Pořád se dívá
René Unischewski
Zbavuje pacienty nočních můr. Co si má ale počít s těmi svými? Na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny je doktorka Nadine Lavoie ve svém živlu. Ví, jak pomáhat lidem obnovit jejich rodiny a vztahy. Nijak zvlášť při tom však netouží přiblížit se vlastní minulosti...
Přidat komentář
Kniha byla perfektní, jen asi nic nepředčí napínavost autorčiny prvotiny Stále nezvěstná. Tato kniha je také napínavá, ale prolínající se vzpomínky, které nečekaně ožívají zase nejsou tak strašidelné, aby se člověk bál, ale je to rozhodně výborná kniha, kterou jsem zhltla za 4 dny, a to jsem si ji ještě šetřila, aby to tak rychle neuteklo. Ráda se k ní někdy vrátím.
V pořadí již třetí kniha od Ch. S., která mě velice bavila. Velice zajímavý příběh z prostředí ,,duchovního centra", který mě opravdu oslovil. Bylo zajímavé číst o nadřazenosti a podřízenosti určitých lidí v tomto prostředí a jejich chování. Přesto, že předpokládám, že život popsaný v komunitě (v této knize) je vymyšlený, kroutila jsem hlavou nad tím, jak s sebou člověk nechá manipulovat a jak tam někdo může dobrovolně vstoupit. K tomu perfektní zápletka jedné psycholožky, celého jejího života, jedné komunity, jedním člověkem.
Tato kniha je možná o něco slabší než ty dvě předchozí. A ano, čekala jsem další naprostou ,,bombu". Myslím, že to tak má každý, kdo četl všechny tři knihy. Ale rozhodně není tato kniha pro mě zklamáním. Příběh to byl zajímavý, napínavý, s dobrou zápletkou a skvělým rozuzlením. Určitě se ke knize zase vrátím.
Pět hvězdiček si kniha určitě zaslouží. Být od jiného spisovatele, dala bych jí taky pět, tak proč jednu ubírat jen proto, že je tato o něco mdlejší než ty předchozí :-).
Pro mě to bylo první setkání s autorkou, takže nemám s čím srovnávat. Upřímně, po téhle knížce jsem sáhla hlavně proto, že se odehrává v blázinci - a to já ráda. No každopádně jsem neměla žádné očekávání, takže možná právě proto mě Pořád se dívá tak mile překvapilo.
Především jsem si tedy užíval hlavní hrdinku. Nejdřív se mi tedy sice zdála docela jako kráva, ale když se postupně začal odkrývat její příběh, přicházela jsem jí víc a víc na chuť. Prostě žádná rychlokvaška!
A totéž platí o příběhu - skoro do poloviny knihy jsem si nebyla jistá, jestli jsem se s tím thrillerem nespletla. Ale pak se to rozeběhne.
O co je pomalejší nájezd, o to jste pak víc napnutí... Znáte to, pomalá předehra a pak - uf.
Mě kniha pobavila - i když v mém případě to není nic neobvyklého. Příběhy z cvokhausů prostě žeru...
Po pravdě, tentokrát mírné zklamání. Děj je lehce předvídatelný, žádné velké šokující vyústění a překvapení, na jaké jsem byla zvyklá u posledních dvou dílek od CH. S. Nicméně se kniha velice dobře čte, i zápletka není špatná, jen tentokrát chyběly ty nervy a okousané nehty při čtení:)
Z nové knihy Ch. Stevens mám dost rozporuplné pocity. Na straně jedné mi silně vadilo téma, nesnáším fanatismus jakéhokoliv druhu a neoslovila mě ani forma vyprávění v 1. osobě, bylo to takové monotónní a ploché. Na straně druhé, autorka je šikovná vypravěčka a dokáže čtenáře vtáhnout do děje, bytˇ přitaženého za vlasy. Zkrátka a dobře, přečteno, ale znovu už bych si to nezopakovala.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Nenechám tě odejít |
2011 | Stále nezvěstná |
2012 | Nikdy nevíš |
2014 | Pořád se dívá |
2021 | Temné cesty |
Na knížku jsem se těšila, po předchozí zkušenosti s autorčinou první knihou Stále nezvěstná jsem popravdě čekala "něco víc". Nevím zda moje zklamání zapříčinilo téma knihy, které se točilo kolem sekty nebo jestli mi nebyla moc sympatická hlavní hrdinka... Každopádně mi tentokrát kniha nesedla... Přišla mi i lehce stereotipní, bez dinamiky.... Dočetla jsem ji, ale neohromila mě... Jdu na přeskáčku, čeká mě tedy její druhá kniha.... tak uvidíme .... :-)