Popálené dítě

21.08.2023

Vzala jsem si knihu na dovolenou, že ji konečně dočtu, resp. budu na ni mít klid a více času. A ten klid na ni jsem opravdu potřebovala, abych porozuměla a vnímala, co vlastně čtu. Kniha je veskrze depresivní a negativní, sem tam se objeví záblesk lepší nálady, vstřícnosti, optimismu a lásky- opravdové, ne vynucené či "povinné". Osobně si myslím, že ponuré vyznění knihy vychází z nepříliš laskavého dětství, které Bengt prožil, a to se následně odráží v jeho myšlení, chování nejen k sobě samotnému, ale i ve vztahu k lidem a prostředí kolem sebe. Je to dobrá sonda do rozpolcené duše mladého člověka a nutí k zamyšlení nad tím, jestli je v životě správné dělat to, co chceme my nebo sebe upozadit a dělat to, co od nás očekává společnost, resp, naši nejbližší...o to je pak těžší to změnit.

22.02.2023

Knihy by sa nemali hodnotiť podľa jednoduchej schémy páči-nepáči (líbí-nelíbí). Také hodnotenie hovorí viac o kritikovi než o diele. Zostáva na povrchu (tak povediac na obálke knihy) a pokiaľ čitateľ neobjasní svoj estetický postoj, je hodnotenie čisto orientačné.
Román Popálené dieťa sa mi veľmi nepáčil. Ale nie z estetického hľadiska. Naopak, novodobá variácia antickej drámy má literárne čaro. Lenže ten nešťastný Bengt ma rozčuľoval. Chce žiť čistý život, pričom cielene a vedome trápi všetkých okolo seba – ľudí i psa. Trpí neduhom, ktorý sa v súčasnosti zrkadlí v komentároch na sociálnych sieťach, a ktorý sa dá opísať ako „interpretačný syndróm“. Bengt úmorne všetko a všetkých interpretuje. Je to až únavné, ako chce pochopiť každý úkon, čin a slovo. Keď sa mu zdá, že nejakú odpoveď nájde, považuje sa za čistého, pričom všetci ostatní sú malí a nečistí, lebo nechápu. Jeho posadnutosť vyústi v záverečnom akte, ktorým chce získať absolútnu kontrolu nad životom…
Keď sa vám zdá, že ste držiteľom „pravdy“, interpretujete (teda komentujete) svet, ľudí a udalosti skrz optiku tej „pravdy“. Cítite sa privilegovaný, lebo si myslíte, že viete viac než ľudia okolo vás. A bojovne šírite vaše „pravdy“ ako misionár Evanjelium. Po čase sa však cítite nepochopený – okrem online skupiny s podobnými názormi. Tí vás podporia a povzbudia. Po krátkom oddychu si to opäť rozdáte so svetom, ktorý je podľa vás slepý a nevedomý.
Pozor, možno trpíte syndrómom popísaným vyššie. Uvoľnite sa, pohodlne sa oprite a priznajte si konečne, že na všetko neexistujú jednoznačné odpovede. Že je tu s nami tajomstvo: niečo ako nepreniknuteľná Planckova konštanta života.

Četla jsem to polštině a popravdě řečeno jsem z toho byla taky velice " opařená" . Myslím že si netroufnou ani hodnotit. Už od prvních řádků vás to položí do těžko definované sklíčenosti, která nevychází ani tak přímo z událostí ( možná z okolností) jako z popisu. Určité věty mi vyloženě nedělaly dobře. Mám pocit že mi ten nelad polský překlad spíš ještě přiblížil, než aby jej držel na uzdě. Knihu si znovu už nepřečtu..
Ale za přečtení stojí, ovšem netřeba se bát knihu i odložit. Není potřeba se zdeptat za každou cenu.

28.08.2018

Mně se tohle opravdu nelíbilo. Ne říkám postavám, ne atmosféře, ne té přemíře ponurosti. Milostný zvrat dějem docela pohnul, ale pak se to vrátilo zase do stejných kolejí. I konec byl dost hrozný.

26.05.2017

Četla jsem v prosinci 2008. Podle mých poznámek:
Cesta do duše mladého studenta.
Divně se čte, takové jakoby zahalené, nahlížené přes závoj.
Strašně se vše rozebírá, komentuje.
Citát:
"Život je jedna jediná odkládaná sebevražda." ???

19.09.2015

Naprosto geniální kniha. Vůbec nechápu tak nízké hodnocení. Za mě 100%.

Je to vlastně má první čtená kniha od severského autora a nezklamala, doporučuji.