odreagování, v této době to platí dvojnásob. Celkově shrnuto: fajne, fajne :)
Pan Jonasson je můj oblíbený autor, ale tahle pomsta mi nějak nesedla. Vlastně ale vůbec nedokážu určit z jakého důvodu. Bylo to docela originální a vtipné čtení, to vlastně jo, ale knížky autora jsou takové typově stejné, takže jsem už možná trochu přesycená. Nebo nedejbože stárnu! A taky mi příběh vůbec neplynul svižně, byl domotaný, neustálé podrobné seznamování s novými a novými postavami mě nudilo. Hrozně mě to ale mrzí, na knížku jsem se původně moc těšila.
Řekla bych, že tahle knížka od Jonassona se mi po příběhové stránce líbila nejvíc. I když je pro mě opravdu těžké srovnávat, já hltám každou jeho knížku (v přednesu Martina Stránského). Ale asi moje podvědomí, ta černější strana osobnosti, toužící někdy všechny prudiče, co mi kazí dobrou náladu, taky nějak vyprudit :-D, se tady s nápadem Sladké pomsty dokonale ztotožnila. Jsem ráda, že Jonasson vždycky i ze sebečerněji vypadající situace dokáže vyloudit happy-end, protože jeho hrdinům pokaždé fandím a prožívám s napětím všechny peripetie, kdy už si říkám, že z tohohle se nedostanou - a to bych byla hodně frustrovaná.
Jakože se v románu vyskytuje dost krav, je to kravina. Celé od začátku do konce prošpikováno humorem, u kterého jsem se ale snad vůbec nezasmál. Je to klábosení jenom pro klábosení. Byla by to možná pěkná zajímavá povídka na 10-20 stran a úplně by to stačilo. Spoustu zbytečného, ale na druhou stranu autor vůbec nedokáže lépe přiblížit, vystihnout hlouběji postavy. Vše je jen povrchní. Závěr jde úplně do kytek - žádné vyvrcholení, ale naopak to člověk dočítá jen proto, aby už byl na konci. Bohužel nejhorší autorova kniha (pardon, po Zabijákovi Andersovi), chybí jí lepší nápad, lepší životní postřehy. 60%, 13. 3. 2022.
Námět byl neobvyklý, nápaditě a vtipně zpracovaný. Některé příhody jsou nezapomenutelné, např. snaha masajského šamana odjet do Švédska (o kterém neměl vůbec ponětí, kde leží, snad někde za Kilimandžárem...) a získávání různých barevných razítek (pas, víza...). A platil v hotovosti krávami. Přesto se do Švédska dostal a úspěšně tam pokračoval ve stejném stylu. Šaman Ole se tak okamžitě zařadil mezi mé nejoblíbenější literární postavy.
Krásná divočina přesně ve stylu Jonase Jonassona. Užila jsem si od začátku až do konce!
Mě to prostě bavilo... Příběh je nevšední, ale především velmi vtipný.... K tomu nejde moc co jiného napsat...
O Jonassonovi jsem toho hodně slyšela, ale tohle je má první osobní osobní zkušenost s ní a je vcelku pozitivní. Knížka mě hned od začátku vtáhla do děje a byla jsem moc zvědavá, jak se bude vyvíjet děj a co z ní vlastně vyleze.
Hrozně se mi líbilo zakomponování Masajů do děje a situace, které z toho pramenily. Obecně se mi humor autora líbil a byla jsem zvědavá, co dalšího vymyslí. Nápad na založení společnosti, zabývající se pomstou mi přišel geniální.
Příběh je sice jednoznačně neuvěřitelný, ale o to tu nejde. Knížka mě pobavila, a to je v tomto případě to hlavní. Celé rozuzlení příběhu mi přišlo skvělé.
Jako příjemnou vtipnou oddechovku, můžu jen doporučit.
Stoletý stařík a Sladká pomsta jsou zatím spisovatelovy nejlepší. U ostatních se mi zdálo, že jen nějak vytěžují tu první, ale tohle vypadá jako návrat k původní kvalitě.
Slabší z autorových knih. Nevím, nedokázala jsem v tom objevit to, co mě na jiných jeho knihách neskutečně bavilo.
Až na malé perličky jako: "Oko za oko ne!" Zvolal oftalmolog.
Nejlepší pomsta je ušitá na míru!
Můj pátý román od Jonassona, Analfabetku a Stoletého staříka asi už nic nepřekoná, ale stále je to hodně vtipné čtení. Skvěle jsem se bavila.
Delší rozjezd s představováním postav, ale poté excelentní absurdní divadlo. Příjemné čtení s humorem, který mi v sedl. Autor má super praštěné nápady, které umí vtavit do podoby, která baví. A nadto poučení pro pilné čtenáře:
"Pomsta je sladká a přinese krátkodobé uspokojení, ale nějaký významný příspěvek k lepšímu světu to není."
Tohle je moje první autorova kniha, určitě sáhnu i po další.
Mám ráda tenhle druh absurdního ale milého humoru. Nepravděpodobný příběh propletený neskutečnými situacemi okořeněný zvláštními osůbkami (šaman mě naprosto dostal) - dalo by se říct typické pro Jonase Jonassona.
Spíš možná na tři a půl hvězdy, ale zas některé situace byly excelentní... Kdo by neměl někdy chuť taky někomu ušít pomstu, že... ;).
Poslouchala jsem audioknihu a čtení Martina Stránského jsem si fakt užila.
Začátek nebyl nic moc. Je jen o postavách, furt se představují další a já se v tom akorát tak ztratila. Když skončilo tohle představování, byla jsem ráda, protože se to zase rozjelo ve stylu autora. Absurdní, ale skvělé.
Na Stoletého staříka (první kniha autora) to nemá, ale rozhodně se povedla líp než předešlé dílo. Tohle bylo příjemné čtení, ke kterému se klidně někdy vrátím
Po přečtení Analfabetky, která mi vůbec nesedla, jsem se rozhodla ještě pro jednu knížku.
Sladká pomsta se mi líbila o trochu více, ale zřejmě způsob psaní a styl humoru autora nebude zrovna pro mě.
Humor autora Jonase Jonassona mě nepřestane bavit. A téměř absurdní spojení Švédska a Afriky zrovna tak. Děj v případě Sladké pomsty lehce vázl a zakončení mi nepřišlo až tak překvapivé ani moc uspokojivé, ale vnímám to tak spíše v porovnání s předchozími knihami jako Stoletý stařík ... a především Analfabetkou (za mě nejlepší autorova kniha).