Popelavý měsíc
Naoja Šiga
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87120/bmid_popelavy-mesic-Kp8-87120.jpg
4
24
24
Soubor povídek známého japonského autora. Hrdiny souboru povídek jsou drobní lidé z doby předválečné i poválečné. Autor je představuje ve vypjatých duševních i fyzických krizích i během úsměvné pohody.
Přidat komentář
Šigovy povídky fungují jako pestrá mozaika života Japonců ve dvacátém století. Jsou stručné, psychologicky působivé, někdy moralizující, jindy přeskakující do říše bajek a fantazie. Je skvělé, že ani po téměř sto letech od jejich vzniku nezestárly.
Opravdu starý překlad knihy je velice nepříjemně znát. Povídkám by slušelo novodobé kvalitní zpracování jak z vizuálního tak z jazykového hlediska.
Ze začátku se mi líbilo,jak ty povídky mají pointu většinou až v poslední větě.Jinak spíše čtení k vyvolání určité nálady nebo pocitu ,což se autorovi daří znamenitě.Nechápu,že jsem Šigu objevil až po mnoha letech oklikou přes Akutagawu Rjunosukeho,Tento výběr povídek je moc povedený.
Láska, osamění, neporozumění, pomíjivost a mnoho dalšího nám Šiga překládá v tomto reprezentativním výběru své prózy. Jedná se o příběhy kraťounké, ze všedního života - o to blíže jsou čtenáři, zároveň znázorňují jiný pohled na svět, vztahy k lidem a životu jako takovému. Drobnůstky o obyčejných lidech, jejich osudech. Některé povídky mi daly zabrat, abych je dočetl, nad jinými jsem si říkal, jak jsme my, lidé, proti všemu bezbranní...
Šigovy povídky navazují na nejlepší tradici japonské povídky a obohacují ji o některé prvky příznačné spíš pro evropskou literaturu. V Šigově podání je v popředí především ona japonská estetika, která vychází z jednoduchosti, z minimalismu, kdy je na čtenáři, aby pochopil smysl jednotlivých povídek, které staví spíš na atmosféře a popisu zdánlivě nedůležitých věcí. Šigovo mistrovství je v precizním detailu a přesné symbolice, ve kterém se ukazuje jak určité estétství autora, tak snaha o formální dokonalost. Nejedná se ale o samoúčelná, jazyková cvičení. Šiga sice úzkostlivě dbal na každém slově, což dokazuje i vynikající překlad, ale zároveň má každá povídka svou svébytnou atmosféru a vynikající, čtivý příběh, takže kdo má rád svižně napsané povídky se silným dějem, přijde si u Šigy na své, stejně jako ten, kdo hledá vybroušený jazyk a styl. Doporučuji.
Šigu som si po tejto zbierke definitívne obľúbil. Niektoré poviedky (Ohníček, Zastánci spravedlnosti, Učedníkův bůžek, Papírová stěna, Manazuru) mali v sebe takú tú japonskú rozprávačskú krehkosť, kedy sa pod zdanlivo nedramatickým povrchom rozohrávajú nesmierne hlboké emócie a na svetlo vystupuje netušená krása. Akási reálnejšia, skutočnejšia. Akoby sa tu oslavoval celý svet. Pripomína mi to zenové obrazy a "prázdnu ruku" japonských maliarských majstrov. Najmä tie prvé detské lásky boli opísané skutočne prekrásne, akoby ich niekto lovil z mojej pamäti. Po celý čas som uvažoval nad talentom, ale najmä nad nesmiernym zanietením pre štýl i skúmanie reality, kedy niečo pôsobí presne a skutočne, ale aj akosi ľahko. Šiga sa tu prejavil ako skutočný majster slova. Zároveň by som chcel oceniť aj výborný doslov a prekrásne ilustrácie. Naozaj, veľmi pekná kniha.
Žiaľ, niektoré poviedky (Převtělení, Přiběh o ukradeném dítěti) mi zasa až také skvelé neprišli a aj preto som išiel s hviezdičkou nadol.